„Předseda donášel StB, teď dělá peklo ze života nám,“ hodnotí fungování SVJ majitel bytu

Před deseti lety jste se s manželkou a dětmi nastěhovali do bytu v paneláku. Jaké byly vaše tehdejší představy a kdy jste začal tušit, že ve společenství vlastníků jednotek není něco v pořádku?

Naše představy byly tehdy idealistické. Koupili jsme byt na okraji města na hypotéku, dojíždíme odtud za prací do centra. Původní majitelé nám tehdy jako jediný důvod k prodeji udávali, že se stěhují do vlastního domu za městem. Znělo to logicky. Vlastně mi to začalo docházet až mnohem později, když jsme se zabydleli a začali vnímat atmosféru v domě. Dnes si zpětně myslím, že skutečným důvodem jejich odchodu byl právě předseda našeho SVJ. Když se totiž bavím s mladšími sousedy, zjišťuji, že ty problémy tu byly dlouhodobě. Předseda si na mě z nějakého důvodu zasedl a snaží se nám dělat ze života peklo.

Zmínil jste, že ty problémy jsou dlouhodobé. Zjišťoval jste, proč se ten člověk takto chová a proč vlastně tuto funkci vykonává?

Bavil jsem se o tom se sousedem a ten mi vysvětlil, že předseda je bývalý příslušník StB. Říkal, že tito lidé často vyhledávají podobné pozice. Je to práce, kde se člověk může cítit důležitý, může zasahovat ostatním do soukromí a vést si na ně složky. Takže to přesně přitahuje tento typ povah. Zároveň je to pozice, kterou nikdo jiný dělat nechce, protože je to nevděčná práce. Nakonec si ji vezme někdo s takovými prapodivnými pohnutkami a nese to s sebou všechny tyto negativní aspekty. Zapisuje si, kdy chodím do práce, co děláme, všechno neustále sleduje. Dokonce si to eviduje v nějakých svých složkách, které si pak nosí na schůze, což je velmi nepříjemné.

Pokusili jste se situaci řešit na schůzi a vedení domu svěřit někomu jinému?

Ano, po těch dlouhodobých neshodách jsme se o to pokusili. Navrhli jsme objektivní řešení, aby správu domu převzala externí profesionální firma. Předseda to ale zamítl s argumentem, že to děláme jen kvůli sobě. Začal vykládat, jak on pro dům žije a hlavně to uhrál na peníze. Dělá to totiž za velmi nízký honorář. Většina důchodců v domě sice už uznává, že ten člověk je divný a situace není ideální, ale raději rozhodli, že zůstaneme u současného vedení, protože je to zkrátka levnější, než platit externí firmu. Byli jsme v menšině, takže jsme to nevyhráli a jeho pozice se tím zabetonovala.

Hovořil jste o sledování a zasahování do soukromí. Můžete popsat, jak to probíhá v praxi?

Zářným příkladem jsou kamery, které v domě nainstaloval. Udělal to takovým trikem. Začal starším lidem v domě přeposílat e-maily, kde je strašil různými zloději a vloupáními. Našel si na internetu články o kriminalitě a cíleně v lidech vyvolal strach. Když byli dostatečně vystrašení, přišel s nápadem, že dům zabezpečíme kamerami. Lidé mu na to skočili a odhlasovali to. Instalace stála dost peněz, které jsme jako dům museli zaplatit, a ve výsledku to vyšlo dráž, než kdybychom měli tu externí firmu. Žádný jiný dům v okolí to nemá. Výsledek je ten, že předseda má přístup k záznamům, sleduje náš pohyb, ví o nás úplně všechno a narušuje nám soukromí. Sice popírá, že by ty záznamy takto využíval, ale je to zřejmé.

Zmínil jste, že měl vliv i na nějaké vaše plány ohledně úprav samotného bytu.

Blokuje nám v podstatě cokoliv. Chtěli jsme nainstalovat nová okna, abychom snížili tepelné ztráty, ale zatrhl nám to. Prý by to způsobilo změnu vzhledu fasády, což nedává smysl, nikomu by to nevadilo a na nikoho by to nemělo vliv. V létě jsme zase chtěli klimatizaci. Museli jsme mít souhlas lidí v domě, tak začal rozesílat e-maily s články o tom, jak klimatizace hučí a ruší okolí. Sousedé se vystrašili a hlasovali proti, takže nemáme ani klimatizaci. Myslím, že je v tom osobní zášť. Když přijedu a zastavím u domu, abych vyložil věci, hned má narážky, že když mám drahý auto, tak si asi myslím, že můžu parkovat kdekoli. Vadí mu asi, že se máme lépe než on, a tak se mstí.

Vrcholem bylo, když mi dvakrát vlezl přímo do bytu pod záměnkou kontroly rozvodů. Tvrdil, že to musí zkontrolovat, ale pak se jen rozhlížel a nahlížel do všech místností, jako by dělal inventuru našich věcí. Poprvé jsem si toho jen všímal, ale podruhé už jsem ho dovnitř nepustil a řekl mu, ať si to zařídí úředně. Pak už s tím nepřišel. Na chodbě je to podobné. Když jsme se nevešli do bytu a nechali na chodbě kočárek. Přišel na nás v jedenáct večer zvonit, všechny vzbudil a křičel, že narušujeme požární předpisy. Kočárek jsme uklidili, tak mu začaly vadit boty před dveřmi, že prý zužují chodbu pro hasiče. Vždycky si něco najde.

Za takové situace se nabízí otázka, zda není jednodušší byt prodat a začít znovu jinde.

Zvažovali jsme to, ale děti tu chodí do školy a mají tu kamarády. Stěhováním bychom jim zpřetrhali sociální vazby, proto se to snažíme nějak vydržet a přetrpět. Místo útěku jsme se rozhodli bránit. Věc už dlouhodobě probíráme s právníkem a chystáme se to řešit soudní cestou. Začali jsme si všechno pečlivě evidovat. Mám z toho sice špatný pocit, protože mě ten člověk vlastně donutil, abych se choval stejně jako on. Vést si záznamy o tom, co nám dělá. Tomu jsem se vždycky chtěl vyhnout a nechtěl jsem tomu věnovat čas, ale situace nás k tomu nakonec donutila.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.