Manželé roky stavěli dům svépomocí. Sotva ho dokončili, udělali jim za domem obchvat

Chtěli bydlet po svém

Alena a Martin nechtěli byt ve městě ani řadovku a sdílet tak zdi se sousedy. Hledali klid, prostor a pocit, že budou konečně ve svém. Když se objevila nabídka stavebního pozemku na okraji obce nedaleko města, neváhali. Cena byla vysoká, ale odpovídala lokalitě i aktuálnímu trhu. Vložili většinu úspor do pozemku s vědomím, že dům budou muset stavět úsporně, a hlavně vlastníma rukama. Jen za pozemek zaplatili několik milionů korun, což se samozřejmě neobešlo bez hypotéky. Papírování a shánění financí bylo vyčerpávající, ale brali to jako nutnou daň za vlastní bydlení. V tu chvíli ještě netušili, že je čeká něco mnohem horšího.

Krev, pot a slzy

Od začátku věděli, že stavba na klíč pro ně není reálná. Rozhodli se proto pro stavbu svépomocí. Martin po práci a o víkendech trávil čas na stavbě, Alena řešila rozpočty, objednávky materiálu a administrativu. Museli obracet každou korunu. Dům rostl pomalu, ale jistě. Stavba trvala několik let a byla fyzicky i psychicky náročná. Oba šli často na hranici svých sil, ale motivovalo je vědomí, že budují vlastní domov. Když bylo hotovo, přišel pocit úlevy a radosti. Po letech plánování, práce a odříkání se konečně nastěhovali. Věřili, že to nejtěžší mají za sebou a čeká je klidné bydlení, kvůli kterému tolik obětovali. Ten pocit ale neměl trvat dlouho.

Vzhůru nohama

Krátce po dokončení domu se dozvěděli o plánovaném obchvatu obce. Silnice měla vést v těsné blízkosti jejich pozemku. Snažili se bránit. Podávali stížnosti, psali na úřady, účastnili se jednání. Odpovědi byly formální a bez osobního přístupu. Postupně jim začalo docházet, že s výsledkem už nic neudělají. Pocit bezmoci střídal vztek a zklamání. Dům, do kterého vložili všechny úspory i roky práce, měl být najednou nedaleko hlučného dopravního provozu.

Horší než noční můra

Říkali si, že to třeba ve finále nebude tak zlé a obchvat toho zas tolik nezmění. Po dokončení obchvatu však přišly konkrétní dopady. Hluk, který je slyšet ve dne i v noci. Prach, vibrace a ztráta soukromí. Otevřená okna se stala problémem, pobyt na zahradě už nebyl tím, čím býval. Rozhodování, zda zůstat nebo odejít, se stalo každodenním tématem, na které neexistovalo dobré řešení.

Tohle bude bolet

Po několika nervy drásajících měsících se manželé přece jen rozhodli dům prodat. Nechtěli žít celý život vedle silnice, poslouchat hluk a smiřovat se s tím, že jejich domov ztratil to, kvůli čemu ho stavěli. Prodej ale znamenal další ránu. Dům museli nabídnout pod cenou, protože o bydlení u obchvatu nebyl zrovna velký zájem. Finanční ztrátu ještě umocnilo vědomí, kolik let práce, stovek hodin na stavbě a psychických sil v domě zůstalo. Sen o vlastním bydlení tak skončil tak, jak si nepředstavovali ani v té nejhorší noční můře.