„Neexistuje žádné ústavní právo vlastnit nemovitost,“ vysvětluje člen bankovní rady ČNB

Lidé chtěli investiční poradenství

Díky tomu, že přednáška umožňovala přítomným pokládat dotazy, přirozeně se objevovalo hodně pobídek k investičnímu poradenství. Tomu se samozřejmě členové rady ČNB chtěli vyhnout. Spoustu zajímavých informací však poskytli. Hned v úvodu padla klíčová otázka, do čeho by zkušení bankéři investovali dnes, kdyby jim bylo znovu dvacet let. Jan Frait zavzpomínal na svá studentská léta, kdy úspory z letní brigády ve Švédsku vložil do nákupu tehdy nové technologie, a to osobního počítače. Ten mu následně umožnil napsat skripta a nastartovat úspěšnou akademickou kariéru. Vzdělání a rozvoj vlastních dovedností tak nadále považuje za tu nejlepší prvotní investici s nejvyšší návratností. Teprve po zabezpečení vlastního lidského kapitálu by měla následovat tvorba finančních rezerv. Základním pravidlem přitom zůstává diverzifikace. Rozkládání peněz mezi různé nástroje a pravidelnost nákupů bez ohledu na aktuální výkyvy trhu jsou podle řečníků spolehlivými recepty na dlouhodobé budování osobního majetku.

Iluze nutnosti vlastnit nemovitost

Snad nejvíce rezonujícím tématem diskuse byl český sen o vlastním bydlení. Tuzemská silná preference investování „do cihel“ vede k tomu, že velká část obyvatel má většinu svého majetku vázanou v rezidenčních nemovitostech. Jan Procházka do této problematiky vnesl velmi pragmatický pohled, když reagoval na stesky ohledně špatné dostupnosti bytů pro mladou generaci. Připomněl, že v Česku máme silně zakořeněný pocit, že každý by měl vlastnit svou nemovitost. Následně však trefně dodal, že „neexistuje ústavní právo na to vlastnit nemovitost.“ Nájemní bydlení je podle něj standardní způsob života. Pokud se na trhu potkává omezená výstavba s touhou rodin po vlastním bytě a navíc s kapitálem investičních fondů, které do cihel také ve velkém směřují, výsledkem je logický a setrvalý tlak na růst cen.

Profesor Frait tento pohled doplnil o důležité varování. Historicky sice nemovitosti fungují jako účinná pojistka před inflací, ale za tuto ochranu majitelé platí vysokou cenu v podobě nízkého finančního výnosu. Upozornil také na zrádnou psychologii davu. Když se všichni investoři rozhodnou jít jedním směrem a kupovat to samé aktivum, ceny vystřelí vzhůru, což nevyhnutelně znamená, že budoucí výnosy klesnou. Dnes jsou nemovitosti v západním světě i u nás drahé a viceguvernér otevřeně zmínil, že jednou může nastat významná korekce, která ceny pošle na úrovně, jež jsou z historického hlediska obvyklejší.

Euro a ponižující podmínky jeho přijetí

Zajímavá slova padla také k potenciálnímu přijetí společné evropské měny. Česká národní banka je na tento krok technicky připravena, veškeré procedury má zmapované a k samotnému politickému rozhodnutí zachovává přísnou neutralitu. Jan Frait ovšem kriticky zhodnotil současné podmínky, které by Česká republika musela při vstupu do eurozóny splnit. Zatímco v minulosti byly podmínky pro země jako Slovensko nastaveny příznivěji, ty dnešní jsou ušité na míru spíše státům s odlišnou strukturou ekonomiky, jako jsou Bulharsko nebo Chorvatsko. Podle názoru bankovního experta by Česko muselo okamžitě odevzdat dohled nad bankami do Frankfurtu, ztratilo by hlasovací právo a stalo by se jen pasivním účastníkem u jednacího stolu. Čekání v mechanismu ERM II označil za určitou formu ruské rulety, kdy konečné splnění kritérií může být dílem náhody. Současné podmínky jsou tak pro stát s dlouhodobě stabilní měnou podle jeho slov nedůstojné a ponižující.

Krach jako očistný proces a riziko zadlužování

Dalším výrazným motivem debaty byla ztráta makroekonomické zodpovědnosti v globálním měřítku. Přednášející poukázali na to, že po krizích z minulých dekád ve společnosti převládl pocit, že se nesmí dopustit žádný další ekonomický šok. Vládní instituce se snaží každému problému bránit za cenu masivního zadlužování. Podotkli, že „ve vyspělých zemích veřejné finance vypadají jako po nějaké světové válce.“ Jedná se o nebezpečnou kolektivní nezodpovědnost, kdy politici ztrácejí zábrany utrácet, protože vidí, že stejný postup volí i ostatní státy.

Tento postoj podpořili kritikou vládních záchranných balíčků, na které si podnikatelské prostředí zvyklo. Jakmile se objeví překážka, podniky natahují ruku ke státu. Přitom se zapomíná, že „v určitém momentu jsou firmy, které mají zkrachovat a je to očistný proces.“ Umělým udržováním nekonkurenceschopných podniků při životě se ekonomika pouze brzdí, zatímco v dynamičtějších regionech, jako jsou Spojené státy, je bankrot běžnou součástí inovačního cyklu.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.