Po smrti manžela začala v lese sbírat odpadky. „Dělám to pro ty, co přijdou po nás,“ říká
Více než čtyřicet let prožila po boku svého manžela, po jeho smrti však zůstala v malém domku prakticky sama. Dny, které dříve utíkaly jeden za druhým, se najednou začaly nepříjemně protahovat. Dnes má 76letá Marie svůj pevný každodenní rituál, který dodržuje za slunečného počasí i v dešti. Se starým psem vyráží do nedalekého lesa a domů se pravidelně vrací s něčím, co by tam podle ní vůbec nemělo být. Přestože její počínání někteří lidé nechápou, ona sama má jasno v tom, proč nepřestane.

Budík na 6:00
Ráno v malém domku na okraji města na Vysočině začíná pokaždé stejně. Marie vstává v šest hodin, ačkoli už dávno nikam nespěchá. Oblékne si starou pracovní bundu, uvaří čaj a do misky nasype granule pro desetiletého křížence Bena. Nikdo další v domě není. Dříve se u kuchyňského stolu bavila s manželem, se kterým prožila dobrých čtyřicet let. Před šesti lety ale odešel a její syn bydlí daleko, takže ji navštěvuje jen několikrát do roka. O své samotě Marie příliš nemluví. Místo lidských hlasů jí teď po ránu dělá společnost tiché vysílání z rádia a věrný pes, kterého si pořídila krátce po manželově smrti. Potřebovala živého tvora, aby v prázdném domě neposlouchala jen vlastní kroky.
Smysl života, který mnozí ztratili
Zanedlouho bere do kapsy hrubé pracovní rukavice, několik použitých igelitových tašek a společně s Benem vyráží ven. Dřív do těchto míst chodila s manželem na houby a na dlouhé odpolední procházky. Dnes tudy kráčí sama, přesto se sem vrací vytrvale každý den. Její trasa měří zhruba dva kilometry a vede po dobře známých lesních cestách. Zpočátku ji jen mrzelo, kolik pohozených věcí kolem pěšin leží. Jednou zvedla plastovou lahev, podruhé odnesla zrezivělou plechovku. Z ojedinělých činů se postupně stala pevná rutina. Dnes cestou cíleně sbírá lahve, obaly od jídla a další věci, které do přírody nepatří. Někdy naplní jen jednu malou tašku, ale po víkendech se vrací s mnohem větším nákladem.
Ne každý její každodenní snahu chápe. Občas se setkává s udivenými pohledy nebo se jí lidé dokonce potají posmívají. Někteří kolemjdoucí si myslí, že sbírá vratné lahve, aby si z nutnosti přilepšila k penzi. Jiní zase kroutí hlavou nad tím, proč ve svém věku uklízí nepořádek po cizích lidech. Marie se s nimi do diskusí nepouští a své chování většinou nevysvětluje. Dobře ví, že vracet se domů s plnou taškou nasbíraných odpadků jí dává větší smysl, než sedět celé dopoledne v křesle před televizí. Práce v lese jí dává řád a pocit užitečnosti, který po ztrátě manžela tolik postrádala.
Marii záleží na příští generaci
Hlavní hnací silou pro ni není snaha vychovávat ty, kteří nepořádek způsobili. Dělá to pro generaci, kterou možná ani nepozná. Přestože sama vnoučata nemá, pohled na mladé rodiny s kočárky nebo hloučky dětí na výletech jí pokaždé zvedne náladu. Ráda si představuje, že i za desítky let budou další generace chodit stejnými cestami, dívat se na zelený mech, kapradí a pít z čistého potoka. „Někdo říká, že uklízím po nevychovaných lidech. Jenže já to nedělám pro ně. Dělám to pro ty, kteří přijdou po nás,“ vysvětluje občas své pohnutky smířeně. Před časem se u ní zastavila asi desetiletá holčička s maminkou. Zeptala se, proč sbírá cizí odpadky, když je sama neodházela. Marie jí odpověděla jen několika stručnými větami. Když se o několik dní později vracela stejnou trasou, uviděla onu holčičku, jak s maminkou společně sbírají odhozené obaly od svačin. Nebylo to žádné velkolepé gesto, ale pro Marii to byla ta nejcennější odměna.
Znáte ve svém okolí někoho podobného, jako je paní Marie? Napište nám o tom na redakce@drevostavitel.cz. Děkujeme.
Blíží se večer a Marie s Benem se pomalu vracejí domů. Pes už sotva přešlapuje, a tak společně na chvíli zastaví u staré dřevěné lavičky. Seniorka se tiše dívá na úsek lesa, který během posledních let prošla už tolikrát. Nemá naivní představy. Ví, že zítra tam pravděpodobně najde nové odpadky a možná přijde den, kdy už nebude mít sílu se pro každý kousek plastu ohnout. Přesto na ni u dveří čekají připravené další rukavice a čistá taška na zítřejší ráno. Nepotřebuje k tomu veřejné pochvaly, netoužila po reportáži v televizi ani nechce, aby po ní zůstal nějaký pomník. Úplně by jí stačilo, kdyby tudy jednou někdo prošel a vůbec ho nenapadlo, že na těch místech dříve ležely odpadky.
P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.
SDÍLET ČLÁNEKAutor:
Mgr. Jan Dvořák
Redaktor
Vydáno dne:
04.11.2026
Photocredit: Jiří Ryšavý (se souhlasem)
NEJHLEDANĚJŠÍ DOMY
- Bungalovy do L
- Bungalovy inspirace
- Bungalovy na klíč
- Dřevostavby bungalovy
- Dřevostavby do 1,5mil
- Dřevostavby na klíč
- Moderní domy
- Modulové domy
- Montované domy na klíč
- Projekty bungalovů
- Rodinné domy na klíč
- Roubenky na klíč
- Sruby na klíč
- Tiny house
UŽITEČNÉ
NOVINKY E-MAILEM ZDARMA
Přihlaste se k odběru a dostávejte nejžhavější novinky:
