Radek dělá rukama a vydělá si 200 000 Kč měsíčně. Vysvětlil, jak toho docílil

Málokdo si představí člověka, který si dokáže vydělat rukama rakovou sumu. U tebe to ale je, jak tvrdíš, realita. Jak bys s popsal svoji cestu?

Vystudoval jsem práva, pracoval jsem několik let v právnické praxi, ale vnitřně jsem cítil, že to není ono. Moc stresu a málo hmatatelného výsledku. Když něco uděláš rukama, vidíš výsledek okamžitě. To mi začalo chybět.

Přechod z práva k řemeslu zní dost netradičně. Co byl zlom?

Vyhoření. Právničina je krásné intelektuální řemeslo, ale pro mě dost hodně odtržené od reality běžných lidí. Sedíš, píšeš, argumentuješ, ale svět kolem tebe běží jinak. Když jsem si uvědomil, že se mi každé ráno nechce do kanceláře, bylo jasné, že musím něco změnit. Nešlo o peníze, ty jsem měl slušné i jako právník. Šlo o pocit smyslu.

Proč zrovna plyn? Proč ne třeba truhlařina nebo elektro?

Advokátní kancelář tě naučí analyzovat situaci a rizika. Díval jsem se na to velmi pragmaticky. Plyn je oblast s vysokou odpovědností, vysokými bariérami vstupu a zároveň obrovskou poptávkou. Lidé to potřebují, bojí se toho a nechtějí experimentovat. To znamená, že jsou ochotni zaplatit za kvalitu a rychlost. Z pohledu právníka bych řekl, že jde o ideální kombinaci malé nabídky a silné poptávky (smích).

Jak vypadal začátek? Neumím si představit, že by právník ze dne na den vyrazil opravovat kotle.

Začátek byl strašný. Nastoupil jsem jako pomocník k menší firmě, tahal jsem materiál, koukal starším kolegům pod ruce. Zároveň jsem si ale dělal všechny potřebné zkoušky a oprávnění. Bylo to náročné fyzicky i psychicky, protože jsem byl zvyklý se ke všemu vyjadřovat a to trochu narážela kosa na kámen.

Kdy přišel bod zlomu, kdy sis řekl, že se tím už dokážeš živit sám?

Zhruba po dvou letech. Měl jsem papíry, praxi a hlavně už i nějaký respekt lidí, se kterými jsem pracoval. To je důležité. V řemesle se reputace šíří rychle. Když tě někdo doporučí jako spolehlivého, otevře to dveře. V tu chvíli jsem šel na OSVČ.

A jak jsi dosáhl tak vysokých příjmů?

Ne hned. První rok na sebe jsem byl rád, že se seženu zakázky. Skok přišel ve chvíli, kdy jsem se rozhodl, že nebudu dělat všechno. Přestal jsem brát drobnosti a soustředil se výhradně na havárie, kotle a revize. Specializace je klíčová.

Co konkrétně dnes děláš jinak než je v oboru běžné?

Každou zakázku beru jako smluvní vztah, kde je důležitá důvěra, rychlost a jasná odpovědnost. Jsem k dispozici, beru telefon, přijedu včas a vysvětluju klientovi, co a proč dělám. Lidi neplatí jen za práci, ale za klid, spolehlivost a absolutní důvěru. Často nejsou zvyklí, že se řemeslník chová slušně, na úrovni a jako vzdělaný člověk. Je to smutné, ale je to tak. Vlastně stačí nebýt lopata a už ti lidi klidně dají stejnou hodinovku jako když jsi v advokátní kanceláři. Tak jednoduché to je.

Hodně se mluví o pohotovostech. Jak velkou roli hrají?

Zásadní. Bez nich se k zajímavým zakázkám nedostaneš. Dělám pohotovosti večer, o víkendech, v zimě prakticky nonstop. Je to zásah do osobního života. Ale je to volba. Když v neděli večer uniká plyn, klient neřeší, jestli jsi unavený. Ale je za to ochotný zaplatit.

Kolik takových zásahů zvládneš za měsíc?

V topné sezóně klidně třicet až čtyřicet větších výjezdů. Když jedeš do firem, je to běžně za deset nebo dvacet tisíc. Když k tomu přidáš pravidelné servisy a revize, dostaneš se na velmi zajímavá čísla. Ale jak říkám, není to zadarmo. Je to vykoupené časem a odpovědností.

Máš zaměstnance?

Zatím jednoho externího kolegu, který mi pomáhá, když je toho moc. Já řeším zakázky, komunikaci a složitější věci, on mi pomáhá s montážemi. Ekonomicky to funguje protože už neprodávám jen svůj čas, ale buduju systém.

Jak moc je v tom všem důležitý marketing?

Překvapivě málo, pokud děláš věci dobře. Nejvíc zakázek mám z doporučení a od správců domů. Jako právník jsem dbal na reputaci, tady to funguje stejně. Jedna dobře vyřešená havárie v bytovém domě ti může přinést práci na roky.

Co bys řekl lidem, kteří si myslí, že řemeslník s vysokým příjmem je mýtus?

Řekl bych jim, že mýtus je spíš představa, že vysoké příjmy jsou jen pro kanceláře. V realitě platí jednoduché pravidlo, že čím větší odpovědnost a čím méně lidí je ochotných ji nést, tím vyšší odměna. Plyn lidi potřebují. A v tom je potenciál.

Když se ohlédneš zpět, nelituješ opuštění advokacie?

Nelituju. Právnické vzdělání mi ale pomohlo víc, než jsem čekal. Naučilo mě myslet systematicky, chránit se smluvně a chápat hodnotu své práce. Jen dnes místo paragrafů řeším kotle a úniky. Navíc často večer usínám s pocitem, že moje práce měla konkrétní dopad. Hlavně když máme za sebou zásah, kde šlo fakt o kejhák.

Díky za otevřenost. Tvůj příběh ukazuje, že cesta k úspěchu může vést i úplně jinudy, než si většina lidí myslí.

Souhlasím. Nejde o to, jestli pracuješ hlavou nebo rukama. Jde o to, jestli děláš něco poctivě, chytře a jsi ochotný nést odpovědnost. Spousta lidí dělá rukama, ale moc si nevydělá, protože se nejsou ochotní posunout. Ale to už je rozhodnutí každého.