„Patrový dům není vždy ekonomicky výhodnější,“ vysvětluje stavební specialista

Ve společnosti je zažitá představa, že dvoupodlažní dům je díky menší zastavěné ploše automaticky levnější než ten přízemní. Platí to vždy?

S tímto názorem se ve své praxi setkávám stále častěji. Lidé za mnou velmi často přicházejí s naprosto utkvělou představou, že když svůj budoucí dům postaví do patra, ušetří nemalé finanční prostředky v přepočtu na metr čtvereční užitné plochy. Jejich argumentace zní na první poslech naprosto logicky a v podstatě neprůstřelně. Říkají mi, že přece budou platit jen jednu základovou desku a jednu střechu, což jsou při stavbě rodinného domu jedny z těch vůbec nejdražších položek. Z toho pak laicky vyvozují, že stavba do výšky musí být zákonitě tou nejekonomičtější variantou. Musím je ale velmi často zklamat, protože tato úvaha platí jen za určitých, poměrně specifických podmínek.

V čem přesně tato úvaha selhává? Kde dělají lidé ve svých výpočtech chybu?

Ta úvaha v zásadě není chybná, ale platí jen a pouze tehdy, když má ten plánovaný dům určitou minimální velikost nebo požadovaný počet místností. Nemám to sice spočítané na korunu přesně pro každý jednotlivý případ, ale velmi nahrubo bych ze své praxe řekl, že to má finanční smysl až od momentu, kdy klienti požadují dispozici 5+1 nebo 5kk. Respektive když se celková užitná plocha domu pohybuje bezpečně nad hranicí 100 m2. V takovém velkorysém měřítku se úspora za menší základy a menší plochu střechy skutečně pozitivně projeví a dvoupodlažní dům vychází cenově lépe. Problém ale nastává v momentě, kdy lidé chtějí aplikovat toto pravidlo na podstatně menší domy.

Můžete uvést konkrétní příklad menšího domu, kde se tato logika naopak prodraží?

Představte si naprosto typické zadání mladé rodiny. Chtějí dům o dispozici 4kk, který má celkově poměrně malou podlahovou plochu. Do přízemí si naplánují obývací pokoj s malou kuchyňkou, k tomu jednu menší místnost, například pro hosty, a samozřejmě toaletu se zádveřím. Do patra pak chtějí umístit dva menší dětské pokojíčky a hlavní koupelnu. Na papíře to vypadá jako rozumný plán. Jenže když pak začneme počítat reálné poměry ploch v takto malém domě rozděleném do dvou podlaží, zjistíme jednu zásadní věc. Obrovskou část té draze zaplacené vnitřní plochy nám nenávratně sebere schodišťový prostor.

Schodiště a chodby jsou tedy tím skrytým žroutem peněz a obytného prostoru?

Naprosto přesně. Uvědomte si, že musíte mít nějakou chodbu dole v přízemí, abyste se vůbec dostali ke schodišti. Pak musíte postavit a zaplatit samotné schodiště, které zabírá nemalý půdorys a samo o sobě je konstrukčně i finančně náročné. A nakonec potřebujete další chodbu nahoře v patře, abyste z toho schodiště mohli vstoupit do jednotlivých pokojíčků a koupelny. U malinkatého domu tvoří tyto hluché, čistě komunikační prostory neúměrně vysoké procento z celkové plochy. Lidé pak platí za metry čtvereční, které k ničemu jinému nevyužívají. Nedávno jsme si to v ateliéru velmi detailně ověřovali pro určitý typ domu 4kk v menší velikosti. Závěr byl jasný. Skutečně levnější, a navíc i praktičtější pro každodenní život, je udělat takový dům jako jednopodlažní.

Co byste tedy poradil lidem, kteří zvažují, zda jít do patra, nebo zůstat při zemi?

Moje hlavní rada zní, aby si hned na začátku velmi pečlivě a realisticky uvědomili, kolik lidí v domě bude dlouhodobě bydlet, a z toho si odvodili, kolik potřebují místností. Z tohoto přesného zadání vždy začneme vycházet. Pokud se dostanou na menší dům, ať se nenechají zviklat obecnými poučkami. Pokud nemají vysloveně stísněný pozemek, vyjde je menší přízemní dům ekonomicky mnohem výhodněji a získají tak efektivnější bydlení.

Díky za cenné informace.

S radostí.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 11. – 19. dubna 2026. Vstupenku lze stáhnout na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.