Pražák se vydal do Moravskoslezského kraje, aby zjistil, proč se tam mají lidé špatně

Dobrý den Martine, jak vás to celé vůbec napadlo?

Studoval jsem na škole s několika Ostraváky a ti s nadsázkou často říkali, že my tady v Praze nemůžeme vůbec chápat, jak to vypadá u nich, když jsme tam nikdy nebyli a žijeme si tu jako prasata v žitě. Jasně, byly to všechno určité nadsázky, ale já jsem si říkal, že měli vlastně v mnohém pravdu a tak jsem začal tento kraj více navštěvovat. A tak místo do Krkonoš jsem začal jezdit do Beskyd a poznávat lidi.

To je zajímavé. A co jste zjistil?

Zjistil jsem, že jsme opravdu v mnohém hodně jiní a že mnohé věci vidíme jinak. Ale přitom se nedá říct, že by něco bylo dobře a něco špatně. Máme společný zájem, ale díváme se na něj z jiného pohledu. Jako se to říká o tom hrnku, na který se dívají dva lidé a jeden vidí z boku čtverec a druhý vidí z hora kruh. Zkrátka jedná se o totéž, ale pohledy jsou jiné. A myslím, že je škoda, že tu chybí víc komunikace mezi lidmi z různých krajů.

Jak byste si takovou komunikaci představoval?

Tak začal bych tím, že by nemuseli politici jezdit po Česku a „mobilizovat proti Pražanům“. Už jen to, že si někdo dovolí někam přijet a pomlouvat tam občany České Republiky jen proto, že pochází z nějakého města, mi přijde, že je nejen nezdvořilé, ale naprosto proti zájmu všech lidí, kteří by přece měli spolupracovat a ne se hádat. A pak taky si myslím, že by se lidé neměli bát víc jezdit třeba studovat napříč republikou a pak také na dovolené. Proto já se snažím navštěvovat právě ty vzdálené kraje, abych zůstal v realitě a chápal naší zemi jako celek. A bych dohlédl dál než za hranice mého sídliště.

To mi přijde v nesouladu s dnešním přístupem k cestování

Ano, lidé často jezdí do kdejaké tramtárie, do dálné exotiky, kde poznávají různé kmeny a daleké kultury, ale přitom si nerozumí se sousedem, který žije jen třeba sto kilometrů od nich. Myslím, že lidé by měli nejvíc se starat o to, co mají doma a teprve až poté, co to dobře pochopí, vyrazit ven, za hranice, a začít chápat to vzdálenější. To samé se týká i zpráv. Nevím, proč u nás věnujeme tolik pozornosti zprávám z ciziny a proč se nestaráme hlavně o to, co je tady u nás doma.

Co vás nejvíc zaujalo na vašich cestách na východ země?

Nejvíc jsem se konfrontoval s otázkou, proč jsou lidé v Moravskoslezském kraji tak naštvaní. A nebo jinak řečeno, proč tam tradičně inklinují ke stranám, které tu naštvanost mají jako téma a které lidem slibují, že přinesou velkou změnu. My tady v Praze, nebo aspoň s kým mluvím, moc nějakou velkou změnu nechceme. Jsme rádi za ten blahobyt, který máme. Ale evidentně to není normální a evidentně se část republiky tak dobře nemá.

Kam tím míříte?

Pokud bych to nějak shrnul tak nejčastěji od lidí slýchám to, že se cítí chudí. Že mají prostě málo peněz. Když se s nimi o tom bavím víc do detailu, tak jakoby ve smyslu toho co mají, toho co pro to musí udělat a toho co si pak za to můžou pořídit. Lidé tam jsou velice choulostiví na peníze, pokud jim je někdo chce brát, třeba zvýšením daní, nebo jim chce dát míň, než si myslí, že by měli dostat, třeba formou důchodů, tak je to strašně rozčiluje. Přitom ale nevidí, jak enormní bohatství tam mají. To zas vidím já jako Pražan a totálně jim to závidím

Jaké bohatství máte na mysli?

Víte kolik stojí v Praze metr čtvereční stavebního pozemku?

To nevím

Jsou to desítky tisíc korun za metr. No a já když vidím ty obrovské prostory, které ti lidé na severovýchodě republiky mají k dispozici, tak z mého pohledu to jsou neskutečné hodnoty. Když bych si to vzal na naše ceny, tak tam každá druhá domácnost sedí na vyšších desítkách nebo i stovkách milionů korun, aniž by si toho byla vědoma. U nás v Praze se mladí často tísní v malých bytech o pár metrech čtverečních, aby vůbec vyšli s penězi. A pak přijedete na severní Moravu a tam vám začne vyprávět o chudobě člověk, který bydlí na pozemku o velikosti Václaváku a má na něm postaven dům, garáž, střechu pro další auto a traktor a ještě třeba nějaké další stavení, jako dílnu, letní zahradu a tak podobně.

Rozumím, to ale tam tak drahé není, ne?

