Místo milionové rekonstrukce malá kamna a splitová jednotka. „Nechtěl jsem dům rozkopat kvůli dotacím,“ říká europoslanec

Lidé vás často vnímají jako tvář moderní evropské energetiky. Čím vlastně vy sám vytápíte svůj dům?

Je to překvapivě složitější otázka, protože se to vyvíjelo v čase. Když jsem se před pětadvaceti lety přestěhoval na vesnici za Prahou, nebylo tu nic kromě elektřiny a vody. Navíc jsem měl tehdy celkem jasná rozpočtová omezení. Takže první fáze byla, že jsem vytápěl přímotopy, protože nic jiného jednoduchého se nenabízelo. A dům nebyl, jak to tehdy bývalo zvykem, příliš efektivně postavený. Postupně jsme jím ale prošli řadou evolucí. Nejprve jsme začali solárem ohřívat vodu. Pak přišlo na řadu postupné zateplování a instalace splitových klimatizačních jednotek. Ty jsme původně pořizovali kvůli chlazení, ale dnes nám tvoří základ vytápění.

Takže jste vlastně přešli na tepelná čerpadla vzduch-vzduch?

Ano, z velké části to tak je. K tomu když jsme doma používáme krbová kamna, ve kterých topíme briketami nebo dřevem. A v místnostech, kde to při velkých mrazech nestačí, máme stále instalované přímotopy. Zní to složitě, ale na datech vidím, že to funguje. Na střeše máme ještě dvě menší fotovoltaické elektrárny. Když jsme začínali měřit spotřebu, platili jsme 17,5 MWh ročně. Dnes jsme zhruba na 16,3 MWh, ale z toho živíme i dvě elektrická auta, která najezdí i 4000 kilometrů měsíčně. Ukazuje to, jak se dá spotřeba srazit relativně konzervativními a postupnými opatřeními, aniž by člověk musel za miliony rozkopat celý dům.

Když se bavíme o fotovoltaice na rodinném domě, návratnost bývá často diskutabilní. Vám to ekonomicky vychází? Je to tím, že elektřinu „projezdíte“ v elektromobilech?

Co se týče návratnosti, bavíme se zhruba o deseti letech. Pořizoval jsem ale starší panely a dělal to s ohledem na náklady. Problém s fotovoltaikou v Česku je ten, že my máme ten nejagresivnější a nejméně přátelský systém měření v Evropě. Mluvím o měření po fázích. Distributorům to vyhovuje, ale ekonomicky je to nesmysl.

Jak máte vyřešeno nabíjení aut?

Většina lidí si neuvědomuje, že auto u domu nestojí zrovna ve chvíli, kdy svítí slunce, protože přes den jste obvykle v práci. My to řešíme tak, že auto dobíjíme o víkendu, kdy je navíc i výhodnější spotřebovávat vlastní přebytky, protože ceny elektřiny na trhu bývají nižší. Elektrické auto nabíjené doma je extrémně levné na provoz. Úspora oproti spalovacímu motoru se u nás pohybuje mezi 2 až 8 tisíci korunami měsíčně, podle toho, kolik najezdíme.

Zmínil jste měření po fázích jako český unikát. Proč to tak u nás vlastně je?

To je český vynález, který si prosadila obří lobby distributorů. Oni tvrdí, že je to sociální, ale podle mě je to antiekonomické. Na druhé straně extrému je takzvaný netting, který mají v některých zemích, kde se jednoduše odečte roční výroba od spotřeby. To je ale taky špatně, protože elektřina nemá každou minutu stejnou hodnotu. Nicméně české měření po fázích nemá s trhem nic společného. Fascinuje mě, že se proti tomu u nás nedokáže nikdo postavit.

A totéž platí o sdílení energie. Česká energetika v myslích mnoha lidí stále funguje tak, že někde stojí velká elektrárna, pak vede dlouhý drát a na konci je spotřebitel. Technologie jako Vehicle-to-Grid, kdy elektromobil funguje jako baterie pro síť a za což dnes například ve Francii dostávají lidé i zaplaceno, jsou u nás zatím legislativně zablokované.

Jako tvář evropské integrace by od vás možná čtenáři čekali masivní podporu dotací. Vy ale dotační politiku celkem ostře kritizujete. Proč?

