Programátor Petr dal ve svých 38 výpověď a šel dělat elektrikáře. Nyní bere přes 100 tisíc měsíčně

Petře, co bylo vůbec impulzem, že jste se rozhodl po tolika letech v IT úplně změnit obor?

Hlavně peníze. Pracoval jsem v korporátu jako programátor skoro patnáct let a myslel jsem si, že to tak bude napořád. Měl jsem stabilní práci, jistý plat, ale čím dál víc jsem cítil, že to není ono. Každý den osm hodin u počítače, záda v háji, oči unavené, pořád stejný stereotyp. K tomu se přidala i frustrace z toho, že moje práce neměla žádný hmatatelný výsledek. Když něco uděláte rukama, vidíte to hned. Když napíšete tisíc řádků kódu, nikdo to neocení a často to ani nikdo nevidí. A když se k tomu přidalo to, že jsme s manželkou začali řešit, že bychom chtěli rodinný dům a potřebujeme větší příjem, rozhodl jsem se, že prostě musím udělat změnu.

Kolik jste tehdy vydělával jako programátor?

Měl jsem kolem padesáti tisíc čistého. To není málo, ale když máte dvě děti a hypotéku na byt, moc z toho neušetříte. Navíc v IT světě to nebyla žádná sláva. Kolegové, co uměli moderní technologie a pracovali pro zahraniční firmy, brali třeba dvojnásobek. Já už ale neměl chuť se učit další frameworky a sedět ještě víc u počítače.

Takže jste prostě jednoho dne řekl, že končíte?

Bylo to trochu složitější. Nejdřív jsem začal zjišťovat, co bych mohl dělat. Bavilo mě dělat věci kolem domu. Opravit světlo, zapojit zásuvku a tak. A taky jsem viděl, že se dnes všude mluví o fotovoltaice, elektromobilitě, chytrých domech. Říkal jsem si, že v tomhle oboru bude práce jistá. Takže jsem začal hledat rekvalifikační kurzy pro elektrikáře. Našel jsem kurz na silnoproud, který trval asi šest měsíců. A mohl jsem ho mít zadarmo přes úřad práce, když jsem se tam přihlásil. To pro mě bylo klíčové, protože jsem věděl, že pár měsíců budu bez příjmu.

Jak probíhal kurz přes úřad práce? Spousta lidí se toho bojí

Naprosto v pohodě. Přihlásil jsem se, vysvětlil, že chci změnit obor, že mám vyhlédnutý konkrétní rekvalifikační kurz. Úřednice byla překvapivě milá a říkala, že elektrikáři jsou potřeba, takže s tím nebude problém. Musel jsem dodat pár papírů, vyplnit žádost a rychle jsem měl schváleno, že úřad kurz zaplatí. Takže jsem dal výpověď, nechal si doběhnout výpovědní lhůtu a nastoupil do školy pro dospělé.

Jaké to bylo po tolika letech zase sedět v lavici?

Nejdřív zvláštní, ale hned mě to chytlo. Bylo tam víc lidí jako já, chlapi po třicítce nebo čtyřicítce, co měnili práci. Učili jsme se teorii, zapojování obvodů, jističe, proudy, ochrany, ale i bezpečnost, normy, zákony. Měli jsme i praxi, tahali jsme kabely, zapojovali rozvaděče, dělali zkoušky. Musím říct, že mě to fakt bavilo. Mít v ruce něco konkrétního, bylo úplně jiné než koukat na obrazovku.

Kolik vás to celé stálo?

Nic, úřad práce to proplatil. Kurz stál asi 35 tisíc. A ještě mi přispívali na dopravu, protože to bylo v sousedním městě. Kdybych to platil sám, šel bych do toho taky, ale tohle mi samozřejmě dost pomohlo.

Po absolvování jste rovnou mohl pracovat jako elektrikář?

Ne tak úplně. Po kurzu jsem musel složit zkoušku z odborné způsobilosti, což je dnešní obdoba staré vyhlášky 50. To je povinné, pokud chcete dělat s elektřinou. Takže jsem absolvoval přezkoušení, dostal osvědčení a mohl začít dělat menší práce, nejdřív pod dohledem zkušenějšího elektrikáře.

Jak dlouho trvalo, než jste začal dělat na sebe?

Zhruba po roce. První měsíce jsem pracoval u známého, který měl malou elektro firmu. Pomáhal jsem mu s instalacemi v novostavbách, kde jsme tahali kabely, montovali zásuvky, světla, rozvaděče. On mě naučil spoustu praktických věcí, které se v kurzu neřeší. Po půl roce jsem začal brát vlastní malé zakázky jako rekonstrukce bytů, výměna jističů, nové zásuvky, světelné okruhy. A když jsem se cítil jistější, vyřídil jsem si živnostenský list.

Elektrikářská živnost je vázaná?

Přesně tak. Já jsem v tu chvíli ještě neměl potřebnou praxi, takže jsem si domluvil kolegu, který mi dělal odpovědného zástupce. To je běžný postup a i úřady to schválí, když doložíte, že dotyčný má potřebnou kvalifikaci. Po roce, kdy už jsem měl dost praxe, jsem si to převedl plně na sebe.

A kdy přišla fotovoltaika a instalace kolem toho?

