Sliny mrznou u úst, ryby se mění v led a mrtvé nelze pohřbít. V této vesnici klesají mrazy hluboko pod –50 °C

Rekordman mezi zmrzlými

Na mapě světa existuje bod, který si s pojmem zima pohrává v úplně jiném měřítku. Vesnice Ojmjakon v ruském vnitrozemí se pravidelně zapisuje do rekordních tabulek a ne náhodou nese přezdívku pól chladu. Zatímco běžná zimní teplota tu klesá k minus padesáti stupňům Celsia, historické minimum z roku 1926 se zastavilo až na hodnotě minus 71,2 stupně. Prosincový den se tu smrskne na pouhé tři hodiny světla, zatímco v létě se vše obrátí naruby a nabízí „bílé noci“, během nichž slunce téměř nezapadá.

Rozdíl i 100 °C

Extrémy tu ale nekončí jen u mrazu. Ojmjakon patří k nemnoha místům na planetě, kde rozdíl mezi letními a zimními teplotami překračuje hranici sto stupňů. V horkých dnech není výjimkou třicet stupňů nad nulou, zatímco noc přinese návrat k mrazům. Klimatický skok, na který by si většina lidí zvykala jen stěží, je tu každodenní realitou.

Usedlíky proti své vůli

Kořeny místních obyvatel sahají k pastevcům sobů z oblasti Jakutsko, pro které byla tato lokalita kdysi jen dočasnou zastávkou na cestách tajgou. Jejich kočovný způsob života však narazil na odpor sovětských úřadů, které takové obyvatelstvo jen obtížně kontrolovaly. Pastevci byli postupně donuceni usadit se, vznikly kolchozy, školy a pevná infrastruktura a z provizorního tábora se stala trvalá vesnice uprostřed nekonečných lesů.

Život obklopený ledem

V podmínkách, kde půda po většinu roku připomíná beton, nepřipadá zemědělství v úvahu. Obyvatelé jsou proto odkázáni na dovoz potravin a na to, co si dokážou obstarat sami. Rybolov, lov zvěře a chov zvířat tu tvoří základ obživy. Krávy přežívají díky vytápěným stájím, zatímco jakutští koně se pohybují venku bez větších potíží. Právě koňské maso, ceněné pro svou jemnou chuť, se stalo hlavním zdrojem příjmů místních obyvatel. Ryby ulovené v mrazivých vodách zamrzají téměř okamžitě po vytažení na vzduch, což je jev, který by jinde působil neuvěřitelně, tady však nikoho nepřekvapí.

Dnes je venku teplo, jen –30 °C

Navzdory drsným podmínkám zde fungují služby, bez nichž by se běžný život neobešel. Ojmjakon má školu, knihovnu, nemocnici, obchod i pekárnu a děti docházejí do vyučování i v třeskutých mrazech. Výjimku dostávají teprve tehdy, když teplota klesne pod minus pětapadesát stupňů, protože v takovém chladu už zamrzá inkoust v perech. Za druhé světové války bylo v okolí dokonce vybudováno letiště, což jen podtrhuje strategický význam oblasti.

Rampouchy kolem úst

Moderní technologie jsou tu ale spíš výjimkou. Motory aut se během krátkých zastávek na cestě ani nevypínají, protože opětovné nastartování by se nemuselo podařit. Mnozí se proto stále spoléhají na saně. I přes vrstvy kožešin, péřové bundy a boty ze sobí kůže se omrzlinám nelze vždy vyhnout. Stačí krátká chvíle venku a sliny z úst se promění v led ještě dřív, než dopadnou na zem. Zvláštní kapitolu představuje pohřbívání. Zem je tu hluboce promrzlá a vykopat hrob znamená několikadenní práci. Půda se musí nejprve zahřívat ohněm, aby bylo vůbec možné do ní zasáhnout nástrojem.

Vodovody ani kanalizace nečekejte

Celá vesnice stojí na permafrostu, tedy trvale zmrzlé půdě, což znemožňuje vybudování vodovodu i kanalizace. Pitná voda se získává táním ledu a místní na ni nedají dopustit, protože má podle nich výjimečnou čistotu, které voda ve městech nikdy nedosáhne. Absence kanalizace znamená jediné řešení. Před každým domem stojí dřevěná latrína a stejná stavba slouží i u školy.

Když teplo není samozřejmost

Ústřední topení je pro většinu obyvatel jen vzdálený pojem. Uprostřed vesnice sice funguje uhelný kotel, ten ale zásobuje teplem pouze několik administrativních budov. Každá rodina se proto musí spolehnout sama na sebe a na dřevo z okolní tajgy. Jeho těžba leží především na bedrech mladých mužů, bez jejichž práce by přežití celé komunity nebylo možné.

Místo jako žádné jiné

I přesto, že je zde život velmi náročný, má toto místo zvláštní kouzlo. Lidé, kteří se odsud odstěhují, často mluví o stesku po křišťálově čistém vzduchu a vodě. Ojmjakon navíc není odříznutý ani od kultury. Fungují zde dvě muzea, z nichž jedno mapuje místní historii a druhé, nazvané muzeum GULAG, připomíná osudy ruských spisovatelů, kteří skončili v pracovních táborech.

Může být ještě hůř

I když se zdá, že chladnější místo už na světě neexistuje, je zde výjimka. Tou je ruská výzkumná stanice Vostok v Antarktidě. Právě zde byla v roce 1983 naměřena nejnižší teplota na Zemi, minus 89,2 stupně Celsia. Ani v nejteplejších dnech se rtuť teploměru nedostane nad minus třináct. Pobyt na tomto místě je extrémní zkouškou fyzické i psychické odolnosti, aklimatizace trvá několik měsíců a obytná budova je pohřbena pod vrstvami sněhu bez přirozeného světla. Ve srovnání s Antarktidou se tak Ojmjakon může zdát téměř přívětivý. Přesto zůstává symbolem lidské schopnosti přizpůsobit se i tam, kde by většina světa považovala život za nemožný.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.