Nafta už stojí 45 Kč. Jakmile cena dosáhne 80 Kč, bude Green Deal konečně poražen

Diktát Bruselu a všechno špatné od té Leyenové

Dřív za všechno mohli komunisti, dnes za všechno může Brusel. Má to mnoho společného, stejně jako vstup do EU, i nástup komunistů k moci jsme si odhlasovali dobrovolně. Rozdíl je snad jen ve vývoji a v právech, která v daném uskupení máme. Zatímco za komunismu jsme měli právo držet ústa a krok, dnes máme v rámci EU právo veta. Můžeme všem ostatním zemím v uskupení „zavařit“ tím, že budeme všechno blokovat a odmítat. Tak, jak to dělá například maďarský premiér Viktor Orbán. Jeden by řekl, že diktát bude vypadat asi trochu jinak. Podstata problému ale tkví v tom, že lidé si představu o tom, jak vůbec funguje Evropský parlament a Evropská komise dělají z toho, co si přečtou na sociálních sítích nebo jim přijde emailem. A to zcela bez souvislosti s tím, zda to je, či není pravda. Tedy jinými slovy, zda to odpovídá pravidlům, podle kterých EU funguje.

Když se jednomu z 27 nasadí rohy

Ačkoli paní Leyenová je pouze předsednicí Evropské komise, jež čítá 27 členů, kteří mají všichni stejná hlasovací práva a přestože o všem, co odtud vzejde teprve musí ještě hlasovat Evropský parlament, který to schválí nebo neschválí, stala se tato osoba symbolem všeho zla. Mohli bychom vést objektivní diskusi o tom, zda je to postava pozitivní či negativní a zda to, co dělá je či není správné. O tom není pochyb a asi nikdo by neměl v tom nikomu bránit. Otázkou však je, proč je osobě, jež má stejná práva jako ostatních 26, přisuzována tak zásadní role a kompetence, kterou vůbec nemá. Na toto si musí odpovědět každý sám po nastudování toho, jak ve skutečnosti funguje EP a EK, nikoli toho, co nám navykládá v srdceryvném videu někdo na sociálních sítích.

Poteče zelená krev

Chtějme či nechtějme, už polovina elektřiny se v EU vyrábí z ekologických zdrojů. I kdyby se milovníci fosilních paliv na hlavu stavěli, to je zkrátka realita a trend se jen těžko zastaví. Otázka zde ale leží někde úplně jinde. Proč vlastně taková spousta lidí vede boj za zachování fosilních paliv? Jaké jsou racionální důvody? To že tento trend tlačí někteří politici, které sponzorují petrochemické firmy, lze pochopit. To, že je na sociálních sítích veden tento tlak od ruské propagandy, lze též snadno pochopit, protože Rusko je na prodeji ropy životně závislé. Proč ale občan, který žije v ČR má potřebu do posledního dechu bojovat za ropu, plyn, benzín a naftu? Za komodity, které v Česku nemáme a které musíme nakupovat z ciziny? Na jednu stranu si stěžujeme, že nejsme dostatečně suverénní a na druhou stranu dokážeme vést tvrdý boj za to, abychom dál závislí byli.

Raději zchudnu, jen aby dál tekla ta ropa

Postavíme-li se znovu zpátky na začátek a zamyslíme se nad celou věcí bez emocí a čistě racionálně, zjistíme několik zásadních věcí, které nám kazatelé „boje proti Green Dealu“ zapomněli říct. V první řadě systémy pro výrobu energie z fosilních a obnovitelných zdrojů mají jedno společné. Oboje se musí vybudovat. A to stojí peníze. Stejně tak stojí peníze vybudovat plynovou elektrárnu a stejně tak stojí peníze vybudovat elektrárnu vodní, větrnou nebo solární. Tím to ale končí. To, co je dál, se zásadně odlišuje. Zatímco u elektrárny plynové musíme dál do ní nakupovat surovinu, tu pálit a teprve z ní dostáváme elektřinu, u elektráren na obnovitelné zdroje už nic dalšího dodávat nemusíme. Pokud bychom dali stranou rozměr etický (tedy nákup z totalitních zemí či od našich oficiálně deklarovaných nepřátel), nezávislost (tedy to, že se stáváme na dodavatelích fosilního paliva závislí), tak stále zůstává ten hlavní aspekt a to je aspekt ekonomický. Není snad potřeba dlouze vysvětlovat, že pokud něco funguje na zdroj, který je zdarma (vítr, slunce, voda), asi to bude mít levnější provoz, než něco, do čeho musím kubík za kubíkem posílat něco, co muselo být někde jinde vytěženo a nám prodáno za peníze.

