„Dříve bydlely prostitutky v nevěstincích,“ říká Radim. S Josefem shromáždili dobové snímky pracovnic a rozhodli se je zveřejnit

Nevěstince byly pod policejní ochranou

Vrátíme se zpět, na počátek 19. století a začátek 20. století, kdy byla prostituce legální, avšak poměrně striktně regulovaná zejména v období Rakouska-Uherska. Prostitutky i nevěstince byly pod chráněným dohledem policejního komisaře a jak tyto lehké ženy, tak i domy plné hříchu, musely splňovat několik pravidel. Ta byla zavedena především kvůli zdraví občanů a mírnění veřejného pohoršení. Pokud by vás tato pravidla zajímala, přečtěte si navazující odstavec níže. Jak zmiňují publicista Radim Kopáč a sběratel Josef Schwarz, v roce 1866 bylo v Praze evidováno 50 veřejných domů a s postupujícím časem tento počet stoupal.

Prostitutky musely dodržovat určitá pravidla

Ke spokojenosti všech byla zavedena striktní pravidla, která musela být dodržována. Všechny prostitutky např. musely být registrovány u policie, aby mohly vykonávat svou profesi v konkrétních domech. Stejně tak musely tyto slečny alespoň jednou týdně navštěvovat lékaře, který měl vyloučit pohlavní choroby. Každá z nich tak měla vlastní zdravotní knížku, kterou musela nosit neustále u sebe. Samozřejmostí byla i věková hranice – ženy nesměly nabízet své služby, pokud jim bylo méně než 18 let.

Pravidla platila i pro samotné nevěstince – ty např. nemohly stát na hlavních promenádách, ale v ústraní. Kdykoliv mohla tyto domy navštívit policejní hlídka, aby provedla řádné kontroly (čistota, registrace dívek apod.).

Na fotografiích níže naleznete galerii některých českých prostitutek a zdravotní knížku jedné z nich.

Vítací hala vypovídá o všem

Stejně tak, jako vypovídá mnohé předsíň v rodinném domě, vypovídal i vzhled a atmosféra ve vítací hale nevěstinců. Tyto prostory musely působit luxusně, aby neodradily případnou klientelu. Místnosti byly často obohaceny pompézním kobercem, barevnými závěsy, luxusními rámy se zrcadly a především pohodlným sezením. Zde totiž čekaly muži na domovnici, tzv. madam, která jim přidělila slečnu. Výběr prostitutky závisel (mimo jiné) na službách, které klient požadoval. Vedle posezení byl mnohdy odkládací stolek s knížkou, ve které byla tzv. nabídka služeb. Ty vám popisovat nebudeme, jistě vás už napadlo, co by v knize mohlo být. V některých luxusních podnicích hrála v pozadí i hudba na navození atmosféry. Jedním z podobných luxusních podniků byl např. nevěstinec na rohu dvou hlavních tříd starého Josefova, Rabínské a Josefovské (č.p. 95/96). Tento dům byl ale zbořen v roce 1906.

Iluze luxusu

I když existovaly luxusní podniky, stále převažovaly ty méně přepychové. V takových nevěstincích ženám nezbývalo nic jiného, než alespoň navodit iluzi honosnosti, byť jen na oko. Interiér (záclony, koberce, povlečení, polštáře, sedačky atd.) tak byl laděný do červené, bordó a zlaté barvy. Ženy se snažily navodit erotickou atmosféru a v mnoha případech se jim to dařilo na výbornou. Přepych také podtrhoval materiál, který velmi často využívaly – samet a krajky nesměly chybět. Velmi důležité bylo zacílit na všechny lidské smysly. O výbornou chuť alkoholu, vzrušující pohled na ženy, příjemný dotek krajek, neodolatelné vůně a líbezný zvuk hudby tak muselo být za každou cenu postaráno. Zkrátka jste se museli cítit jako v ráji, čemuž velmi napomáhal alkohol, tlumená světla a něžné doteky žen.

Za zavřenými dveřmi

Poté, co páni dopili šampaňské nebo dobrou kořalku, si pro ně přišla slečna a odvedla je do soukromí. Pokoje pro klienty byly většinou menší, ale popravdě, kolik místa vlastně potřebujeme? Pokoj byl zařízený podobně, jako jsme popisovali v předešlém odstavci. Uprostřed byla velká postel, na stěnách zrcadla anebo akty. V prvotřídních podnicích velmi záleželo na tom, do jakého pokoje vás slečna doprovodila. Pánové si totiž mohli vybrat téma pokoje – venkovský, erotický, obyčejný, orientální apod. V pokojích také býval paraván, který sloužil k částečnému oddělení pokoje (zde se mohly ženy i muži převlékat). V neposlední řadě bývaly některé pokoje vybaveny hygienickým zázemím.

Pokoje, které nevidíme

V domě byly i pokoje, které byly očím návštěvníků mnohdy skryty. Jednalo se např. o jídelnu nebo kuchyni, ve které si dívky připravovaly jídlo. Některé podniky měly i své kuchaře, ale to nebylo pravidlem. Volný čas tak dívky mohly trávit buď ve svých pokojích (viz odstavec níže), anebo ve společenské místnosti / jídelně. V předchozích odstavcích jsme zmiňovali i lékařské prohlídky a přerušení činnosti v případě nákazy. Pokud se u jedné z dívek projevily příznaky nemoci, musela se na nějakou dobu „přestěhovat“ do karantény – takový pokoj býval v některých nevěstincích a pokud zrovna nesloužil jako karanténa, stal se z něj pokoj pro tresty. V neposlední řadě v domě byl pokoj pro madam a prádelna se skladem ložního prádla.

Konec šichty

Proč odcházet z domu, když kolem sebe máte všechno, co potřebujete. Prostitutky dříve bydlely v nevěstincích, především kvůli zajištění nonstop provozu. Muži nepřicházeli jen v noci, někteří chodili i za bílého dne a aby „provoz“ nestál, podniku se vyplatilo, když ženy ubytovával a ony tak mohly být přítomné v jakoukoliv hodinu. V domě tak vznikaly komunity žen, které neměly kam jinam jít, nebo se obávaly nebezpečí, které na ně číhalo v ulicích. Prostitutky bydlely často v menších a skromnějších pokojích a málokdy se stalo, že by každá měla svůj vlastní. Když tedy zrovna nepracovaly, trávily svůj volný čas právě tady.