Porovnali jsme plynový kotel a tepelné čerpadlo z hlediska budoucích nákladů na vytápění

Představujeme vám plynový kotel

Pořizovací cena běžného plynového kotle pro rodinný dům se dnes pohybuje kolem 30 000 korun. To je velmi dostupná vstupní investice. Z výpočtů na základě reálných vyúčtování plynáren víme, že cena jedné kilowatthodiny energie ze zemního plynu vychází přibližně na 2,68 Kč včetně DPH. Jenže kotel nemá stoprocentní účinnost. Pokud budeme realisté a vezmeme účinnost kolem 90 %, dostaneme skutečnou cenu tepla zhruba 2,98 Kč za 1 kWh tepla. Zaokrouhleně tedy počítejme tři koruny za kilowatthodinu tepla vyrobeného plynovým kotlem. To je reálná hodnota platná k únoru 2026.

Nyní na podium přichází tepelné čerpadlo vzduch-voda

Pořizovací cena je výrazně vyšší, přibližně 250 000 korun, pokud se jedná o kvalitní produkt. To je rozdíl 220 000 korun oproti plynovému kotli. Samozřejmě jde seznat i levnější tepelná čerpadla, i pod 100 tisíc korun. Připravte se však na problémy s hlukem, poruchami a horší COP. Zmíněná částka je tedy ta, kterou musíme „dohnat“ na provozních úsporách, jinak ekonomicky nedává smysl o čerpadle uvažovat. Elektřina stojí v tuto chvíli kolem 6 korun za kilowatthodinu. Průměrné COP čerpadla je 3, což znamená, že z jedné kilowatthodiny elektřiny získáme tři kilowatthodiny tepla. Cena jedné kilowatthodiny tepla tedy vychází 6 děleno 3, tedy 2 koruny. Tepelné čerpadlo tedy vyrábí teplo za přibližně 2 Kč za 1 kWh.

Tři, dva, jedna, start

Víme tedy, že zatímco plynový kotel nám topí přibližně za 3 Kč za kWh tepla, tepelné čerpadlo vzduch-voda přibližně za 2 Kč za kWh tepla. Rozdíl je 1 koruna na každé kilowatthodině. Kolik to udělá za sezónu? U běžného domu o velikosti 100 m2 se roční potřeba tepla na vytápění může pohybovat kolem 15 000 kWh. Samozřejmě záleží na zateplení, oknech, lokalitě i chování obyvatel, ale 15 000 kWh je realistický průměr. Majitel plynového kotle tedy zaplatí 15 000 krát 3 Kč, což je 45 000 korun za topnou sezónu. Majitel tepelného čerpadla zaplatí 15 000 krát 2 Kč, tedy 30 000 korun. Roční rozdíl činí přibližně 15 000 korun ve prospěch tepelného čerpadla.

Za jak dlouho se nám to zaplatí?

Investice do tepelného čerpadla je o 220 000 korun vyšší. Pokud ročně ušetříme 15 000 korun, návratnost je zhruba 14 až 15 let. To je čistý výpočet bez dotací a bez započtení servisních nákladů. Je to hodně, nebo málo? To záleží na našem horizontu uvažování. Pokud plánujeme v domě zůstat deset let, návratnost se nám plně neprojeví. Pokud stavíme dům na celý život, začíná to dávat jiný smysl. Je totiž potřeba říci, že tepelné čerpadlo, jež jsme zahrnuli do výpočtu, má životnost přesahující 15 let. Nečekáme proto jeho předčasnou poruchu.

Všechno ale není jen o penězích

Obsluha je v obou případech prakticky totožná. Moderní plynový kotel i tepelné čerpadlo fungují automaticky na základě termostatů. Nastavíte teplotu a systém se o vše postará. Nečeká nás žádné přikládání ani každodenní údržba. V běžném provozu jsou obě řešení komfortní a bezobslužná. Obě technologie navíc zvládnou i ohřev teplé vody. Není to tedy tak, že by jedna řešila jen topení a druhá všechno. V tomto směru je srovnání férové a plně relevantní. Rozdíly leží jinde. Jednou z největších výhod tepelného čerpadla je schopnost v létě chladit. Funguje totiž i obráceně. Dokáže odvádět teplo z domu ven. Pokud máme podlahové topení nebo fan-coily, můžeme dům temperovat i během horkých měsíců. Plynový kotel tohle neumí. Pokud chceme chladit, musíme investovat do klimatizace. To je další zařízení a další náklad pořizovací i provozní.

Druhá strana mince

Na druhou stranu je fér zmínit i slabiny tepelného čerpadla. Má problém s dosahováním vysokých teplot topné vody. Čím vyšší teplotu potřebujeme, tím klesá jeho COP a tím zdražuje výroba tepla. V domech se starými radiátory, kde je potřeba hnát do systému 60 až 70 stupňů, může účinnost výrazně klesnout a ekonomika se zhorší. Naopak v domech s podlahovým topením, kde stačí voda o teplotě 30 až 40 stupňů, funguje čerpadlo velmi efektivně a drží si vysoké COP. Typ otopné soustavy tedy zásadně ovlivňuje výsledek. Pak je tu otázka dostupnosti energie. Elektřina je prakticky všude. Pokud máme stavební parcelu, téměř jistě k ní vede elektrická přípojka. Plyn je jiný příběh. V některých lokalitách není vůbec zavedený. A to může být rozhodující faktor. Pokud plyn nemáme a museli bychom řešit novou přípojku, investice může výrazně narůst.

Nemám plynovou přípojku, musím pořídit tepelné čerpadlo?

Jenže ani absence plynovodu nemusí znamenat konec plynového řešení. Existují velké zásobníky plynu, které přiveze nákladní vůz a umístí na pozemek. Zásobník se naplní a může se s ním topit celou sezónu. Funguje to běžně u domů mimo plynofikované oblasti. Není to tedy tak, že bez přípojky jsme automaticky odkázáni jen na elektřinu. Pouze musíme počítat s místem na pozemku a logistikou doplňování.