O čem je ve skutečnosti Green Deal a proč ho vlastně Babiš podepsal?

Ví vůbec někdo, co že je to ten Green Deal?

Zelená dohoda není pouze jeden konkrétní zákon, nýbrž rozsáhlá politická a ekonomická strategie Evropské unie. Jejím ultimátním cílem je dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Ačkoliv se v českém prostředí často skloňují především náklady a zákazy, strategie má jasné a racionální přínosy. V první řadě jde o impuls pro modernizaci evropského průmyslu a inovace. Přechod k novým technologiím a obnovitelným zdrojům má Evropě zajistit dlouhodobou ekonomickou konkurenceschopnost vůči velmocem, jako jsou Čína a Spojené státy. Dalším faktorem, jehož význam naplno odhalila válka na Ukrajině, je snaha o energetickou bezpečnost. Odklon od fosilních paliv znamená snížení závislosti na autoritářských režimech. Snížení emisí z průmyslu a dopravy navíc přímo vede k čistšímu ovzduší, ochraně krajiny a lepšímu zdraví obyvatel. Pro Českou republiku pak transformace představuje obrovskou finanční příležitost, neboť z evropských fondů k nám míří stovky miliard korun určených na modernizaci energetiky, pomoc uhelným regionům a zateplování budov.

Souhlas Babiše s Green Dealem

K pochopení toho, proč Andrej Babiš tento plán podpořil, se musíme vrátit na klíčový summit Evropské rady v prosinci 2019. Právě zde lídři členských států schválili základní politický cíl klimatické neutrality. Andrej Babiš mohl teoreticky zasáhnout a dohodu zablokovat, jelikož podobná rozhodnutí vyžadují jednomyslnost. Mohl se zachovat stejně jako Polsko, které si vymínilo výjimku a k dohodě se v té době plně nepřipojilo. Český premiér však zvolil jiný postup, který byl tehdy veden ryzím politickým pragmatismem. Svůj souhlas totiž podmínil tím, že do závěrů summitu bude výslovně zahrnuta jaderná energie jako legitimní a uznávaný nástroj pro snižování emisí. Tím se mu podařilo zajistit unijní posvěcení pro budoucí dostavbu českých jaderných bloků. Druhým zásadním důvodem k podpisu byly právě zmiňované evropské dotace, bez nichž by český těžký průmysl transformaci zvládal jen velmi těžko. Z tehdejšího pohledu tak Babiš v Bruselu neselhal, nýbrž slavil diplomatický úspěch, když Green Deal nezablokoval.

Když se rozhoduje podle průzkumů

Dnes je však situace na domácí scéně diametrálně odlišná a z dřívějšího pragmatismu nezbylo téměř nic. Politologové a analytici se vesměs shodují, že současná Babišova rétorika je učebnicovým příkladem populismu, který se podřizuje aktuálním náladám ve společnosti. V době energetické krize, vysoké inflace a celkového zdražování se Green Deal stal v Česku mimořádně toxickým symbolem. Část veřejnosti v něm vidí přímou hrozbu v podobě rostoucích cen a nepopulárních nařízení, jako je plánovaný konec prodeje aut se spalovacími motory od roku 2035. Jako lídr opozice Andrej Babiš tyto obavy velmi přesně vnímal a využíval je k ostrým útokům na předchozí vládní koalici. Sliboval věci, které jdou ruku v ruce s poptávkou nespokojených voličů.

Cesta do Bruselu, kde zruší ten Green Deal

Jeho tvrzení o úplném zrušení Zelené dohody jsou však podle odborníků na evropské právo naprostou politickou iluzí. Původní deklarace z roku 2019 se totiž mezitím přetavila v desítky platných a závazných směrnic, které prošly schvalovacím procesem v Evropském parlamentu i Radě EU. Žádný členský stát nemůže tento provázaný legislativní balíček jednostranně zrušit, aniž by Evropskou unii opustil. Reálná je pouze politická diskuse o úpravě některých dílčích parametrů, zmírnění dopadů na průmysl či posunutí termínů, jako je právě očekávaná revize zákazu spalovacích motorů. Plošné roztrhání dohody je ale nereálné.

Jak se na nás dívají sousedé?

Tento domácí politický veletoč nezůstává bez odezvy za hranicemi. Česká debata o klimatu je v Evropě dlouhodobě vnímána jako silně specifická a vychýlená. Zatímco v západních či severských zemích dominují v diskusích slova jako inovace, příležitost a udržitelnost, český politický slovník se neustále točí kolem průmyslu, nákladů a zátěže. Evropa nás vnímá jako silně zprůmyslněnou zemi se závislostí na uhlí, která dekarbonizaci spíše brzdí a zajímá se primárně o to, kolik peněz za ni získá. Což je koneckonců typicky českou vlastností již po mnoho let. Samotný Babiš je pak zahraničními médii a politology pozorován s velkou ostražitostí. Bruselský deník Politico jej bezprostředně po summitu v roce 2019 vnímal jako byznysového stratéga, který si dokázal vyjednat ústupky pro jadernou energetiku. Dnes je jeho obraz mnohem kritičtější a vyhrocenější. Evropský ekologicko-ekonomický magazín Renewable Matter například v nedávné analýze poukázal na to, že Babišův odpor vůči evropské dekarbonizaci má hluboké kořeny. Poznamenal, že jeho nepřátelství k zelené politice je logické i z toho důvodu, že on sám je miliardářem, jehož holding je bytostně spojen s uhlíkově náročným zemědělským a chemickým průmyslem. Zahraniční experti tak často upozorňují, že jeho chování je typickou ukázkou taktiky zvané blame-shifting, která je ve střední Evropě velmi populární. Spočívá v tom, že politici v Bruselu pragmaticky přistoupí na kompromis, aby získali přístup k fondům, ale na domácí scéně následně udělají z evropské instituce obětního beránka a hlavního viníka všech problémů.

P.S. Zajímá Vás, jak splní novostavby v roce 2025 nové požadavky na úspory energií? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.