Na důchod si Jiří s manželkou pořídili apartmán ve Španělsku. Přišel je na 900 tisíc a v zimě se jezdí opalovat

Začnu trochu netradičně. Umíte Španělsky?

Ano (smích). Dnes už ano. Ale jestli to myslíte tak, jestli jsem uměl tenkrát, když jsme sem poprvé přijeli, tak to vůbec. Vše jsme se s manželkou naučili až postupem času a s pomocí výukových aplikací v mobilu.

Čili jste se naučili jazyk za pochodu?

Je to tak, není to nic zas tak moc složitého a když člověk chce, tak se naučí úplně cokoli. Lidé často říkají, že ve vyšším věku už se nedá učit nové věci, říká se takové to o starém psovi, ale já na to nevěřím a tak to na mě asi neplatí (smích). Manželka to má, řekl bych, stejně.

Jak vás vůbec napadlo pořídit nemovitost tak daleko od domova?

Už je to docela nějaká doba, protože ono to letí, takže vlastně 12 let, kdy jsme zdědili chatu a nevěděli jsme moc, co s ní. Máme dům kousek od Prahy na vesnici a ježdění na chatu je spíš doménou pro měšťáky, kteří jinak bydlí v paneláku, takže nám to nedávalo smysl. Mladí se k tomu taky moc neměli. A my jsme tenkrát s manželkou jezdili vždy na zimu na delší dobu na jih, tak jsme si začali pohrávat s myšlenkou, jestli se nevydat tímto směrem. Děti nás podpořily.

Jak jste postupovali?

Nejprve se musíte seznámit s místem, tak jsme toho docela dost projezdili. Celé východní pobřeží Španělska až na jih a pak úplně k Gibraltaru. Našli jsme víc míst, kde by se nám líbilo, ale nakonec nás osud zavál právě sem. Není to tak úplně, že jsme přímo tady chtěli být, ale je to i o tom, že ono také musíte vybírat z toho, co je. A zde byla velmi dobrá cena a lokalita, tak všechno do sebe zapadlo.

Jak je možné sehnat apartmán za tak dobrou cenu?

Měli jsme asi trochu štěstí a ona tenkrát ještě doznívala ta krize, kdy bylo hodně volných nemovitostí na trhu a tak byla cena dole. Ale ani dnes to ještě není tak hrozné a když se dívám na nějaké nabídky, tak si myslím, že jde leccos najít. Už to není tak levné jako tenkrát, ale zase na druhou stranu hodnota peněz je dnes jiná. A lidé v Česku peníze mají, hlavně důchodci, co pozoruji kolem sebe, tak sice nemají nijak extra velké důchody, ale majetek nastřádaný ano a když by chtěli, mohou něco prodat a peníze si tak opatřit.

Lidé se ale asi spíš bojí změny. Jak jste našli odvahu?

Tak my jsme se nepřestěhovali na stálo, ale lítáme sem a tam, jako ty husy, jak říká manželka. Prostě na zimu do teplých krajů. Trávíme tu obvykle od října do února a pak se zase vracíme do Čech. Dům je mezitím zazimovaný a hlídá nám ho soused. Ten sem pak jezdí v létě s rodinou za to na dovolenou, tak si aspoň taky užije teplíčko.

Zkuste nám prosím popsat, jak to celé proběhlo a jak jste nakupovali nemovitost

Peníze z prodeje chaty jsme už měli na účtu, tak jsme prostě jen přijeli do Španělska, půjčili si auto a jezdili a hledali. Na internetu se dalo už tenkrát najít v různých katalozích realit něco, co bylo k dispozici. A tak jsme jezdili a hledali. Ale řeknu vám, že to bylo docela o nervy chvílema. Když jsme něco našli, co se nám líbilo, tak dovolat se realitnímu agentovi a přesvědčit ho, aby tam s námi jel podívat, bylo dost náročné. Doteď jsem to pořádně nepochopil, ale oni asi už jiní nebudou. Některá místa, co byla inzerována asi ani neexistovala, protože jsme je nikde nenašli.

Jak se nakonec zadařilo?

Člověk se nesmí hnedka vzdávat, takže jsme hledali a zkoušeli a nakonec jsme natrefili na realitku, která se nám věnovala a víc toho s námi obešla, pak už to bylo lepší a začali jsme mít výsledky. Nakonec se povedlo najít 3 místa, ze kterých vypadl tento apartmán, který není nijak velký, ale je na dobré pozici a byl i na tehdejší dobu velmi levný.

Jak jste se tou dobou domlouvali, když jste neuměli Španělsky?

Hlavně Německy, protože to manželka umí dobře. Případně rukama nohama. Ale lidé v té realitce uměli Německy, tak to nebyl problém. V podstatě nám pak vše překládali, i u notáře, když se podepisoval prodej. Po celou dobu nám s tím asistovali a jsme v kontaktu dodnes, protože nám řeší i platby daní a všechny poplatky kolem toho.

Jaký je život na takovém místě?

Senzační. Potraviny jsou kvalitní, mnohem lepší než u nás a většinou i levnější. Nikdo nikam nespěchá, takže na důchod to je ideální. I když občas je o nervy něco někde zařídit, když jsou všichni tak strašně pomalí a nespolehliví. Ale kdybych chtěl aby vše fungovalo jako podle tabulek, tak bych se musel odstěhovat asi do Norska. A tam je sice hezky, ale jaksi tam není takhle teplo v zimě (smích). Takže vše bereme tak jak je a fakt si myslím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí co jsme udělali v životě.

Co příbuzní, nechybí vám?

Jezdí za námi. Letenky sem nestojí vůbec nic. To je fakt cena jak jízdenka na vlak někam do Pardubic. Takže když je potřeba, tak se tu otočí. Navíc se sem dá docela dobře dojet i autem, to je tak na dva dny cesty, taky jsme to už několikrát absolvovali.

Co byste poradili lidem, kteří o něčem takovém uvažují?

Ať přestanou uvažovat a začnou podnikat kroky. Třeba se ukáže, že to nakonec není jejich cesta, ale minimálně se jim otevřou nové obzory. Nás tu takto bydlí víc Čechů, nejsme jediní. A docela přibývají, hlavně právě senioři, kteří už nemusí chodit do práce a mohou si to dovolit. Takže prostě koupit letenku a vydat se na cestu. Dnes už to není tak jako dřív, že člověk musel jen s cestovkou. Stačí chytrý telefon a umět aspoň jeden světový jazyk a člověk se všude domluví a všechno si zařídí. Zvládne to opravdu každý. A naše generace je generace kutilů, vše jsme v životě museli řešit po svém, protože nic nebylo. Takže jsme zvyklí se s problémy poprat. Takže si myslím, že lidé se často bojí zbytečně.

Díky moc za super a hodnotné informace a ať se vám dobře bydlí.

Rádo se stalo a zdravíme do Čech.