Vyrobil si domácí ohřívač vody do bazénu a neplatí tak za provoz. Teplota vody stoupla z 18 °C na 35 °C

Pokud jste dávali na hodinách fyziky pozor...

Po pořízení kovové zahradní nádrže na koupání narazil Pavel na problém, který zná mnoho majitelů bazénů. Voda byla většinu času studená. Po dešti měla sotva 18 °C a koupání nebylo příjemné ani v teplém počasí. Elektrický ohřívač zvažoval jen krátce, protože provoz by byl drahý a navíc chtěl řešení, které bude fungovat i bez silného elektrického připojení. Rozhodl se proto postavit vlastní systém na ohřev vody. Inspirací mu byla jednoduchá fyzika a princip přenosu tepla.

Konstrukce vznikla z věcí, které měl po ruce

Základní myšlenka byla jednoduchá. Voda z nádrže bude proudit měděnou spirálou, která se zahřívá nad ohněm. Jakmile se voda ohřeje, vrací se zpět do bazénu a postupně zvyšuje jeho teplotu. Základem se tak stal starý kovový sud, který běžně slouží na pálení větví. Kolem jeho horní části omotal přibližně 12 metrů měděné trubky o průměru zhruba dva centimetry. Právě měď je pro takový projekt ideální, protože výborně vede teplo. Voda z bazénu vstupuje do spodní části spirály, postupně se zahřívá a nahoře se vrací zpět. Sud slouží jako topeniště, do kterého se přikládá dřevo. Pavel přitom upozorňuje, že dnes je měď velmi drahá. Padesátimetrová role měděné trubky by podle jeho slov stála zhruba 8 tisíc korun, což by celý projekt výrazně prodražilo. On však využil zbytky z předchozí práce, které měl doma, takže ho materiál vyšel prakticky na nulu. K propojení systému použil běžné plastové potrubí PEX, které je levné a snadno dostupné.

Po prvním testu zjistil, že princip funguje, ale ne úplně ideálně

Voda se sice zahřívala, ale proudila příliš pomalu. Nejprve chtěl spoléhat pouze na takzvaný termální sifon. Ten funguje tak, že studená voda z bazénu klesá dolů do spirály, zahřívá se a teplejší voda se přirozeně vrací zpět nahoru. Tento systém nevyžaduje žádné čerpadlo ani elektřinu. Pavel však zjistil, že voda musí být velmi horká, aby se začala sama pohybovat, což zpomalovalo celý proces. Rozhodl se proto konstrukci upravit. Sud zvedl výš nad zem, aby rozdíl výšek mezi bazénem a výstupem vody nebyl tak velký. Kolem měděné spirály navíc natlačil kolem spirály směs hlíny. Tím vytvořil jakýsi tepelný blok, který lépe přenáší teplo z ohně do trubky. Na sud přidal i plechový kryt, který odráží teplo zpět k potrubí.

Starší neznamená nutně horší

Další velkou změnou bylo přidání čerpadla. Původně zkoušel malé čerpadlo s průtokem asi 500 litrů za hodinu, ale ukázalo se, že je příliš hlučné a zbytečně silné. Nakonec použil starší bazénové čerpadlo, které měl doma (pokud doma nemáte bazénové čerpadlo, na oblíbené levnější typy se můžete podívat zde). To je bezpečnější, protože má vlastní ochranu proti zkratu a je určené právě pro práci s vodou. Voda díky němu začala spirálou proudit rychleji a přenos tepla byl mnohem účinnější. Pavel zároveň výrazně zvětšil plochu spirály. Původních 12 metrů měděné trubky nestačilo, proto přidal další a celková délka spirály se nakonec přiblížila 40 metrům. Díky tomu má voda mnohem větší plochu, přes kterou může přijímat teplo z ohně.

Výsledek překvapil i samotného kutila

Po spuštění systému a rozhoření silného ohně začala z horní části spirály vytékat voda o teplotě kolem 50 °C. Bazén měl přitom na začátku jen asi 18 °C. Během dvou hodin se voda ohřála na přibližně 29 °C a po několika dalších hodinách dosáhla až 35 °C. To je teplota, která už připomíná spíše vířivku než běžný bazén. K ohřevu přitom stačilo zhruba dvě až tři dávky dřeva, které Pavel nasbíral při úklidu pozemku. Tvrdí, že právě to je největší výhoda celého systému. Palivo ho nestojí téměř nic, protože používá větve, suché klacky a zbytky dřeva, které by jinak stejně spálil v sudu.

Provoz je pro Pavla nulový

Podle Pavla je celý projekt překvapivě jednoduchý a zvládne ho téměř každý kutil. Není potřeba žádné svařování ani složité technologie. Stačí sud, měděná trubka, několik kolen potrubí a základní dovednost pájení. Celkové náklady mohou být velmi nízké, pokud člověk dokáže sehnat materiál z druhé ruky. Největší položkou by byla právě měděná trubka, která by při nákupu nové mohla stát kolem 8 tisíc korun. Sud se dá často získat zdarma nebo za pár stovek a potrubí PEX vyjde na několik stovek korun. Ve srovnání s elektrickými ohřívači bazénů, které stojí desítky tisíc korun a spotřebovávají velké množství elektřiny, jde o velmi levné řešení. Pavel říká, že pokud má člověk přístup k vlastnímu dřevu, může ohřívat vodu prakticky bez nákladů. Stačí rozdělat oheň a během několika hodin se studená voda změní na příjemně teplou lázeň.

P.S. Zajímá Vás, zda má cenu pořizovat fotovoltaickou elektrárnu? Za jak dlouho se zaplatí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 11. – 19. dubna 2026. Vstupenku lze získat na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.