Dotace by měly fungovat jen tak, aby dorovnaly business case u technologií, které nás zbavují závislosti na fosilních palivech, protože ty v sobě nesou obrovské negativní externality, které nikdo neplatí. Ale u nás se stalo zvykem projekty „předotovat“. A to je obrovská chyba.

Když něco předotujete, rozkmitáte trh. Vznikají bubliny, firmy nestíhají, ceny letí nahoru. Zároveň to obrovsky štěpí společnost. Pokud dotujete bohatému člověku velkou elektrárnu na střeše víc, než je nutné, ten, kdo bydlí v nájmu a dotaci čerpat nemůže, to logicky vnímá jako obrovskou nespravedlnost.

Mimochodem, na “předotovoání” jsme zvyklí. Krásně je to vidět na větrné energetice. Německá aukce na větrnou megawatthodinu vychází méně než 5o eur podpory. Ta česká přes 3000. A to kvůli tomu, že větrníkům stavíme do cesty vše možné překážky. škody jsou pak velké - těch pár, co máme, stojí absurdně mnoho a větrnou energetiku to diskredituje. Což myslím mnoha lidem vyhovuje.

Vraťme se ještě k vytápění dřevem, o kterém se dnes hodně mluví jako o záchraně před drahými energiemi. Má podle vás dřevo budoucnost jako primární zdroj tepla?

Dřevo je obnovitelný zdroj, ale pozor, je pouze uhlíkově neutrální, ne pozitivní. Když strom spálíte, veškerý uhlík, který za svůj život nastřádal, vrátíte zpět do atmosféry. Jako doplňkové topení je to skvělé. Sami máme doma krbová kamna a topíme v nich rádi, je to příjemný komfort.

Mám ale obavu o ekonomickou stránku věci, pokud by to měl být primární zdroj. Když vidím, kam od energetické krize vyskočily ceny briket a pelet, tak ve chvíli, kdy si tu cenu rozpočítáte na kilowatthodiny, dřevo sice porazí starý přímotop, ale výrazně prohrává s moderním tepelným čerpadlem. Navíc jsou tu negativní externality v podobě prachových částic. Přitápět si dřevem ano, ale jako první volba na hlavní vytápění to bude mít ekonomicky stále složitější.

Jste profesí matematik a finančník. Když jste se doma rozhodoval pro soláry a klimatizace, počítal jste si to všechno předem v tabulkách, nebo jste do toho šel intuitivně?

Upřímně? Byla to primárně hodnotová a pocitová rozhodnutí. Prostě jsem si řekl, že si můžu dovolit tu „Cimrmanovu uličku“ prošlapat a vyzkoušet to. Zkusil jsem to projít tak, aby to bylo co nejlevnější, protože technologie, která dává smysl za 150 tisíc, přestává dávat smysl, když za ni dáte 300 tisíc. Tabulky a čísla jsem si dělal až zpětně.
Ono je vlastně počítání exaktní ekonomické návratnosti v dnešní době trochu bizarní. Kdo mohl před pár lety tušit, že přijde c*vid? Nebo že Vladimir Putin rozpoutá válku a vysloveně zacílí na energetickou krizi v Evropě? Tyto geopolitické šoky mění návratnost ze dne na den. Nejistota je nepřítel investic, a i díky tomu jde část věcí možná pomaleji, než by musely.

Na druhou stranu, agenda energetické efektivity, udržitelnosti a ochrany klimatu dostala v minulých letech překvapivé “podporovatele”. Jsou to s jistou nadsázkou tři muži, kteří nám dnes pomáhají dekarbonizovat Evropu víc než všechna evropská pravidla dohromady. Prvním je nejmenovaný čínský politik, který způsobil brutální nadprodukci solárních panelů a srazil jejich cenu na minimum. Druhým je Vladimir Putin, který svou energetickou válkou přesvědčil i zaryté skeptiky, že mít vlastní elektřinu na střeše je dobrý nápad. A třetím je Donald Trump, jehož politika teď část motoristů přesvědčuje, zda by si přece jen neměli koupit elektromobil. Je to sice dost blbá vizitka západní politiky, ale jako mechanismus to zafungovalo neuvěřitelně rychle.

Díky za rozhovor

Rádo se stalo.

P.S. Zajímáte se o moderní způsoby vytápění a výrobu energie svépomocí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.