LED lampy mohou způsobit nevratné poškození zdraví, varují odborníci. Bojují za jejich odstranění, zatím marně

Zhasněte, chci spát

Praha postupně nahrazuje původní sodíkové lampy LED svítidly s bílým nebo takzvaně teple bílým světlem. Změna je prezentována jako technická modernizace a cesta k úsporám energie. Kritici však upozorňují, že nejde jen o výměnu technologie, ale o zásah do nočního prostředí, který může mít dlouhodobé zdravotní a ekologické důsledky. Podobné výměny přitom neprobíhají pouze v hlavním městě, ale i v dalších českých městech a obcích.

Od oranžové k bílé

Původní sodíkové výbojky svítily oranžovým světlem a měly velmi nízký podíl modré složky. Jejich světelné spektrum se z biologického hlediska blížilo přirozenému nočnímu prostředí. Právě proto byly po desítky let považovány za relativně šetrné řešení nočního osvětlení. Nově instalovaná LED svítidla vyzařují bílé světlo, které i v takzvaně teplých variantách obsahuje výrazně více energie v modré části spektra. Zatímco ve dne je modré světlo žádoucí a podporuje bdělost, v noci působí opačně a zasahuje do přirozeného biologického nastavení organismu.

Tikají biologické hodiny

Modrá složka světla má zásadní vliv na cirkadiánní rytmus, tedy vnitřní biologické hodiny, které řídí spánek, hormonální rovnováhu i řadu dalších tělesných funkcí. Klíčovou roli v tomto systému hraje hormon melatonin, jehož produkce se přirozeně zvyšuje ve tmě. Umělé světlo s vysokým podílem modré složky potlačuje tvorbu melatoninu a vysílá tělu signál, že ještě nenastal čas odpočinku. K narušení tohoto mechanismu přitom podle odborníků stačí relativně malé množství světla, pokud působí pravidelně a dlouhodobě, tedy noc co noc po celý rok.

Odskáčeme to zdravotně

Narušení cirkadiánního rytmu se obvykle neprojeví okamžitě. Jde o chronický, nízkoúrovňový stres organismu, který se postupně může promítnout do oslabení imunitního systému. Odborné přehledy dávají dlouhodobou disrupci biologických hodin do souvislosti se zvýšeným výskytem poruch spánku, metabolických onemocnění, jako je cukrovka, a kardiovaskulárních potíží. V odborné literatuře se objevují také souvislosti mezi dlouhodobým potlačováním melatoninu a vyšším rizikem některých hormonálně podmíněných onemocnění, včetně určitých typů rakoviny. Tyto vztahy jsou předmětem dalšího výzkumu, nejde však o okrajové nebo nové téma. Světová zdravotnická organizace již dříve označila narušení cirkadiánního rytmu například u nočních pracovníků za pravděpodobně karcinogenní faktor. Rizikovým prvkem je právě dlouhodobost. Zatímco krátkodobé vystavení světlu organismus zvládne, pravidelné narušování noční tmy může vést k poškozením, která se projeví až s odstupem let a jsou prakticky nevratná.

Příroda nám nepoděkuje

Změny nočního osvětlení se neprojevují pouze u lidí. Bílé světlo silně ovlivňuje hmyz, který je jím přitahován, dezorientován a často hyne vyčerpáním. U ptáků může umělé světlo narušovat migrační a hnízdní chování. Rostliny reagují na noční osvětlení změnami růstových cyklů, protože umělé světlo vnímají jako prodloužení dne. Tyto jevy jsou součástí širšího problému světelného znečištění, které je dnes považováno za významnou environmentální zátěž, zejména ve městech.

Teplé vs. studené

Ve veřejné debatě se často pracuje s pojmem teplota chromatičnosti vyjádřená v kelvinech. Kritici však upozorňují, že samotná hodnota kelvinů nevypovídá o biologickém účinku světla. Dvě svítidla se stejnou teplotou chromatičnosti mohou mít odlišné spektrální složení a rozdílný podíl modré složky. Z biologického hlediska je proto důležitější skutečný obsah energie v modré části spektra než marketingové označení světla jako teplého nebo studeného.

Rozhodují, ale moc o tom neví

Na rizika spojená s výměnou osvětlení dlouhodobě upozorňuje světelný expert Hynek Medřický, který se podílí na iniciativě Chraňme pražskou noc. Podle něj o podobě veřejného osvětlení nerozhoduje odborný konsenzus napříč obory, ale především servisní organizace odpovědné za provoz. Město se přitom často odvolává na evropskou legislativu, která postupně omezuje používání některých světelných zdrojů, zejména kvůli obsahu nebezpečných látek a energetické účinnosti. Kritici však upozorňují, že tato pravidla neurčují barvu ani spektrální složení světla a ponechávají městům prostor rozhodnout, jakým způsobem bude veřejné osvětlení řešeno.

Takhle žít nechceme

Nespokojenost s postupem města vyústila ve vznik petice, kterou během krátké doby podepsaly tisíce lidí, a to i mimo Prahu. Petice požaduje zastavení probíhající výměny, ponechání stávajících sodíkových lamp a zahájení skutečné odborné diskuse. Její autoři upozorňují, že pokračování současného postupu může vést k nutnosti další výměny osvětlení v budoucnu, pokud se zdravotní a ekologická hlediska dostanou do popředí regulačních požadavků. Požadují proto, aby otázka nočního světla nebyla vnímána jen jako technický nebo ekonomický problém, ale jako téma veřejného zdraví.