Radim natočil u svého domu zloděje. Odškodné 30 tisíc nakonec musel platit on pachateli

Vždyť tady přece byla

Radim bydlel v klidné čtvrti na okraji města. Jednoho rána si všiml, že z jeho příjezdové cesty zmizela benzinová sekačka. Sáhl po mobilním telefonu a otevřel aplikaci ke svému kamerovému systému. Záznam mluvil jasně. Kolem třetí hodiny ranní přišel k domu neznámý muž v mikině, chvíli se rozhlížel, vzal sekačku a odešel. Kamera zachytila jeho obličej relativně zřetelně díky pouličnímu osvětlení. Naštvaný Radim měl v ruce silný důkaz a věřil, že díky němu bude dopadení zloděje jen otázkou času.

Co teď s tím?

Místo toho, aby Radim s nahrávkou rovnou zamířil na místní oddělení policie, udělal radikální krok. Chtěl zloděje najít co nejrychleji a ušetřit si zdlouhavé řešení. Říkal si: kdo ví, kdy by to policie začala řešit a jestli vůbec. Z videa vystřihl krátkou sekvenci, kde byl obličej nočního návštěvníka poměrně dobře viditelný, a nahrál ji na sociální sítě. K příspěvku připojil výrazný vzkaz. Zeptal se svých přátel i veřejnosti, zda někdo poznává muže, který mu v noci odnesl sekačku z pozemku. Přidal také prosbu o sdílení. Video se začalo postupně šířit a během krátké doby ho viděly tisíce lidí z celého okolí. V komentářích se objevily různé tipy a spekulace, z nichž jeden se ukázal jako užitečný. Radim následně tyto informace i samotný záznam předal policii.

Spravedlnosti je učiněno za dost

Policie pachatele díky kombinaci záznamu a dalších zjištění poměrně rychle dohledala a usvědčila. U soudu se případ vyřešil bez větších komplikací. Muž se ke svému činu přiznal a vzhledem k tomu, že šlo o méně závažný delikt a nižší škodu, odešel pouze s pár desítkami hodin prospěšných prací. Radim považoval celou věc za uzavřenou. O několik týdnů později však obdržel úřední dopis. Nešlo o vyjádření k původní krádeži, ale o výzvu reagující na podnět týkající se zveřejněného videa. Zloděj se proti zveřejnění ohradil a namítal, že došlo k neoprávněnému zásahu do jeho soukromí a pověsti, když Radim nechal kolovat jeho obličej po internetu s označením zloděj.

Majitel je potrestán, zloděj se směje

Příliš zde nezáleželo na tom, že zloděj skutečně odcizil Radimovi sekačku. Situace se totiž rozdělila na dvě samostatné roviny. V první šlo o trestní řízení, kde byl čin posouzen a potrestán. Ve druhé rovině šlo o občanskoprávní spor, kde muž vystupoval jako osoba, jejíž podoba byla bez souhlasu zveřejněna a spojena s protiprávním jednáním ještě před rozhodnutím soudu. Soud posuzoval především přiměřenost Radimova postupu, tedy zda bylo nutné video zveřejnit veřejně, nebo zda existovala šetrnější cesta. Soud nakonec dospěl k závěru, že i když Radim jednal ve snaze chránit svůj majetek, zveřejnění záznamu v této podobě nebylo přiměřené. Přihlédl k tomu, že video bylo veřejně dostupné, obsahovalo rozpoznatelnou tvář a bylo doplněno výzvou k identifikaci. Radim proto musel video odstranit, zveřejnit omluvu a zloději zaplatit náhradu nemajetkové újmy ve výši třiceti tisíc korun. Je však třeba dodat, že každý podobný případ se posuzuje individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti a míru zásahu do práv dotčené osoby.

Spravedlnost ve vlastních rukou

Pokud kamera zachytí protiprávní jednání, záznam lze využít jako důkaz a předat policii. Při veřejném sdílení je ale nutné postupovat opatrně, zejména anonymizovat osoby na záznamu a vyhnout se jednoznačným obviněním. Veřejné identifikování pachatelů a organizování „pátrání“ je totiž oblast, která náleží především orgánům veřejné moci a spravedlnost se podle našeho práva nesmí brát do vlastních rukou.

Souhlasíte s tím, že majitel domu musel zaplatit odškodnění zloději za zveřejnění záznamu?

Ano.

Ne.