Kontejnery byly plné, tak nechal odpadky vedle. „Strážník mi řekl, že za to hrozí pokuta 50 tisíc.“

Radku, kde přesně žijete?

Je mi šestasedmdesát a už přes čtyřicet let bydlím na Praze 3, kousek od náměstí. Po smrti ženy tu žiju sám. Zvykli jsme si na ten zdejší ruch, vždycky to tu žilo a mám to tady rád. I když poslední dobou cítím, že se to mění. Dřív tu byl větší klid, lidi se víc znali. Dneska je to více anonymní.

Co vám na těch změnách v okolí vadí nejvíc?

Jsem docela tolerantní člověk, chápu, že svět jde dopředu. Ale co mě opravdu štve a z čeho bývám rozmrzelý, je ten nepořádek kolem. Jde hlavně o popelnice a podzemní kontejnery na tříděný odpad. Kolikrát to tu vypadá hůř než někde na černé skládce za městem. Přitom poctivě platím poplatky za odpad. O to víc mě mrzí, když jsou kontejnery pořád plné. Ráno vyjdete z baráku a musíte překračovat pohozené pytle.

Opravdu jsou ty nádoby tak často přeplněné?

Velmi často. Tady v centru už to zkrátka praská ve švech. Člověk to vidí skoro každý den. Pak jsem si o tom něco dohledal a zjistil, že podle města už je centrum na hranici kapacity a další svozy se tam moc přidávat nedají. Prý za to nemůžou jen obyvatelé. Hodně odpadu tu vyprodukují také podnikatelé a turisté. Problém je i v tom, že lidi neumí odpadky vyhazovat.

Jak to myslíte? Můžete dát nějaký příklad?

Koukám na to snad každý den přímo z okna. Lidi přinesou z domova krabice, třeba od televize nebo od jídla, a vůbec se neobtěžují ten karton rozložit. Nacpou to silou do toho vhazovacího otvoru, ten se ucpe a člověk má pocit, že je kontejner plný. Přitom jsem četl, že dole bývá ještě spousta místa. Další člověk přijde, zjistí, že to tam nejde strčit, tak to hodí na zem. A už to jede. Viděl jsem tam ležet i staré koberce, sušáky na prádlo nebo kusy sádrokartonu. Přitom tyto věci patří do sběrného dvora a vůbec ne k těmto kontejnerům.

Před nedávnem se to ale dotklo přímo vás. Co se událo?

Doteď je mi z toho úzko, celý život se snažím dodržovat pravidla. Šel jsem tehdy s plnou taškou plastů a starého papíru. Nohy už mi neslouží jako za mlada, zlobí mě kyčle a chodím o holi. Každý krok navíc mě stojí dost sil. Došel jsem k našim podzemním kontejnerům a vidím ten samý obrázek co vždycky. Otvor zasekaný krabicí a kolem dokola hromada cizích igelitek. Další hnízdo s popelnicemi je pár bloků daleko. Pro mladého člověka je to pět minut svižné chůze, ale pro mě je to s těžkou taškou prostě moc daleko.

A vracet se s odpadky domů jste zřejmě nechtěl.

To vážně nechtěl. Říkal jsem si, že to při příštím svozu stejně odvezou. Navíc se to úplně ztratilo v tom nepořádku, co tam udělali ostatní. Tak jsem tu tašku prostě položil k těm dalším na zem. Jenže sotva jsem to pustil z ruky a otočil se, stál za mnou strážník městské policie.

Jaká byla jeho reakce? Vyčítal vám to?

Pořádně jsem se lekl. Ale musím říct, že byl slušný a jednal rozumně. Nemyslel to nijak zle, spíš mě chtěl důrazně varovat. Koukal jsem na něj jak blázen. V klidu mi vysvětlil, že podle předpisů se odpad nemá nechávat vedle kontejneru a že to může být posuzované jako černá skládka. A že za to hrozí pokuta až padesát tisíc korun.

Padesát tisíc? To je pro seniora hodně peněz.

Znělo to děsivě. Stál jsem tam, opíral se o hůl a ptal se ho, co mám tedy podle něj dělat. Poplatky poctivě platím celá léta, kontejnery tu věčně nestačí a ještě mi hrozí takováhle sankce. Strážník mi radil, že když je popelnice plná, musím najít nejbližší volnou. Jenže já auto nemám a k vedlejšímu kontejneru prostě nedojdu.

Věříte, že byste tu pokutu reálně dostal?

Když nad tím přemýšlím s chladnou hlavou, pochybuju, že by nějaký úředník dal důchodci padesát tisíc za odložené plasty. Spíš to z jeho strany fungovalo jako prevence. Ale i tak vás to rozhodí. Cítíte bezmoc. Snažíte se dělat věci správně, třídíte to doma v malé kuchyňce, poctivě to odnesete ven, platíte městu, a nakonec jste za toho špatného vy a lustruje vás policie. Popeláři to ale také nemají jednoduché. Občas se k těm našim kontejnerům na náměstí vůbec nedostanou. Auta tady parkují těsně po obou stranách úzké ulice. Stačí, aby někdo nechal auto trochu dál od obrubníku nebo ho postavil šikmo, a už není šance projet.

Existuje z téhle situace vůbec nějaká cesta ven?

Samo se to nevyřeší. Slyšel jsem ale v rádiu, že město zkouší nové technologie. Prý někde na Praze 11 testují kontejnery, které samy poznají, že se plní. Přesně nevím, jak to funguje, ale říkali, že nějaké čidlo změří, kolik odpadu je uvnitř, a město pak ví, kdy je potřeba kontejner vyvézt.

To by u vás mohlo fungovat dobře.

Snad to brzy zavedou i u nás a rozšíří to na papír a plasty. Do té doby nezbývá nic jiného než spoléhat na zdravý rozum. Doufám, že lidi začnou u vyhazování víc přemýšlet. Že ty krabice aspoň rozloží, to zabere pár vteřin. A že město najde způsob, jak přimět majitele restaurací a dalších provozoven, aby svůj odpad řešili správně. Jestli se to nezmění, tak se v těch odpadcích jednou všichni utopíme.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.