„Skončíš jako popelář,“ strašili Rosťu. Povolání se chopil a žije si nadstandardně

Rosťo, jaké je to pracovat u popelářů?

Upřímně? Mám tu práci rád. Paradoxně jsem měl nálepku popeláře už od školy, jak se říkalo: „Když se nebudeš učit, skončíš jako popelář.“ Tehdy jsem to bral s nadhledem a popravdě si myslím, že se to dnešním dětem už ani neříká. Nebyl jsem sice studijní typ, ale věděl jsem, že chci pracovat, mít pravidelný příjem a být samostatný. A to se mi splnilo. Tu práci bych neměnil.

Takže jste šel po škole rovnou pracovat?

Ano. Nevěděl jsem, co bych chtěl vyloženě dělat a tak mě napadla tahle práce. Zatímco šla moje Aneta studovat dál, dnes pracuje jako zdravotní sestra, já už normálně vydělával. Bydleli jsme u jejich rodičů, což dneska může znít jako krok zpátky, ale pro nás to bylo klíčové. Neplatili jsme nájem, netlačil nás čas a mohli jsme šetřit nějaké peníze.

Jak dnes vypadá váš společný příjem?

Když to vezmu v průměru, já pracuju už několik let, takže můj příjem je kolem 35 tisíc hrubého. Aneta nastoupila do práce později a jako začínající zdravotní sestra má zhruba 32 tisíc. Čistého máme dohromady kolem 55 tisíc korun měsíčně. Není to příjem, který by většina lidí považovala za nadstandardní, a ani já ho tak neberu. Nadstandardní pro mě není výše příjmu, ale to, co z něj dokážete vytvořit. Znám lidi, kteří vydělávají víc a jsou pořád ve stresu. My jsme se snažili držet nohama na zemi.

Kdy jste se rozhodli pro stavbu domu?

V roce 2015.

A jaká byla tehdy situace s hypotékou?

Z dnešního pohledu skoro jiný svět. Brali jsme si hypotéku okolo 5 milionů korun, tehdy byly lepší úrokové sazby, takže to nebylo tolik, dalo se to ustát a i teď to zvládáme dobře.

Zkoušel jste si někdy spočítat, jak by to vyšlo dnes?

Jen jsem nad tím přemýšlel, protože mám známé, kteří teď řeší stavbu domu a koupi bytu a vůbec jim to nezávidím. Kdybychom byli s Anetou tak mladí jako tehdy a měli se pustit do stavby domu, upřímně nevím, jestli bychom do toho šli. Se stejnou částkou, ale s dnešním úrokem kolem pěti procent, by splátka byla skoro 28 tisíc. To už je obrovský rozdíl. Nejen finančně, ale hlavně psychicky, najednou nemáte takovou rezervu.

Jak vypadají vaše běžné měsíční výdaje?

Hypotéka je kolem 20 tisíc, energie máme díky novějším technologiím a zateplení kolem 5 tisíc, potraviny zhruba 9 až 11 tisíc, podle měsíce. Dál máme jedno auto, což je 4 až 5 tisíc. Internet, mobily, pojištění, drogerie, oblečení… když to všechno sečtu, jsme někde kolem 48 tisíc měsíčně.

🔴 Mimořádná zpráva:

Vyhovuje vám jedno auto v domácnosti?

Už jsme na tohle téma vedli hodně debat, ale vždycky jsme došli k závěru, že jedno stačí. Využívá ho většinou Aneta, protože má často noční a mít k dispozici auto je zásadní. Já jezdím ráno s kamarádem z dědiny a nazpět autobusem. Když Aneta nejde do práce, beru si ho samozřejmě já.

Někdo by takový příjem mohl brát jako život „od výplaty k výplatě“. Vnímáte to taky tak?

Ne úplně, ale ani si nehrajeme na boháče. Máme rezervu, nejsme v mínusu, nemusíme řešit každou nečekanou tisícovku. A to je pro mě ten skutečný komfort.

A máte děti?

Ano, jedno. Měli jsme dlouho problém s tím, abychom ho vůbec mohli mít, pár let zpátky to pro nás nebylo jednoduché období. Zpětně ale vidím, že to vlastně vyšlo dobře. Dům už pak stál, měli jsme stabilní zázemí, jistotu. Když Aneta odešla na mateřskou, nebyl to pro nás velký finanční šok.

Tehdy byste nedokázali utáhnout rodinu a stavbu domu?

Finančně možná, myslím, že by nám pomohli jak Anetini rodiče, tak moji, ale psychicky určitě ne. Dítě je obrovská změna. Když k tomu přidáte nejisté bydlení nebo vysokou splátku hypotéky, je to strašně vyčerpávající.

Zmiňoval jste, že ve vašich očích si žijete nadstandardně. Mohl byste se k tomu ještě vyjádřit?

Pro mě osobně to nadstandard je. Máme vlastní dům, klid, dítě, jistotu. Ale zároveň si plně uvědomuju, že se může situace změnit. Kdybychom si brali hypotéku dnes, nebo kdybychom neměli možnost bydlet u rodičů, mohlo to dopadnout úplně jinak. Když už mám možnost vést s vámi rozhovor, rád bych ukázal, že existují cesty i pro mladé lidi v dnešní době. My jsme měli štěstí na čas, na zdraví, na rodinu. Ne každý tyhle karty dostane. Říkat, že stačí chtít, by bylo nefér, protože vím, že to tak není. Lidé v 25 letech to dnes nemají jednoduché, ale možná kdyby zkusili stejnou cestu jako my, podařilo by se jim to. Těžko se mi to z této pozice posuzuje. Ale když to řeknu s humorem, pokud si můžu žít dobře já jako popelář, vy můžete jistě taky.

Setkáváte se pořád s předsudky?

To víte že. Když někdo slyší, že jsem popelář, často si mě automaticky zařadí níž. Jenže pak zjistí, že máme dům, rodinu, auto. A najednou to nesedí. Myslím, že společnost pořád hodnotí lidi podle prestiže povolání, ne podle reality jejich života.

Co byste vzkázal lidem, kteří mají pocit, že bez vysoké školy nemají šanci?

Ať se dívají na celek. Na načasování, výdaje, dlouhodobé plánování. Ne každý musí studovat, ne každý musí podnikat. Důležité je, aby práce dávala smysl a uživila vás.

Dá se dnes podle vás ještě dosáhnout na vlastní bydlení?

Dá, ale jinak než dřív. Často jde hodně o kompromisy a trpělivost.

Děkuji moc za rozhovor.

Také děkuji za rozhovor.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.