HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

„Myslím, že můžeme do společnosti vnášet naději,“ říká poslanec, který staví kapli pro poutníky

reklama

Věnuje se zpěvu, chodí dálkové pochody, pomáhá charitě a v neposlední řadě také staví dřevostavby. Poslanec a místopředseda lidovců, František Talíř, patří mezi mladé politiky, ve které mnozí vkládají naději na změnu. Je v naší zemi ještě možné, aby se rozdělená společnost znovu zcelila? Co dělají poslanci pro zlepšení atmosféry v naší zemi a jak mohou současné situaci pomoct běžní občané? Dnešním rozhovorem tak uzavíráme třídílnou sérii o stavbě dřevěné kapličky. Více než samotné stavební technologii se dnes budeme věnovat tomu, jakou měl autor hodnotovou motivaci k realizaci takové stavby.



VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: František Talíř
reklama

Nedávná fotografie ministra Klempíře s novinářem Čestmírem Strakatým vyvolala na sociálních sítích kauzu a ostrou výměnu názorů, do které se zapojil třeba Petr Ludwig. Ukazuje to, že společnost není rozdělená jen na dva velké tábory, ale že se dokážou velmi ostře pohádat i lidé uvnitř jedné názorové bubliny. Jeden z nás je najednou označen za zrádce a je obrazně ukamenován. Jak se na tuto fragmentaci díváte?

Je to přesně tak, jak říkáte. Těch frakcí je mnohem víc a my se často necháváme velmi snadno vtáhnout do konfliktů. Algoritmy sociálních sítí tuhle fragmentaci samozřejmě rády živí, protože to generuje pozornost. Podle mě bychom ale měli za všech okolností držet to základní pravidlo, že pořád jsme lidé. Různé úhly pohledu jsou přirozenou součástí demokracie, je to zdravý stav. Diktatura je zřízení, kde si všichni musí myslet to samé. Klíčové slovo, které bych k tomu podtrhl, je respekt. Respekt k tomu, že ten druhý to vidí odlišně. Pojďme to pak vyjádřit hlasováním, ukažme, jaká je vůle většiny, ale zachovejme si vzájemnou úctu. To je úkol i pro nás politiky. Historicky se o lidovcích říkalo ledacos, ale myslím, že dnes můžeme do společnosti vnášet naději v tom, že dává smysl spolu mluvit a respektovat se.

Vidíte v dnešní době reálnou šanci, že se ty příkopy podaří zasypat? Máte nějaký pozitivní příklad, kdy to fungovalo?

Mám z poslední doby dva velmi dobré příklady, ze kterých čerpám střípky naděje. Ten první je z vysoké politiky. Pan prezident nedávno pozval do Lán na debatní odpoledne mladé poslance a další politiky. Bylo velmi dobře, že tam dorazili jak zástupci koalice, tak opozice. V médiích to často vypadá vyhroceně, ale v tom offline setkání jsme byli schopní naprosto v klidu debatovat. I když máme různé pohledy třeba na fungování veřejnoprávních médií, dokázali jsme si ty argumenty říct, podat si ruku a popřát si hezké léto. Tam jsem viděl, že to prostě jde.

A ten druhý příklad z běžného života?

Ten se odehrál před pár týdny na Osoblažsku, kde jsem byl na dobrovolnické brigádě s názvem Summer Job. Je to jednoduchý koncept, sejde se 150 mladých lidí někde v pohraničí a jdou fyzicky pomáhat. Sekáme trávu, štípeme dříví starým lidem nebo vdovám, které už na údržbu těch velkých venkovských domů prostě nestačí. Osoblažsko není region, kde by lidovci vyhrávali volby, tamní lidé mají často úplně jiné politické preference. Ale když si pak s těmi babičkami sednete během práce k obědu, můžete si v klidu lidsky popovídat. Byla to hezká možnost ty pomyslné příkopy zakopat tím, že se setkáme osobně. Můžeme si u stolu říct, že na některé věci máme jiný názor, ale jsme s tím vlastně smíření a v míru. Je to běh na dlouhou trať, ale naší zodpovědností je situaci dál nerozkližovat. Je v pořádku mít své postoje, ze kterých neslevíme, ale záleží na formě. Není dobré říkat „tohle je jediná správná pravda“, lepší je říct „toto je náš názor, za kterým si stojíme, ale respektujeme, že vy to vidíte jinak“.

