„Vítr je jednou z mála funkčních cest, které se v tuzemsku nabízejí,“ vysvětluje vědec Daniel Kortus

Česko není Dánsko ani Nizozemsko. Nemáme moře, jsme vnitrozemský stát obehnaný horami. Stavět tu větrné elektrárny nedává logiku, protože tady zkrátka nefouká tolik, aby to dávalo energetický smysl. Není to jen zoufalá snaha dohnat západní trendy za každou cenu?

Souhlasím s tím, že nejsme Dánsko. Nikdo také netvrdí, že budeme mít větrníky na každém kroku jako na pobřeží Severního moře. Ale tvrzení, že tu nefouká, je zkreslené. Nepotřebujeme totiž, aby vítr vál neustále v plné síle. Když se podíváte na větrnou mapu České republiky, vidíte, že není jednolitá. Jsou zde specifická místa s vhodnými podmínkami. Z dat Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd jasně plyne, že z větru můžeme pokrýt zhruba 30 % současné, roční české spotřeby elektřiny a to v souladu se všemi omezeními danými hlukem, ochranou přírody atd. To není zanedbatelné číslo.

Třicet procent zní hezky na papíře, ale praxe bývá jiná. V poslanecké sněmovně nedávno zaznělo, že v Česku fouká jen 20 % času. Jak můžete stavět energetickou koncepci na zdroji, který 80 % času stojí?

Dochází zde k míchání dojmů a technických pojmů. Není pravda, že u nás fouká jen pětinu času. Reálně tu fouká zhruba 80 % času v roce. Těch 20 až 30 %, o kterých se často mluví, není čas, ale takzvaný kapacitní faktor. To je hodnota, která udává, kolik energie reálně turbína vyrobí za rok v poměru k teoretické situaci, kdyby celou dobu běžela na svůj jmenovitý výkon.

Takže se vracíme k tomu, že turbína většinu času nejede naplno. Jaký má smysl budovat infrastrukturu, která využívá svůj potenciál jen ze třetiny nebo čtvrtiny?

Turbína nefunguje v binárním režimu nula, nebo jedna. K výrobě elektřiny jí stačí i nižší síla větru. Někdy běží na 80 %, jindy na 50 %, někdy na 10 %.Navíc, díky předpovědi počasí navíc poměrně přesně , kdy bude jak foukat a energetici tomu mohou uzpůsobit provoz dalších řiditelných zdrojů, ale také zapojovat akumulace či řízení spotřeby elektřiny, Ten kapacitní faktor je průměr za celý rok. Dny, kdy by větrná elektrárna stála úplně, se za rok dají spočítat na prstech rukou, a navíc to často nebývá kvůli bezvětří, ale kvůli pravidelné údržbě. Když se o elektrárnu staráte, vyrábí v podstatě neustále, jen s proměnlivým výkonem podle aktuálních podmínek.

Jenže právě ta proměnlivost je lidem trnem v oku. Jakmile se vítr utiší, jsme bez proudu. Jde stavět bezpečnost sítě na něčem takto nestabilním? Nebo budeme mít neustále v záloze připravené uhlí?

Žádný zdroj nefunguje izolovaně a nestavíme na něm celou síť. Výhodou větru v našich podmínkách je to, že se velmi dobře doplňuje se sluneční energií. Data od analytiků z projektu Fakta o klimatu jasně ukazují korelaci. Když v Česku svítí slunce, vítr je spíše slabší. A naopak na podzim a v zimě, kdy fotovoltaika logicky příliš nevyrábí, fouká mnohem více. Tyto dva obnovitelné zdroje se v našem energetickém mixu přirozeně vyvažují.

Vypadá to ale tak, že se snažíme udělat větrnou velmoc ze země, která k tomu nemá geografické předpoklady. Pokud tu nemáme silné větry na úrovni terénu, neměli bychom se smířit s tím, že tato technologie pro nás zkrátka není?

Není to tak. Přírodní zákony jen využíváme ve svůj prospěch. Síla větru s rostoucí výškou roste, to je dáno fyzikou. Kinetická energie větru závisí na rychlosti, a čím výše v atmosféře jste, tím stabilněji tam proudí vzduch. Dnešní turbíny jsou podstatně vyšší, než byly ty před deseti lety. Dosáhnou do výšek, kde jsou povětrnostní podmínky pro naši geografii příznivější. Tím se nám rozšiřuje množství lokalit, kde dává smysl je stavět. Ještě upřesním. V Česku zatím máme z větru zhruba jedno procento elektřiny. V sousedním Polsku mají už procent 14. Všechno jsou to větrníky na souši, žádné mořské.

Vrátím se k mojí předchozí otázce. Není to spíš snaha za každou cenu něco postavit, i když k tomu nemáme přirozené prostředí? Dánům to na pobřeží funguje, u nás v polích je to něco jiného.

Rád v této souvislosti používám příměr s lyžařskými areály. V Česku nemáme Alpy ani třítisícové vrcholy. Znamená to, že u nás nepostavíme sjezdovku a nebudeme lyžovat? Postavíme si areál třeba ve Špindlerově Mlýně. Nemůžeme je mít na každém svahu jako Italové nebo Rakušané, musíme ty lokality vybírat pečlivěji a chytřeji, ale ten prostor tu prokazatelně je. Úplně stejně to funguje s větrem.

Pokud je ten výběr tak složitý a musíme hledat specifické výšky a místa, proč raději neinvestovat do něčeho, co je pro nás přirozenější?

Protože k tomu máme reálný důvod v podobě změny klimatu a konce uhlí. Bylo by snadné pokračovat ve spalování uhlí, kdyby to nemělo dopady, ale to už není možné. Uhelné zdroje končí, nevyplatí se je stavět ani provozovat. My ty obnovitelné zdroje nepotřebujeme rozvíjet jen proto, že chceme zkoušet nové technologie, ale proto, že musíme nahradit výpadek fosilních paliv. A vítr, díky tomu, jak doplňuje solární energii a jakých pokroků dosáhla technologie vysokých turbín, je jednou z mála logických a funkčních cest, které se nám v tuzemsku nabízejí. A znovu opakuji, ty větrné podmínky tu jsou, podívejte se na sousední Polsko nebo Rakousko, Bavorsko.

P.S. Potřebujete do svého domu instalovat fotovoltaickou elektrárnu nebo jaký systém je právě pro váš dům vhodný? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.