Otevřený dopis od ADMD ministryni Dostálové a ministru Havlíčkovi

Předmět – Stav a výhledy rezidenční výstavby v České republice

Vážená paní ministryně, vážený pane ministře,

tímto dopisem chceme upozornit na možnou katastrofu v prostoru malých a středních firem ve stavebnictví.

Dokument má za úkol otevřít debatu na úrovni státního zájmu. Protože pokud se ještě více zpomalí soukolí stavebního průmyslu, je to konec pro jednu část motoru naší ekonomiky.

ADMD je sdružení stavebních firem podporující myšlenku nového, digitálního, férového a odpovědného stavitelství. Firmy v tomto sdružení převážně realizují své projekty technologiemi, kde hlavním stavebním prvkem je dřevo.

Znepokojivá situace – Stavební zákon v kombinaci s COVID-19

Stavební zákon je obecně komplikovaná norma, ale co je horší, je jeho provádění. Nepružné, komplikované, nákladné, diskriminační. Když k tomuto liknavému systému, fungujícímu na hranici odpovědnosti a prokrastinace, přidáme současnou pandemii COVID-19 doplněnou o všelijaké stavy nefunkčního provizoria, dostaneme nutně velice výbušnou směs.

Tato kombinace okolností již několik měsíců komplikuje život a provoz všech stavebních firem. Ale to není to, oč tu běží.

Chování stavebního průmyslu má většinou předbíhavý efekt. Předbíhavý efekt ve smyslu, že stavební firmy řeší stav ekonomiky a ekonomické dopady krizí mnohem dříve než ostatní odvětví. Tato skutečnost se již několikrát potvrdila. Naposledy v roce 2008. Chtěli bychom tuto skutečnost použít jako součást systému včasného varování. Proto tento dopis.

Nelze jen přihlížet blížící se katastrofě

Pozorováním, diskuzemi o plánech a stavech v našich firmách jsme za poslední čtyři měsíce zaznamenali různé anomálie. Většina firem dodává stavby v různém stupni prefabrikace a musí tak plánovat svoji činnost na měsíce dopředu. Proto informace získané od těchto subjektů můžeme zahrnout do systému včasného varování. Abychom maximálně vyloučili domněnky, provedli jsme průzkum mezi členy ADMD. Výsledky a to, co vidíme každý den kolem, nás nutí k položení si několika otázek. Předem ale ještě naše hlavní zjištění:

1. Rapidní úbytek vlastních i externích kapacit.
2. Prodražování přípravy projektů především ve fázi povolování staveb
   (stejná činnost vyžaduje až trojnásobek času).
3. Nekonzistence jednání úřadů týkající se stejné problematiky v různých krajích.
4. Časový kolaps ve vydávání stavebních povolení.
5. Digitální negramotnost.

Důsledky bez vlivů dalších externalit

Co to bude mít za důsledek:

1. Zpoždění zakázek. V I.Q 2021 se dá předpokládat až o 3 měsíce.
2. Do 90 dnů klesne zásoba připravených stavebních záměrů o 2/3.
3. Dá se předpokládat, že z důvodů výše uvedených se nebude realizovat minimálně 1/3 stavebních záměrů, případně bude dlouhodobě odložena.
4. Zmražení vývoje a investic ve stavebních firmách a podnicích na dalších minimálně 5 let.

Otázky, které je nutné si položit

Kdo, nebo co za to může?

Jednoznačně norma a její provádění. Stavební zákon tak, jak jej dnes máme, už neslouží vůbec nikomu. Naopak způsobuje ztráty. Což je z dlouhodobého pohledu neudržitelné. Proč zde máme zákon, co nás poškozuje a neslouží nám?

Co COVID-19?

Paradoxně nás neohrozil tak, jak se očekávalo. Ale definitivně rozkryl nefunkční stavební legislativu s jejími základy v pravěku – myšleno např. úroveň digitalizace.

Vymahatelnost odpovědnosti při povolování staveb?

V podstatě neexistuje proces, který by tuto odpovědnost mohl jakkoliv dokumentovat, nebo se jí domáhat.

Dá se s tím něco dělat?

Určitě ano a odkládání přijetí nového stavebního zákona to určitě není. Jistě je důležitější schválit schodkový rozpočet státu. Ale aby ještě byl poté dluh komu rozdělit.

Pokud nedojde k opatřením ze strany státu, tak aby proces vedl ke zrychlenému vydávání stavebních povolení, je konec. Stejně to bude vypadat i pokud se nám ve stavebnictví nepodaří zajistit dostatečnou kapacitu lidských zdrojů.

Za ADMD

Ing. Michal Šopík,

předseda Výkonné rady ADMD