To přišlo tak přirozeně. Když jsem dělal elektroinstalace v rodinných domech, lidé se často ptali, jestli umím i fotovoltaiku nebo nabíjecí stanice. Tak jsem si udělal další kurz, profesní kvalifikaci montér fotovoltaických systémů. To trvalo asi měsíc, teorie a praxe, a pak zkouška. K tomu jsem si udělal školení od výrobce střídačů a baterií, takže mám certifikace pro konkrétní značky. Dnes montuju kompletní systémy i s bateriemi a wallboxem. To jsou práce, které mě fakt baví a kde je i výborný výdělek.

Kolik teď vyděláváte jako OSVČ?

Záleží na sezóně, ale běžně přes 100 tisíc čistého měsíčně. Někdy i víc, když je hodně práce. V létě je sezóna fotovoltaiky, to se nezastavím. Na podzim a v zimě zase dělám víc rekonstrukce, rozvody a servis. Samozřejmě musím platit daně a odvody, nakupovat nářadí a materiál, ale i tak si odkládám víc než dřív jako programátor. A hlavně mám práci, která mě těší a kde si vážím každé zakázky.

Změnil se i váš denní režim?

Totálně. Dřív jsem seděl celý den u počítače, teď jsem pořád v pohybu. Každý den v jiném domě, někdy v hale, někdy na střeše, jindy u rozvaděče. Místo kafe a monitoru mám kombinačky a vrtačku. Zdraví se mi zlepšilo, přestal mě bolet krk i záda, shodil jsem pár kilo. A večer mám dobrý pocit, že jsem udělal kus konkrétní práce, kterou někdo ocení.

Nechybí vám někdy programování nebo práce v kanceláři?

Vůbec. Když se chci hrabat v počítači, dělám to doma. Třeba si programuju chytré zásuvky nebo nastavím střídač přes webové rozhraní. Ale už to není moje každodenní povinnost. Naopak mě těší, že můžu kombinovat obě dovednosti, protože rozumím elektrice i technologiím, takže si poradím i s integrací chytrých systémů nebo monitoringem. To je výhoda, kterou čistě řemeslní elektrikáři často nemají.

Jak se k vaší změně postavila rodina?

Manželka mě podporovala od začátku. Byla ráda, že se rozhýbu a udělám něco pro sebe. Samozřejmě první měsíce byly náročné. Příjem šel dolů, já byl často pryč, učil se. Ale viděla, že jsem šťastnější. Dneska jsme v situaci, kdy máme dům, hypotéku zvládáme a já mám práci, která nás uživí.

Co byste poradil lidem, kteří o takové změně uvažují, ale bojí se do toho jít?

Aby se nebáli. Já jsem si taky říkal, že ve čtyřiceti už se těžko budu učit něco nového. Ale není to pravda. Když člověk chce a dává to smysl, jde to rychle. Rekvalifikace je dnes dobře nastavená, naučí vás základy, a pak už je to jen o tom získat praxi. Když budete poctiví a nebudete se bát práce, uplatníte se okamžitě. A hlavně elektrikářů je fakt málo. Když jsem ještě pracoval v IT, měl jsem pocit, že mě může kdykoli někdo nahradit. Dneska je to naopak a firmy mi volají, jestli mám čas, zákazníci čekají i tři týdny dopředu. Lidi si váží, že jim to někdo udělá pořádně a v termínu.

Říkal jste, že vám úřad práce kurz zaplatil. Využil byste to znovu?

Určitě. Je to skvělá možnost pro každého, kdo chce změnu, ale nemá peníze navíc. Úřady dnes podporují technické profese, a elektrikáři jsou na seznamu těch nejžádanějších. Navíc to není jen o kurzu. Díky tomu jsem se dostal do komunity lidí, kteří řeší stejné věci, a našel jsem tam i kamarády, se kterými si občas vypomáháme.

Když se ohlédnete zpátky, co vám ta změna dala kromě peněz?

Možná sebevědomí. Ten pocit, že něco opravdu umím. Že když odjedu ze stavby, za mnou zůstane hotový dům, rozsvícené světlo, funkční zásuvky nebo zapojená fotovoltaika. A taky svobodu. Sám si vybírám, které zakázky vezmu, s kým budu spolupracovat. Když potřebuju čas pro rodinu, prostě si ho udělám.

Máte nějaký další cíl nebo plán do budoucna?

Chtěl bych si udělat zkoušky na revizního technika. To je další úroveň, kde můžete dělat revize elektroinstalací a vydávat protokoly. Zároveň uvažuji o tom, že rozšířím tým, že třeba vezmu učně nebo kolegu po rekvalifikaci, jako jsem byl kdysi já. Rád bych jednou měl malou firmu, která bude dělat kompletní elektroinstalace včetně fotovoltaik a chytrých domů.

Co byste vzkázal lidem, kteří teď třeba sedí v kanceláři, bolí je záda a přemýšlejí, jestli by to zvládli taky?

Že to zvládnou. Není to o věku, ale o odhodlání. Já jsem začínal úplně od nuly a nevěděl jsem, co je jistič ani jak funguje proudový chránič. Dneska zapojuju rozvaděče, montuju soláry a nabíječky a mám víc zakázek, než stíhám. Když člověk dělá poctivě, lidé si ho najdou. A ten pocit, že si vás váží za to, že jim pomůžete, je k nezaplacení. To jsem v korporátu nikdy nezažil.

Díky moc za rozhovor

Za málo.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.