Všechny topné systémy v Česku prý budou povinně nahrazeny tepelnými čerpadly. Podívali jsme se na fakta

Fenoménem posledních let

Tepelná čerpadla se v posledních letech stala symbolem moderního vytápění. Mluví se o nich jako o ekologickém řešení, které šetří provozní náklady i emise. Státní dotace jejich instalaci výrazně podpořily a tisíce domácností je skutečně zvolily jako hlavní zdroj tepla. Zároveň ale nejde o univerzální odpověď pro každou budovu. U starších domů bez rekonstrukce může být instalace technicky složitá nebo finančně náročná, někde naráží na prostorová omezení či nedostatečnou přípojku elektřiny. I přes tyto limity se stále častěji objevují tvrzení, že právě tepelné čerpadlo má být do budoucna jedinou přípustnou cestou. Na to, kolik by vás teď vyšlo tepelné čerpadlo, se můžete podívat například tady.

Má to svůj základ

Zdrojem obav je především nová evropská směrnice o energetické náročnosti budov, takzvaná směrnice EPBD, přijatá v roce 2024. Ta stanovuje, že členské státy mají připravit plán postupného útlumu samostatných kotlů na fosilní paliva a směřovat k bezemisním budovám. Dokumenty hovoří o bezemisních novostavbách, snižování spotřeby energie a útlumu fosilních paliv. Jazyk těchto strategií je často obecný a razantní, což může působit jako jasné politické rozhodnutí: fosilní zdroje skončí, obnovitelné nastoupí. Když se k tomu přidají titulky o konci dotací na plynové kotle nebo o tlaku na dekarbonizaci vytápění, část veřejnosti si to logicky vyloží tak, že jiná možnost než tepelné čerpadlo postupně nezůstane. Zkratka mezi „omezováním emisí“ a „povinností instalovat tepelné čerpadlo“ je sice zjednodušením, ale v kontextu veřejné debaty pochopitelným.

V tomto kotli už si nezatopíte

V České republice skutečně platí konkrétní omezení, která mohla dojem „totální výměny“ posílit. Od 1. září 2024 je zakázán provoz kotlů na tuhá paliva první a druhé emisní třídy podle normy ČSN EN 303-5. Tyto topidla patřily k nejvíce znečišťujícím zdrojům a stát jejich výměnu podporoval už několik let prostřednictvím kotlíkových dotací. Kdo je nadále používá, vystavuje se riziku pokuty. To je jasné a konkrétní opatření. Neznamená to ale zákaz topení dřevem jako takovým. Moderní kotle třetí, čtvrté a páté emisní třídy jsou nejen nadále legální, ale dokonce vítané, jelikož EU podporuje topení biomasou. Přesto část veřejnosti spojila zákaz nejhorších kotlů s představou, že se brzy zakáže vše, co něco spaluje. Na moderní kotle, které vám nezakážou, se můžete podívat například tady.

Konec éry plynové

Podobně je to u plynu. V debatách zaznívají roky 2030, 2035 nebo 2040 a často se objevuje tvrzení, že od určitého data už si plynový kotel nebude možné pořídit. Nová směrnice EPBD skutečně počítá s tím, že státy mají směřovat k postupnému odstranění samostatných fosilních kotlů do roku 2040. Zároveň od roku 2025 nemají být na tyto kotle poskytovány dotace. To ale není zákaz pro domácnosti, které již plynový kotel mají, ani automatický zákaz jeho instalace v nejbližších letech. Jde o změnu podpory a o dlouhodobý politický cíl. Když se však tyto informace zjednoduší do jedné věty, snadno vznikne dojem, že plyn bude během pár let úplně zakázán. Na plynové kotle, které si můžete bez obtíží pořídit, se podívejte například zde.

Už je toho moc

Je logické, že si mnoho lidí jednotlivé kroky vykládá jako součást jednoho velkého plánu. Nejprve zákaz starých kotlů na uhlí, potom konec dotací na plyn, k tomu ambiciózní klimatické cíle do roku 2050. Pokud někdo sleduje jen titulky, může nabýt dojmu, že jediným bezpečným řešením do budoucna je tepelné čerpadlo. Jazyk evropských dokumentů je navíc úřednický a mluví o fázi ukončování fosilních zdrojů nebo dekarbonizaci budov, což bez širšího kontextu působí tvrdě a definitivně. V realitě se však legislativa mění postupně a dává prostor více technologiím, nejen jediné.

Tepelné čerpadlo do každé domácnosti

Omezení se týkají především nejméně účinných a nejvíce znečišťujících zařízení. Staré kotle první a druhé emisní třídy už provozovat nelze. Veřejná podpora nových samostatných fosilních kotlů má skončit od roku 2025. Novostavby budou muset splňovat přísnější energetické standardy, což často zvýhodňuje obnovitelné zdroje. To vše je součástí širší strategie snižování emisí. Z těchto kroků však automaticky nevyplývá, že by každý majitel domu musel povinně instalovat tepelné čerpadlo. Volba zdroje vytápění bude i nadále záviset na konkrétní budově, technických možnostech a ekonomických podmínkách.

Mezi obavou a realitou

Představa, že „všechno staré vytápění bude povinně nahrazeno tepelnými čerpadly“, vzniká spíše spojením několika dílčích opatření do jednoho dramatického scénáře. Skutečnost je méně černobílá. Regulace směřují k vyšší efektivitě a nižším emisím, nikoli k jediné předepsané technologii pro všechny. Tepelná čerpadla budou hrát významnou roli, ale nejsou univerzálním nařízením. Rozdíl mezi politickým cílem a přímým zákazem je zásadní. A právě v tomto rozdílu se ztrácí většina zjednodušených tvrzení.