Moment, kdy to začínají lidé pomalu chápat

Vysvětlení Green Dealu bylo od samého začátku špatně. V Česku skoro nikoho ekologie nezajímá. Většina lidí si hledí svého, mnoho z nich v klimatickou krizi v podstatě nevěří a zajímá je hlavně to, kolik peněz mají v kapse. Na tom ale není nic toxického či špatného. Snaha mít se dobře, je zcela legitimní. Podívejme se však na věc právě z této strany. Rozdíl v délce dožití mezi Moravskoslezským krajem a Středočeským krajem jsou až 4 roky. Je nám jedno jestli se dožijeme o 4 roky déle či méně? Je nám jedno, že naši příbuzní zemřou na rakovinu, kterou dostanou z dýchání vzduchu plného toxických zplodin? Pokud bychom se zeptali jednoho každého, zda je smířen s tím, že tato situace dopadne na něj a jeho rodinu, těžko bychom našli souhlasná stanoviska. Přesto pak do vedení země volíme politiky, jež se vysmívají ekologii a jejich primární snahou je zachovat spalovací motory na naftu a benzín, tedy dovezené ropné produkty. A ještě se u toho bijí v prsa, jak jsme díky tomu suverénní. Právě tu suverenitu teď vidíme na vlastní oči na stojáncích u tankovacích pump.

Zákaz spalovacích vozů a nucené elektromobily

Přechodu na elektromobily se nevyhneme a na to jestli to chceme nebo nechceme se nás nebude nikdo ptát. Spalováky se zkrátka přestanou vyrábět, protože je nebude nikdo chtít a nebudou dávat absolutně žádný smysl. Otázkou jen zůstává, zda evropské automobilky budou schopny trend chytit a navázat na něj, nebo to prostě vzdají a lehnou si na záda. Současná situace je taková, že vozy vyšší kategorie se již cenově shodují v provedení spalovací a elektrický jedna k jedné. Do dvou let se to bude týkat i vozů střední kategorie. Do pěti let i vozů bazarových. A v ten moment spalováky skončí. I proto, že jejich dojezdy dnes atakují dojezdy běžných spalováků a rychlost nabíjení atakuje rychlost tankování na pumpě. Co je jisté, tak že tento posun půjde stejným směrem dál a dál. Souboj spalovacího vozu a elektromobilu je už teď prohraný. Přesto jsou zde neustále tendence za každou cenu bojovat o zachování původní technologie, ve které jsme plně závislí na tom, jestli nám nějaký diktátor nebo šejk prodá drahocennou ropu, ze které jsme pak schopni (mimochodem s využitím docela dost velkého množství elektrické energie) vyrobit benzín a naftu, kterou pak ve voze spálíme, vykouříme z výfuku a vydýchají to naši příbuzní, kteří pak předčasně umřou. Zní to bizarně? Ano, protože to je bizarní.

Neber dotace, neber dotace, nebo se z toho zblázníš

Dotační politika posledních let nijak nepomohla podpoře zelené cesty. Všichni na vlastní oči viděli, kde končí peníze určené na přerod k čistější energetice. Bylo to v kapsách pofidérnéch firem, které vznikly ze dne na den a začaly kasírovat zálohy za výstavbu solárních elektráren, tepelných čerpadel a tak podobně. Dnes si mnozí majitelé stěžují na špatnou kvalitu a fakt, že dodavatel už neexistuje. Peníze z dotací tak skončily v kapsách vykutálenců. Kdo za to může? Může za to Green Deal? Ne, můžeme za to my sami, můžou za to naši zastupitelé, politici, které jsme si zvolili, a kteří toto dopustili. Nalijme si čistého vína a hledejme vinu skutečně tam kde je. Vina zcela jistě neleží ve snaze žít v čistějším prostředí, ve snaze být nezávislí na dovážených palivech, ve snaze zlevnit energie tím, že budou vyráběny z něčeho co máme zadarmo.

Jednou budem dál

Nezbývá než doufat, že vývoj, kterým nyní procházíme nám pomůže k uvědomění, že nezávislost na dovážených palivech je cestou, která není pouze politickou hrou, ale nutností k přežití. K obraně proti vydíratelnosti, k navýšení vlastní suverenity a hlavně ke snížení účtů za energie. Ke snížení cen za ježdění autem, ke snížení cen za vytápění a za provoz všech zařízení. Samozřejmě zde vždy zůstanou podniky, které se bez fosilních paliv neobejdou a budou je nadále potřebovat ke své výrobě. Respektujme to a nechme je dýchat. Je zde však přibližně 50 procent spotřeby ropných produktů, které jdou čistě do dopravy. Tedy do segmentu, který by mohl být plně elektrifikován. Dříve nebo později bude. Otázkou nyní zůstává, jak moc na to budeme nadávat a jak moc to budeme brzdit. Ať nejsme jako onen učitel ve slavné hře z Cimrmanů, který říká: „Pokud mě naštvete, tak si nedám po obědě viržínko.“

P.S. Zajímá Vás, jak splní novostavby v roce 2025 nové požadavky na úspory energií? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 11. – 19. dubna 2026. Vstupenku lze stáhnout na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.