Na půdách se lidem běžně válí zapomenuté staré bankovky. Mají hodnotu i desítky tisíc za kus

Půda zaskládaná nepořádkem často skrývá poklady

Na půdě se v českých domech nehromadí jen zapomenuté kufry, lyže bez vázání a krabice s oblečením po prarodičích. Velmi často tam leží i překvapivě cenné věci. Staré bankovky a mince, které kdysi někdo pečlivě uložil „na horší časy“, dnes mnohdy zůstávají v prachu bez povšimnutí. Ne proto, že by neměly hodnotu, ale proto, že ji jejich majitelé neumějí rozpoznat. A tak se stává, že se při vyklízení domu nebo bytu vyhazují věci, za které by dnes někdo jiný bez váhání zaplatil desetitisíce nebo statisíce korun.

Česko je pokladnicí sběratelských předmětů, o kterých lidé neví

České domácnosti mají v tomto směru jednu výhodu. Naše historie byla plná zlomů, měnových reforem a změn státních útvarů. Každá z těchto etap zanechala po sobě bankovky a mince, které dnes představují vyhledávaný sběratelský materiál. Na půdách se tak mohou objevit peníze z Rakouska-Uherska, první republiky, protektorátu, poválečného Československa i socialistického období. Ne všechno má vysokou cenu, ale překvapivě velká část ano.

Zlato ukryté ve starém papíru

Začněme bankovkami. Ty bývají nejvíce přehlížené, protože papír v lidech evokuje křehkost a bezcennost. Přitom právě papírová platidla z období let 1919 až 1939 patří k tomu nejcennějšímu, co lze v pozůstalostech najít. První československé bankovky vznikaly v mimořádně složité době. Stát byl nový, ekonomika křehká a tisk probíhal v relativně malých sériích. Řada bankovek byla navíc později stažena z oběhu, zničena nebo se prostě nedochovala v dobrém stavu. Každý kus, který přežil, tak dnes nese nejen finanční, ale i historickou hodnotu. Typickým nálezem na půdě bývají bankovky o nominální hodnotě 20, 50 nebo 100 korun z dvacátých a třicátých let. I zdánlivě obyčejná stokoruna může mít hodnotu několika tisíc korun, pokud je pravá a v solidním stavu. Vyšší nominály, jako 500 nebo 1000 korun, jsou ještě vzácnější, protože šlo tehdy o velmi vysoké částky a běžní lidé je téměř nepoužívali. Pokud se taková bankovka objeví, její cena se může pohybovat v desítkách tisíc korun, u výjimečně zachovalých kusů i výrazně výš.

Často v dobrém stavu

Klíčovým faktorem je stav. Sběratelé rozlišují kvalitu velmi přísně. Bankovka bez přehybů, natržení, skvrn a se zachovalým papírem má násobně vyšší hodnotu než kus, který prošel oběhem. Rozdíl mezi bankovkou, která byla jen jednou přeložená, a bankovkou bez jediného ohybu může znamenat rozdíl mezi pěti a třiceti tisíci korunami. To je důvod, proč by se s nalezenými bankovkami nemělo manipulovat zbytečně, neměly by se žehlit, čistit ani ukládat do nevhodných obalů.

Zpeněžit jsou velmi dobře i mince

Vedle bankovek se na půdách velmi často nacházejí mince. Ty mají jednu výhodu a to že i když jsou opotřebené, jejich hodnota většinou neklesá tak dramaticky jako u papíru. Základní dělení je jednoduché. Buď jde o mince z drahých kovů, nebo o mince sběratelské. Ideální je kombinace obojího. Rakousko-uherské zlaté a stříbrné mince patří mezi nejlikvidnější artikl vůbec. I běžný zlatý dukát nebo koruna z počátku 20. století má vysokou hodnotu už jen díky obsahu zlata. Pokud je navíc zachovalá a pochází z méně běžného ročníku, cena dále roste. Československé mince z období první republiky jsou dalším častým nálezem. Stříbrné pětikoruny, desetikoruny nebo dvacetikoruny se často objevují ve starých peněženkách, krabičkách nebo obálkách. Jejich cena se dnes pohybuje od několika stovek do několika tisíc korun za kus, podle roku ražby a stavu. U vzácnějších ročníků může jít o částky mnohem vyšší. I zde platí, že kvalita hraje zásadní roli. Mince s ostrými detaily, bez výrazného otěru a s původním leskem je násobně cennější než stejný kus, který prošel dlouhým oběhem.

Největší hodnota, často přehlížena

Samostatnou kapitolou jsou mince a bankovky z období protektorátu a bezprostředně po druhé světové válce. Tyto peníze jsou vyhledávané nejen sběrateli, ale i investory. Historický kontext, omezené množství dochovaných kusů a silná poptávka způsobují, že jejich ceny dlouhodobě rostou. Na půdách se často najdou celé svazky bankovek, které někdo uložil a nikdy se k nim nevrátil. Pokud přežily v suchu a temnu, mohou být dnes ve velmi dobrém stavu. Otázka, kterou si lidé často kladou, zní, zda má smysl takové peníze držet dál? Pokud mají ležet zapomenuté v krabici, odpověď je jednoduchá. Nedává. Hodnota těchto nálezů se nejlépe projeví ve chvíli, kdy se promění v reálné peníze, které mohou posloužit. Ať už jde o opravu domu, pomoc dětem, nebo jen pocit, že něco, co desítky let leželo bez užitku, konečně dostalo smysl.

Půda přebrána, jak staré peníze vyměníme za nové?

Zpeněžit staré bankovky a mince dnes není složité. Existují specializovaní numismatičtí obchodníci, aukční domy i soukromí sběratelé. Zásadní je nenechat se unést prvním odhadem a nebát se konzultovat hodnotu u více zdrojů. U běžnějších kusů je rychlý výkup pohodlnou cestou, u vzácnějších exemplářů se vyplatí aukce, kde se o cenu postarají sami zájemci. Největším rizikem zůstává nevědomost. Nezájem, spěch při vyklízení a přesvědčení, že „staré peníze už dnes nikoho nezajímají“, způsobují, že obrovské hodnoty končí v odpadu. Přitom stačí málo. Otevřít obálku, podívat se na rok, všimnout si materiálu a položit si otázku, zda to, co držíme v ruce, není víc než jen starý kus kovu nebo papíru. Půdy v Česku jsou v tomto ohledu stále plné překvapení.