Plynový kotel běžně propálí tisíce korun ročně zbytečně. Majitelé neví o nastavení, které si musí udělat sami

Nastavení, které zvládne laik

Přitom úprava nastavení teploty topné vody je otázkou několika minut a několika stisků tlačítek na ovládacím panelu kotle. Nevyžaduje žádné nářadí, žádný zásah do plynové části ani odborné znalosti. Přesto se často nemění roky. Kotel je nastavený „od montáže“ nebo „od posledního servisu“ a domácnost předpokládá, že tak je to správně. Jenže univerzální správné nastavení neexistuje. Každý dům, byt, otopná soustava i způsob užívání vyžadují něco jiného. Základním parametrem je teplota vody, kterou kotel posílá do radiátorů nebo do podlahového topení. Řada domácností má tuto hodnotu nastavenou zbytečně vysoko, často 70 nebo dokonce 75 °C. Takové nastavení dává smysl možná u starých, nezateplených objektů s malými litinovými radiátory. Ve většině běžných domů a bytů je ale zcela zbytečné a ekonomicky nevýhodné.

Čím víc, tím líp? Ne tak docela

U moderních kondenzačních plynových kotlů je vysoká teplota topné vody dokonce přímo kontraproduktivní. Princip kondenzačního kotle spočívá v tom, že využívá i teplo obsažené ve vodní páře ve spalinách. Aby k této kondenzaci docházelo, musí být vratná voda z otopné soustavy relativně chladná, typicky pod 55 °C. Pokud je topná voda nastavena příliš vysoko, ke kondenzaci vůbec nedochází. Kotel se pak chová jako obyčejný starý kotel, jen s vyšší cenou a bez hlavní výhody, kvůli které byl pořízen. Správné nastavení se přitom odvíjí od typu vytápění. Podlahové topení pracuje s nízkými teplotami, obvykle mezi 30 a 40 °C. Radiátorové systémy ve zateplených domech si vystačí s teplotami kolem 45 až 55 °C. Vyšší hodnoty mají smysl jen výjimečně, například při extrémních mrazech nebo v domech s velmi vysokými tepelnými ztrátami. Základní pravidlo zní, že teplota topné vody má být co nejnižší, ale taková, aby dům byl i v chladných dnech vytopený.

Mýty, které se tradují po generace

Důležité je pochopit, že vyšší teplota vody neznamená rychlejší nebo účinnější topení. Znamená jen vyšší výkon v krátkém čase a zároveň vyšší ztráty. Dům se vytápí energií dodanou v čase, nikoli maximální teplotou. Pokud kotel topí delší dobu nižší teplotou, dosáhne stejného výsledku s menší spotřebou plynu. Právě v tom spočívá rozdíl mezi efektivním a neefektivním provozem.

Za 3 minuty práce úspora 5 tisíc

Jak si tedy nastavení zkontrolovat doma? Většina plynových kotlů má v menu položku označenou jako „teplota topné vody“, „maximální teplota topení“ nebo podobně. Často je dostupná přímo z hlavní obrazovky. Doporučený postup je začít na nižší hodnotě, například 50 °C u radiátorů, a sledovat, zda dům při běžných zimních teplotách dosahuje požadovaného komfortu. Pokud ne, teplota se zvýší o 2 až 3 °C. Tento proces může trvat několik dní, ale vede k nalezení optimální hodnoty přesně pro danou domácnost. Rozdíl mezi špatným a správným nastavením není zanedbatelný. Pokud domácnost s roční spotřebou na vytápění kolem 20 MWh provozuje kondenzační kotel bez kondenzace, ztrácí běžně 10 až 15 % energie. To znamená 2 až 3 MWh plynu ročně. Při ceně například 1 700 korun za MWh jde o 3 400 až 5 100 korun vyhozených každý rok. Bez investice, bez stavebních úprav, jen kvůli jednomu špatně nastavenému číslu v menu kotle. V kontextu rostoucích cen energií a tlaku na úspory je to detail, který si zaslouží mnohem větší pozornost a je až překvapivé, jak málo domácností této věci pozornost věnuje.