Pořídili si tepelné čerpadlo za čtvrt milionu. Doma mají 17 °C a za elektřinu platí 5x tolik

Tak si dáme dva svetry

Když přišel sychravý listopad a venkovní teploty klesly k nule, systém začal topit. Venkovní jednotka čerpadla pracovala podle předpokladů. Uvnitř domu se to však neprojevilo. Původní litinové radiátory pod okny byly na dotek jen lehce vlažné. V obýváku, kde dříve s kotlem na dřevo bývalo přes dvacet tři stupňů, teploměr ukazoval pouhých 17 °C. Rodina zkoušela na řídicím panelu zvyšovat požadovanou teplotu, dům se ale nedařilo prohřát. Zařízení venku běželo téměř bez přestávky. Přesto doma pociťovali chlad, a dokonce si během největších mrazů museli přitápět elektrickým přímotopem.

Na aktuální ceny tepelných čerpadel se podívejte například tady.

Nemilé překvapení

Zjištění přišlo už na konci ledna. Tomáš zkontroloval průběžnou spotřebu u svého dodavatele elektřiny a okamžitě bylo jasné, že je něco špatně. Za necelé čtyři měsíce od instalace čerpadla spotřebovala domácnost přes 6 MWh elektřiny. Dříve přitom za celý rok běžného provozu nepřesáhli 2 MWh. Náklady tak meziročně vycházely na čtyř- až pětinásobek. Přitom šlo pouze o část topné sezóny, takže při celoročním srovnání by byl nárůst ještě vyšší. Elektřina nově zajišťovala nejen chod domácnosti, ale i vytápění a ohřev vody. Tepelné čerpadlo navíc v chladných dnech běželo téměř nepřetržitě a při nedostatečném výkonu si systém pomáhal vestavěným elektrokotlem. Večer si rodina přitápěla ještě přímotopem. Spotřeba tak rostla mnohem rychleji, než očekávali. Rodina byla přesvědčená, že je zařízení vadné nebo špatně nastavené. Tomáš proto zavolal servisní oddělení a požadoval nápravu.

Stačil jeden pohled

Servisní technik od výrobce přijel hned druhý den a vyslechl si stížnosti majitele. Technik zkontroloval chod venkovní jednotky a prošel chybová hlášení na displeji. Pak poprosil o nahlédnutí do sklepa k rozvodům topení. Technik se podíval na silné ocelové trubky, které vedly nahoru do pater. Zkontroloval dimenze potrubí a otočil se na majitele. Oznámil mu, že tepelné čerpadlo funguje z technického hlediska zcela správně. Přístroj není rozbitý a poskytuje deklarovaný výkon. Zásadní problém spočíval v tom, že zdroj byl napojený na nevhodný typ topné soustavy.

Takhle to nepůjde

V ten okamžik se majitel dozvěděl podstatu problému. Dům byl odjakživa vybavený takzvaným samotížným systémem. Jde o starší typ otopné soustavy s velkým objemem vody a trubkami o velkém průměru. Tento systém původně fungoval i bez oběhového čerpadla a k efektivnímu předávání tepla vyžadoval vysokou teplotu topné vody. Starý kotel na dřevo do potrubí posílal vodu ohřátou na 75 až 90 °C. Pouze díky této teplotě dokázaly staré radiátory předat do místnosti dostatek tepla a vytopit celý dům. Tepelné čerpadlo je ale zkonstruované pro zcela odlišný teplotní spád. Aby pracovalo s dobrou účinností, ohřívá vodu obvykle na 45 až 55 °C.

Tohle dům neohřeje

Čerpadlo tak posílalo do rozvodů příliš chladnou vodu. Ta nedokázala radiátory dostatečně rozehřát. Protože prostorový termostat v místnosti stále hlásil nedostatečnou teplotu, kompresor čerpadla pracoval neustále na plný výkon. Když při nízkých venkovních teplotách čerpadlo už nedokázalo dům vytopit, automaticky se zapnul vestavěný záložní elektrokotel. Jde o takzvaný bivalentní zdroj. Ten ohříval vodu přímo elektrickou topnou patronou v poměru spotřebované a dodané energie jedna ku jedné. Právě z toho důvodu spotřeba elektřiny tolik narostla.

Co s tím teď?

Tomáš si před instalací nenechal poradit od instalační firmy a rozhodl se tepelné čerpadlo napojit na stávající soustavu. Zvolil technologii bez ohledu na limity stávajících rozvodů a na to teď doplatil. Rodina se tak ocitla před dvěma možnostmi řešení situace. První variantou bylo tepelné čerpadlo demontovat a pořídit si například moderní automatický kotel na pelety. Ten umí efektivně a úsporně vyrobit vodu o vysoké teplotě, kterou staré radiátory potřebují. Na cenu takového kotle se můžete podívat například zde. Druhou variantou bylo ponechat si tepelné čerpadlo a upravit otopnou soustavu v domě. To znamenalo nahradit staré trubky i radiátory a nainstalovat podlahové vytápění, kterému stačí voda o teplotě kolem 30 až 35 °C. Nakonec si vybrali druhou možnost, aby investici do čerpadla využili. Bude to sice vyžadovat další stavební práce a dodatečné náklady, ale v následující topné sezóně už by měl systém pracovat správně a účty za elektřinu klesnout na předpokládané hodnoty. Tomáš se rozhodl sdílet svou zkušenost s ostatními, aby se alespoň oni vyhnuli chybě, které se díky snaze o úsporu sám dopustil.