Povinné zálohy na PET a plechovky jsou zpět ve hře. Lidem se nelíbí zdražení, nemožnost obaly zmačkat i práce navíc s vracením

Dříve nebo později se tomu nevyhneme

Na stole leží poslanecký návrh novely zákona o obalech, který znovu otevírá možnost zavedení povinných záloh na vybrané jednorázové nápojové obaly, tedy především PET lahve a plechovky do tří litrů. Návrh není nový, podobná iniciativa už v minulém volebním období neprošla. Tentokrát je však situace zásadně jiná. Evropská unie tlačí na členské státy, aby dosahovaly vysoké míry odděleného sběru plastových nápojových lahví. Do roku 2025 má jít o 77 procent, do roku 2029 dokonce o 90 procent. Česká republika se podle oficiálních dat pohybuje kolem 74 procent u PET lahví a zhruba 30 procent u plechovek. Jinými slovy: jsme těsně pod prvním cílem a velmi daleko od dalšího.

Zmatky ve vládě

Politická situace je navíc nepřehledná. Zatímco ještě nedávno Ministerstvo životního prostředí povinné zálohování podporovalo, aktuální vládní stanovisko k poslanecké verzi návrhu je nesouhlasné. Oficiálním důvodem je rozpor s programovým prohlášením vlády a požadavek, aby se nejprve jednoznačně prokázalo, že zálohový systém přinese víc užitku než škody, zejména bez narušení obecních systémů třídění. Kriticky se vyjádřily také Hospodářská komora a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Návrh tak formálně existuje, ale politická shoda na jeho přijetí zatím chybí. Jenže do hry vstupuje další faktor a to nové unijní nařízení o obalech, které vstoupilo v platnost letos v únoru a od srpna 2026 bude účinné. To říká poměrně jasně, že pokud členský stát do roku 2026 neprokáže alespoň osmdesátiprocentní míru sběru plastových lahví a plechovek, bude muset zálohový systém zavést. Ne „měl by“, ale „bude muset“. Prostor pro politické lavírování se tím výrazně zmenšuje.

Na co se můžeme těšit?

Jak by zálohování v praxi fungovalo? Princip je jednoduchý a známý z jiných zemí. Při nákupu nápoje by spotřebitel zaplatil vratnou zálohu, v debatách se nejčastěji mluví o částce kolem čtyř korun za kus. Prázdnou lahev nebo plechovku by pak bylo možné vrátit na určených místech a zálohu získat zpět. Novela počítá se zřízením zhruba jedenácti tisíc odběrných míst, především ve větších prodejnách, na čerpacích stanicích a případně u vybraných e-shopů s vlastním rozvozem. Výrobci a distributoři by měli povinnost zajistit zpětný odběr a dosažení stanovených sběrových cílů, jinak by jim hrozily velmi citelné pokuty, v krajním případě v řádech desítek milionů korun.

Návrh vyvolal nelibost veřejnosti

Právě tady se ale začíná rodit odpor veřejnosti. První a nejviditelnější problém je zdražení při nákupu. Byť jde o vratnou částku, na účtence se objeví vyšší cena. Pro domácnosti, které nakupují nápoje ve velkém, to znamená výrazně vyšší jednorázový výdaj. Psychologický efekt je neoddiskutovatelný: lidé neřeší, že se jim peníze vrátí, vidí, že platí víc. Další bolestivý bod je praktický. Zálohované obaly se nesmí mačkat, jinak je automat nepřijme. To znamená skladování prázdných lahví a plechovek doma, často i několik dní. V menších bytech, kde každý metr čtvereční hraje roli, je to nepohodlí, které nelze bagatelizovat. Přidejme k tomu zápach z nedovymytých obalů nebo letní hmyz a máme recept na frustraci.

Práce navíc se nelíbí zejména seniorům

Třetí problém je práce navíc. Vrácení obalů znamená další cestu, další frontu, další úkon v už tak složitém každodenním provozu. Obavy z nefunkčních automatů, plných zásobníků nebo čekání v přeplněných obchodech nejsou teoretické, ale vycházejí ze zkušeností ze zahraničí, zejména z prvních let fungování systému. Silným argumentem kritiků je také obava z narušení stávajícího obecního třídění. Český systém barevných kontejnerů patří v evropském srovnání k těm úspěšnějším a obce do něj investovaly nemalé prostředky. Pokud z něj zmizí nejcennější složky, tedy PET lahve a plechovky, může to ohrozit ekonomiku celého systému a zvýšit náklady na svoz ostatních plastů.

Nic není jen černé nebo bílé

A přesto všechno mají zálohy i své silné stránky. Zkušenosti z Německa nebo Slovenska ukazují návratnost obalů přes devadesát procent, někde dokonce blížící se ke stovce. Materiál je čistší, lépe recyklovatelný a méně končí v přírodě nebo na skládkách. Studie zároveň potvrzují výrazný pokles litteringu, tedy volného odhazování obalů v ulicích a krajině. Záloha funguje jako jednoduchý, ale účinný motivační nástroj.