„Nechceme cizáckou energii z dovozu, chceme soběstačné Česko!“ Bojovníci za suverenitu se do toho zamotali

Soběstačnost ano, ale jen „odsaď pocaď“

Jenže pak se podíváte blíž a zjistíte, že ti samí bojovníci za českou hroudu trpí mimořádně zábavnou, i když trochu nebezpečnou formou politické schizofrenie. Na jednu stranu by nejraději oplotili republiku, abychom měli všechno hezky svoje. Na druhou stranu u toho absolutně nejdůležitějšího, co nás udržuje při životě a v teple, tedy u energií, se perou za to, abychom zůstali závislí na dovozu. A pokud možno na věky věků.

Čísla totiž mluví jasně a upřímně, na rozdíl od politických proklamací. Podle oficiálních dat Ministerstva průmyslu a obchodu se naše celková energetická dovozní závislost za pouhých deset let vyšplhala z necelých třiceti procent v roce 2014 na téměř čtyřicet procent v roce 2024. U surové ropy jsme závislí z 99 procent, u zemního plynu z více než 84. Jistě, můžeme se radovat, že jsme změnili trubku nebo zahraničního dodavatele, což je bezesporu skvělé pro naši bezpečnost. Ale z podstaty věci to není nezávislost. Jen jsme změnili jméno toho, komu ty miliardy posíláme.

Komedie v přímém přenosu

Případem může být jedno nejmenované hnutí, které je toho času dokonce minoritním členem vlády. Ve volebních programech hrdě slibuje snížení závislosti na jiných státech. Zní to logicky. Ale pak přijde jejich místopředseda do studia iROZHLASu a začne urputně bojovat proti rozvoji větrných elektráren. Nebo další vládní strana, jež si založila svou existenci na automobilismu. Ti mají energetickou soběstačnost v programu hned vedle odmítání veřejné podpory obnovitelných zdrojů. Je to fascinující myšlenkový veletoč. Chceme být suverénní, a proto odmítáme využívat vítr a slunce, které nám foukají a svítí přímo nad hlavou, a raději budeme dál pálit něco, co musíme draze kupovat za hranicemi.

Stop energiím z dovozu!

Rozdíl mezi plynovou a větrnou elektrárnou je přitom triviální. Plynová elektrárna je jako nenasytný strávník. Jakmile ji postavíte, musíte do ní neustále sypat dovezené palivo. Solární nebo větrná elektrárna po svém dokončení už z podstaty věci žádné palivo nepotřebuje. Jistě, panely samotné často přivezeme z Číny, což má svá bezpečnostní rizika, před kterými varuje i Mezinárodní energetická agentura. Ale jakmile je ten panel jednou na české střeše, slunce vám z ciziny vážně nepošle fakturu na konci měsíce.

Netýká se to navíc jen velkých elektráren, ale i našich obýváků. Představte si vytápění. Běžný plynový kotel spolkne na dodání 12 000 kilowatthodin tepla zhruba 12,5 tis. kilowatthodin energie z dovezeného plynu. Tepelné čerpadlo na to samé spotřebuje pouhou čtvrtinu elektřiny a zbylých pětasedmdesát procent tepla si vezme z okolního vzduchu. Z českého, suverénního vzduchu.

Proč odmítáme české suverénní teplo?

Dokonce ani tolik uctívané jádro, které je pro nás absolutně klíčovým a stabilním zdrojem, není z hlediska stoprocentní soběstačnosti bez vady na kráse. Poslední symbolický vozík uranu u nás vyjel z dolu Rožná na jaře 2017. Od té doby uran kupujeme na světových trzích a palivo nám dnes dodávají zahraniční společnosti jako americký Westinghouse. Jádro je fantastické pro naši bezpečnost, protože palivo můžete bez problémů skladovat na roky dopředu, ale čistá domácí těžební nezávislost to zkrátka není.

Zatímco jedni pouze řeční, druzí soběstačnost budují

Když mluvíme o suverenitě, nesmíme zapomínat, že to není jen o státních hranicích. Je to i o kontrole občanů nad vlastním osudem. Evropská komise nedávno vyzdvihla český projekt energetického společenství, kde si místní nakombinovali bioplynku se střešní fotovoltaikou a sdílejí si elektřinu mezi sebou. Tohle je ta opravdová suverenita v praxi. Vesnice už není jen pasivním nevolníkem čekajícím na cizí složenku.

Pojďme si prostřelit ještě druhé koleno

Proč si tedy máme potřebu takto škodit? Proč ti nejhlasitější křiklouni za českou nezávislost de facto lobbují za zachování našeho poddanství vůči dodavatelům fosilních paliv? Možná je to jen obyčejná pohodlnost a strach z nového. Skutečná nezávislost totiž znamená vzít zodpovědnost do vlastních rukou. A to je pro spoustu pseudovlastenců zjevně až příliš namáhavé. Mnohem jednodušší je nadávat na větrníky a tiše se modlit, aby nám z ciziny nepřestali posílat plyn.

P.S. Jak v novostavbě ohřát vodu za minimum nákladů na energie? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.