Nominálně drahé ne, ale ta hodnota v tom je. Mnohdy jsem slyšel stěžovat si na drahotu i lidi, kteří bydlí v domě, který podle realitních serverů by měl hodnotu třeba 15 milionů. Já chápu, že oni ten dům nemohou prodat a jít bydlet pod most. Tuhle zkratkovitou rétoriku nemám rád. Ale na druhou stranu mě udivuje, že se považují za chudé. Pokud mám obrovský pozemek, dům, auto nebo i několik aut, tak jak o sobě můžu říct, že jsem chudý? My v Praze kolikrát to auto ani mít nemůžeme, protože ho nemáme kde zaparkovat. A o chudobě tu nikdo nemluví.

To je zajímavý pohled, co ale dostupnost práce?

Podle toho, co jsem se za ta leta naučil, dostupnost práce je tam dobrá. Najít si práci v regionu je stejné, jako když si jdete hledat práci v Praze. Pokud chcete, najdete, pokud nechcete, nenajdete a nebo jdete dělat něco špatně placeného. Navíc, když člověk podniká, tak mnohdy může i přes internet provozovat svou činnost napříč republikou s tím, že má na daném místě menší provozní náklady. Lidé jsou také zvyklí všude jezdit autem, v tom směru je to tak trochu jako ve spojených státech. Zatímco v Praze je nejlepší cesta metrem, tak východně od Ostravy se bez auta prostě neobejdete.

A co vybavenost? Služby, školy, a tak podobně

To bych řekl, že je snad ještě na lepší úrovni než u nás. Když jsem se namátkou lidí ptal, jak to mají do práce, do školy, do prodejny a tak podobně, nenarazil jsem na situaci, že by někdo si stěžoval na dojezdové vzdálenosti. Opět ten paradox, v práci i ve škole jsou tam rychleji než my tady v Praze. Žádné čekání v kolonách, žádné nervy.

V čem tedy vězí ta nespokojenost?

Jak jsem říkal, v nějakém pocitu chudoby, který ale není postavený na reálných základech. Možná jim tam někdo podsouvá představu, že si v Praze žijeme jako nějaká šlechta. Možná bych doporučil všem z dalekých koutů Česka, aby si sem tam na pár měsíců přijeli do Prahy zkusit žít a pochopit, jaké jsou rozdíly a že vždy je to něco za něco. Že u nás sice máme v něčem výhody, ale zase naopak za to velmi draze platíme v jiných směrech. Jsem přesvědčený, že ta nespokojenost pramení pouze z neznalosti a pak také z toho, že jim pořád někdo na internetu podsouvá, že se mají špatně. A ona ta stokrát opakovaná lež se stává pravdou, znáte to.

To přece ale může podsouvat i v Praze, nebo ne?

Myslím, že zde je určitá odolnost tím, jak jsou lidé nahuštění na jednom místě. Je nás tu hodně a hodně se potkáváme v kavárnách, hospodách, aktivitách, prostě jsme pořád v úzkém kontaktu. Na severní Moravě jsou lidé mnohem méně v kontaktu protože je tam menší hustota osídlení. A moje domněnka je, že jsou díky tomu vlastně více izolovaní a tak sedí víc na sociálních sítích. A informace tak získávají víc odtud, než z reálného světa. On tenhle trend byl vidět i ve spojených státech, kde nejvíc lidí naskakovalo na různé desinformace ze sociálních sítí takových, kteří žijí v malé hustotě na velké ploše a moc se spolu nebaví. Tohle je můj dojem, ale možná je mylný, nevím.

Zní to poměrně logicky. Myslíte, že s tím jde něco dělat?

Určitě. Mluvit spolu. Důležité je, aby se lidé spolu znovu naučili mluvit a hlavně se vzájemně poslouchat. Koneckonců určitě víte, proč se postava Buddhy ztvárňuje s malými ústy a velkýma ušními boltci, ne?

To nevím

Ta symbolika má říkat, že důležité je hodně naslouchat a méně hovořit. Určitě tedy si myslím, že by nám tady v Praze prospělo, kdybychom více naslouchali tomu, co nám chtějí lidé z jiných regionů říct. Pak bychom se méně divili, proč jsou nespokojení. Myslím, že se cítí odstrčení a nevyslyšení. A pak jim tam přijde nějaký spasitel, který jim slíbí cokoli si řeknou a oni tomu uvěří, protože žádnou lepší nabídku nikdy nedostali.

Pojďme trochu odbočit, jak byste srovnal kvalitu života v Praze a na východě země?

Myslím, že tam mají čistěji, lépe upraveno, lepší silnice, prostě obecně tam cítím jakoby víc peněz všude, kam se podívám. Je to paradox, protože je jasné že nejvíc peněz je v Praze, ale u nás to není tak vidět. Ale když přijedete na Ostravsko, tak všude je krásný trávník, stromy, louky. Připadáte si, jako byste vyrazili do jižního Rakouska nebo Švýcarska. Až takový dojem já z toho mám. Lidé tam jsou pečliví a pracovití a mám pocit že jim záleží na tom, co po nich zůstane. Proto pečují o své statky s péčí řádného hospodáře, jak se říká.

To zní jako hezký závěr, díky moc za váš čas a ať se i dál daří na vašich cestách

Díky

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.