Pojďme se podívat na dnešní podobu konzervatismu. Vy jste členem konzervativní strany, ale dnes se ve veřejném prostoru objevuje takový moderní šovinistický konzervatismus reprezentovaný image „macho“ muže v silném autě. V zahraničí vidíme například Donalda Trumpa. Zároveň tu máme stranu, která sice často mluví o tradiční rodině, ale ve světle kauz jejich představitelů se nabízí otázka, co si vlastně pod tím pojmem představit. Kde je pro vás dělicí čára toho zdravého konzervatismu?

Je to o tom, jak kdo chápe křesťanské hodnoty. Já, a myslím, že i většina lidovců, je vnímáme jako milosrdenství, vzájemnou solidaritu a respekt, o kterém jsem mluvil. To jsou hodnoty Evangelia, kdy má člověk otevřené dveře pro všechny. Rozhodně to není ten pošahaný MAGA styl Donalda Trumpa. To je jakési kulturní křesťanství, které se tváří, že hájí starý svět devatenáctého století. Představa, že si stoupneme na hranice s flintami a budeme střílet po každém, kdo má tmavší barvu pleti, nemá s křesťanstvím nic společného. Jsem rád, že i papež Lev, který nám žehnal základní kámen ke kapličce, se k tomuto pseudokonzervativnímu přístupu vyjadřuje velmi srozumitelně a ostře. Upozorňuje, že to není evangelium. Zastávám názor, že čím více se člověk snaží reálně žít křesťanství, i když chybujeme a jsme nedokonalí. tím více mu to rozšiřuje srdce pro pochopení situace těch druhých.

Nemáte obavy, že vám představitelé populistických konzervativců mohou vaše témata ukrást?

Nepochybuji o tom, že se tento styl bude v Evropě dál rozvíjet. Právě proto je důležitá role nás lidovců, nesmíme nechat konzervativně smýšlející voliče napospas těmto lidem, kteří tradiční hodnoty vykládají jako zbraň. Často to bývají ti samí, kteří sice mluví o tradiční rodině, ale pak se chovají hrubě ke svým blízkým. Biblicky řečeno, musíme se mít na pozoru před falešnými proroky, kteří se staví do role vůdců, ale jejich jediným cílem je někoho ze společnosti vyloučit nebo dehonestovat. To je jen karikatura křesťanských hodnot.

Jak se tento váš přístup k pochopení druhých projevuje u citlivých témat, jako jsou práva LGBT lidí a stejnopohlavní svazky? Zde se totiž ta tradiční konzervativní linie dostává do střetu s moderním vývojem.

Většinově se u nás shodujeme na tom, že úprava a narovnání práv je v pořádku. Chceme jen rozlišit to pojmosloví, aby se svazek muže a ženy jmenoval manželství a svazek muže s mužem nebo ženy se ženou partnerství. Takhle to vnímáme jako správné. A je dobré připomenout, že s úpravou nakonec přišel náš poslanec Jirka Navrátil, který sám žije se svým partnerem. Jsme opět u toho respektu. Nikoho nevylučujeme. A pokud nás v parlamentu většina přehlasuje a rozhodne se to pojmout jinak, my to nebudeme rozporovat a křičet, že nastal konec světa. Prostě to vidíme určitým způsobem, ale plně respektujeme, že jiní lidé nebo voliči to mohou vidět odlišně.

Otázek bych měl ještě spoustu, ale čas se nachýlil. Přeji, ať se dílo daří a ať kaplička, kterou stavíte, dělá mnoha lidem radost.

Děkuji za prostor. Věci v politice i ve společnosti si zaslouží delší čas a přemýšlení.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

reklama

Vydáno dne:
12.08.2026

Photocredit: František Talíř

0