Dotování cen elektřiny narazilo na odpor veřejnosti. Úsporu podniků by zaplatili obyčejní lidé
Občas se ve veřejném prostoru vynoří nápady, které jsou tak absurdní, že si člověk říká, zda nejde o nějaký sociální experiment. Takový ten moment, kdy se někteří samozvaní ekonomičtí experti probudí, zhluboka se nadechnou, podívají se z okna, a řeknou si: „Co kdybychom dneska zkusili něco, co by ve výsledku sice poškodilo všechny, ale mohlo by se to chvíli líbit?“ A tak se v éteru objeví návrh, aby stát dotoval elektřinu. Jako by to byl nový lék na všechny naše energetické bolesti.

Já to zaplatím Pepovi, Pepa to zaplatí mně a oba zbohatneme
Na první pohled to zní hezky. Elektřina je drahá, lidé nadávají, firmy si stěžují, a stát chce přiložit ruku k dílu. Jenže podobné nápady mají jeden drobný háček. Ať se dotuje cokoliv, od solárních baronů přes cukr až po elektřinu, vždy se děje tentýž prastarý proces. Někdo to zaplatí. A ten někdo nebývá žádný tajemný fond plný kouzelných peněz. Tím někým býváme my všichni. Ekonomika není perpetuum mobile a politika už vůbec ne. Když stát oznámí, že bude něco dotovat, má to jen dva možné zdroje. Vyšší daně nebo vyšší dluh. A ten dluh se nakonec stejně promění ve vyšší daně, inflaci, nebo osekání jiných služeb. Je to tak jednoduché, až je to pro mnoho lidí nepříjemné. Ale jednoduchost není nepřesnost, spíš pravda, kterou neradi slyšíme.
Socialismus, který dopadne jako vždycky
Jenže u dotací na elektřinu je tu ještě jeden trik, který stojí za podrobnější rozebrání. Jde o diskutované snížení nákladů na každou kWh. Na papíře je to spravedlivé. Každý dostane stejně. Jenže ve skutečnosti to spravedlivé není vůbec. Představme si babičku, která žije sama v bytě a měsíčně spotřebuje třeba 80 kilowatthodin. Je úsporná, má starou lednici, staré rádio a večer si rozsvítí jednu lampičku. Když jí stát přidá dvě koruny na kilowatthodinu, ušetří 160 korun. Ano, dvě stovky ji potěší, ale životní úroveň jí to nezmění. Pak si představme velkopodnikatele, který provozuje fabriku se spotřebou 80 tisíc kilowatthodin měsíčně. Stát mu přidá úplně stejnou částku na kilowatthodinu. A kolik ušetří tenhle? 160 000 korun. Za stejný princip podpory, za stejné schéma, ze stejné společné kasy. Skládat se na to budou všichni, babička úplně stejně jako velkopodnikatel. Jenže výsledný efekt nebude stejný ani vzdáleně. Nehledě na fakt, že za elektřinu dnes lidé často mohou platit méně, než platí, jak ukazují aktuální ceníky zde.
Když se babičky skládají na velkopodnikatele
A teď přichází to nejabsurdnější. Zatímco babička bude ve výsledku dotovat velkopodnikatele, systém se bude tvářit jako sociální opatření. Ona platí ve formě vyšších daní svých dětí, menšího důchodu (protože nebude z čeho brát) nebo inflace. On inkasuje ve formě úlev na elektřině. A všichni se budou tvářit, že je to fér, protože přece „pomáháme všem“. To je krása univerzálních dotací. Přerozdělují od všech k těm, kteří spotřebují nejvíc. A kdo spotřebuje nejvíc? Průmysl. Velké podniky. Drahé provozy. Jinými slovy ti, kteří si s vysokou cenou elektřiny dokážou poradit líp než babička s důchodem deset tisíc. Jenže tím to nekončí. Dotace také vytváří zvrácené motivace. Když je elektřina levnější díky dotaci, není důvod šetřit. Kdo bude šetřit, bude za blbce. Zaplatí do společné kasy úplně stejně, ale dostane méně, protože čerpal méně. Kdežto ten, kdo bude plýtvat, získá větší díl. A to je přesně ta chvíle, kdy se ekonomika začne chovat jako těžké auto na klouzavé silnici. Pomalu, ale jistě se začne sunout směrem, kam nechcete.
Dobré úmysly vyprchají, účet zůstane
Dotovat spotřebu je jako dotovat soutěž, kde vyhrávají ti, kteří nejvíc snědí z bufetu zdarma. Pak není překvapením, že mizí jak logika, tak motivace k efektivitě. A to je přesně důvod, proč se každá taková dotace dříve nebo později zvrhne. Dobré úmysly vyprchají, ale účet zůstane. Nápad dotovat elektřinu není řešení. Je to elegantně zabalený návrh, jak přerozdělit peníze směrem nahoru a ještě si u toho připadat sociálně citlivě. Až příště uslyšíme, že „stát pomůže“, je dobré se nadechnout a položit si starou známou otázku. A kdo pomůže státu? Protože odpověď je vždy stejná. My. A když se něco dotuje, vždy to dopadne blbě. Jen občas trvá déle, než si toho všimneme.
P.S. Zajímá Vás, jak splní novostavby v roce 2025 nové požadavky na úspory energií? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.
SDÍLET ČLÁNEKAutor:
Ing. Vlastimil Dvořák
Vydáno dne:
17.11.2025
Photocredit: Jiří R. (se souhlasem)
Zdroj: Eurostat
NEJHLEDANĚJŠÍ DOMY
- Bungalovy do L
- Bungalovy inspirace
- Bungalovy na klíč
- Dřevostavby bungalovy
- Dřevostavby do 1,5mil
- Dřevostavby na klíč
- Moderní domy
- Modulové domy
- Montované domy na klíč
- Projekty bungalovů
- Rodinné domy na klíč
- Roubenky na klíč
- Sruby na klíč
- Tiny house
UŽITEČNÉ
NOVINKY E-MAILEM ZDARMA
Přihlaste se k odběru a dostávejte nejžhavější novinky:
