Norsko na hraně energetického kolapsu? Zjistili jsme, o kolik elektřiny přišli kvůli elektromobilům

Spalováky už nekupuje v podstatě nikdo

V Norsku tvoří čisté elektromobily drtivou většinu prodejů všech nových aut (97 %) a na celkovém fungujícím vozovém parku se už podílejí zhruba třetinou. Nedávno tam dokonce počet bateriových vozů na silnicích poprvé historicky překonal počet těch naftových. Kdybychom tento scénář jedna ku jedné aplikovali na Českou republiku, znamenalo by to nevídaný skok. V současnosti u nás jezdí něco málo přes šest milionů osobních aut. Norský třetinový podíl by tak v praxi znamenal, že by po českých dálnicích a okreskách potichu svištěly rovné dva miliony elektromobilů.

Český vozový skanzen

My jsme přitom pouze na naprosto nepatrném zlomku tohoto velkolepého čísla. Průměrné stáří našeho vozového parku, které dlouhodobě přesahuje hranici šestnácti let, navíc jasně napovídá, že u nás by podobně radikální obměna vozidel trvala podstatně déle než ve Skandinávii. Češi ojetiny zkrátka milují, spoléhají na ně a udržují je při životě s obdivuhodnou péčí co nejdéle. Bez masivních státních daňových úlev a cílených dotací, které obyvatelům severu nákup bateriového vozu v uplynulých letech zlevnily, by takto rychlý přechod pro průměrného českého motoristu představoval obrovskou finanční zátěž, jež by byla pro většinu běžných domácností těžko dosažitelná.

Dobře, ale co kdyby se to teda stalo?

Pokud by se nám ale přesto nějakým zázrakem podařilo ony dva miliony elektromobilů na naše silnice úspěšně dostat, nutně by vzápětí vyvstala logická otázka, čím přesně je budeme vlastně „krmit“. Norské elektromobily spotřebují jen velmi malý zlomek celkové roční výroby elektřiny ve své zemi. Kdybychom u nás doma museli stabilně napájet třetinu osobních aut elektřinou, vyžádalo by si to podle odhadů zhruba 5 až 6 terawatthodin energie ročně. Při naší tuzemské celkové roční spotřebě, která se dlouhodobě pohybuje kolem 16 terawatthodin, by to znamenalo celkový nárůst poptávky o necelých deset procent. Z pohledu celostátní energetické bilance to nepředstavuje žádnou katastrofu a naše stávající kapacity by takový nárůst zvládly pokrýt bez nutnosti stavět hned zítra nové uhelné či jaderné bloky. Možná jsme teď zklamali několik rytířů bojujících proti elektromobilitě s hesly o nedostatku elektřiny, ale ta čísla si může přepočítat každý sám.

Kolik lidí v Česku reálně zajímá globální oteplování?

Zásadní a často diskutovaný rozdíl je ovšem v samotném původu oné dodávané energie. Zatímco Norové jezdí téměř výhradně na naprosto čistou energii pocházející z jejich výkonných vodních elektráren, český energetický mix je i v dnešní moderní době stále silně závislý na hnědém uhlí a stabilní jaderné energii. Ekologický přínos masivní elektromobility v oblasti globální redukce skleníkových plynů by tak u nás v první fázi nebyl zdaleka tak křišťálově čistý jako na severu Evropy. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že by lokální emise zdraví škodlivého prachu a oxidů dusíku v centrech našich měst prudce klesly. To by prakticky okamžitě a velmi znatelně zlepšilo každodenní kvalitu ovzduší v Praze, Brně, Ostravě a dalších aglomeracích.

Výroba je jedna věc, ale distribuce je něco jiného

Vyrobit dostatek elektřiny by tedy pro české elektrárny žádný fatální problém nepředstavovalo. Skutečnou zkouškou ohněm by ale musela projít především naše křehčí lokální distribuční soustava. V Norsku totiž poměrně brzy v praxi zjistili, že když se celá předměstská čtvrť vrátí v pět hodin odpoledne z práce a všichni majitelé současně zapojí svá auta do wallboxů, místní transformátory to zkrátka fyzicky nezvládnou. Museli proto urychleně nasadit systémy chytrého nabíjení a dynamické tarify, které tento nápor rozloží do klidnějších nočních hodin, kdy je v síti elektřiny dostatek a je levnější. V našich domácích podmínkách by takový prudký nápor prověřil elektrické sítě zejména na okrajích velkých měst a v populárních satelitních městečkách, kde si lidé vozy pohodlně nabíjejí doma v garáži. Zcela specifickou noční můrou by se stala panelová sídliště, kde každou noc parkují statisíce aut natěsnaných na přeplněných ulicích. Budování adekvátní nabíjecí infrastruktury pro každý z těchto vozů by vyžadovalo velké investice a stavební zásahy do veřejného prostoru.

Děláme něco nebo jen spíme a vzpomínáme na staré časy?

Naše distribuční společnosti sice do modernizace a nutného posilování sítí investují už dnes, ale ony dva miliony aut by si zkrátka nekompromisně vynutily plošný přechod na sofistikované řízení spotřeby. Velkou českou výhodou v tomto ohledu je naše dlouholetá tradice hromadného řízení tarifů, které u nás už dlouhé desítky let pomáhá řídit spotřebu elektrických bojlerů nebo tepelných čerpadel. Tento systém by mohl do budoucna posloužit jako funkční základ pro budoucí chytrou distribuci energie do milionů baterií v autech.

Tak jsou ti vikingové chytří nebo nejsou?

Norská cesta nám jasně ukazuje, že přechod na elektromobilitu v takto gigantickém měřítku je technicky i energeticky reálně proveditelný. Není to ale jen o prosté výměně starých výfuků za tiché elektromotory. Jde o komplexní proměnu celého našeho energetického, dopravního i společenského ekosystému. Kdyby se Česká republika vydala vpřed stejně raketovým tempem, narazili bychom primárně na tvrdé ekonomické limity běžných obyvatel, nebývale složitou infrastrukturní situaci na našich sídlištích a známou nepružnost státní byrokracie. Výroba dostatečného množství elektrické energie jako taková by nás však, velmi podobně jako Nory, ve finále nijak zásadně nelimitovala.

P.S. Potřebujete do svého domu instalovat fotovoltaickou elektrárnu nebo jaký systém je právě pro váš dům vhodný? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 11. – 19. dubna 2026. Vstupenku lze získat na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.