Řemeslník chtěl proplatit i opravu toho, co pokazil. Majitel však na něj vyzrál a on se sám chytil do pasti

Řemeslník na doporučení

Protože však nebyli odborníci, spoléhali se na doporučení od známých. A tak se k nim jednoho slunečného rána dostavil muž jménem Roman, zedník a obkladač, který se podle svých vlastních slov specializoval na kompletní rekonstrukce koupelen, přípravy na kuchyně a všemožné zednické práce. Působil sebevědomě, zkušeně a hlavně ochotně. Petr s Klárou byli zpočátku přesvědčeni, že vybrali dobře. Roman byl z těch lidí, kteří na první pohled budí dojem absolutní jistoty. Když si prohlížel plány, hned věděl, co kam přijde. Když vysvětlovali svou představu, přikyvoval a sám navrhoval drobné úpravy. Všichni tři si plácli a pustili se do práce.

A pak to začalo

Jenže už během prvních dnů začaly přicházet drobné zádrhele. Nic, co by se nedalo vyřešit, ale postupně se množily. Tady zásuvka o pár centimetrů jinde, než měla být. Tam prvek, který měl být v rovině, ale nebyl. A také stavební suť, kterou Roman sliboval každý den odnést, ale nějak se jí nechtělo z koupelny zmizet. Petr s Klárou byli trpěliví, přece jen každá rekonstrukce má své mouchy. A kromě toho, Roman měl na všechno jedinou větu: „To není problém, to samozřejmě předělám.“ Říkal to s takovou samozřejmostí, že to vypadalo, jako by si byl stoprocentně jistý, že všechno zvládne napravit bez jediné komplikace. Jenže komplikace přišla. A pořádná. Když Petr jednoho odpoledne přišel do bytu, zůstal stát ve dveřích koupelny jako opařený. Bílé dlaždičky, které měly být podle návrhu na stěnách, totiž úhledně zářily z podlahy. A ty krásné černé, které měly tvořit elegantní kontrast na podlaze, se teď tyčily kolem dokola po stěnách. Chvíli si Petr myslel, že se dívá špatně, že to je nějaká světelná iluze, nějaké špatné vnímání prostoru. Ale nebylo. Roman prostě dlaždičky obrátil.

Vždy ta stejná věta, nic není problém

Když se s Klárou vzpamatovali, zavolali Romanovi. Ten dorazil s věčným úsměvem, podíval se na situaci a opět odzbrojujícím tónem prohlásil: „To není problém. To klidně předělám.“ A tak to skutečně předělal. Vysekal dlažbu, přetřídil ji, nalepil ji opačně, tak jak měla být od začátku. Manželé si oddechli, že to dobře dopadlo, i když jim bylo jasné, že ta chyba mohla být zcela zbytečná. Ale protože Roman všechno opravil, nechtěli situaci zbytečně vyhrocovat. Teprve později pochopili, že skutečné drama teprve začíná. Když Roman dokončil poslední práce, sešel se s manželi, aby jim předal závěrečné vyúčtování. Petr si papír vzal, poděkoval a začal položky pročítat. A okamžitě cítil, jak mu stoupá tlak. Položky byly napsané natolik neurčitě, že se v nich nedalo vyznat. Jenže to nebylo to nejhorší. Na papíře byl uveden i čas za opravy. A nebylo toho málo. Roman si účtoval všechny hodiny, které strávil tím, že opravoval své vlastní chyby. „Romane, tady jsou uvedené hodiny, kdy jste opravoval chyby, které vznikly vaším nedopatřením. Ty nemůžeme uhradit,“ vzpomíná Petr na své snahy o diplomatické řešení. Roman se zatvářil, jako by právě slyšel největší nehoráznost na světě. A najednou se z jeho dosavadního přátelského chování stalo cosi jiného. Zvedl hlas, začal mluvit ostře, obhajoval se, že je to jeho práce, a jeho práce se prostě platí. Byl neústupný. Chvílemi až nepříjemně agresivní. Petr s Klárou věděli, že se situace může snadno vyhrotit, a proto raději ukončili schůzku s tím, že si všechno ještě projdou.

Chytrostí proti agresi

Poté ovšem místo zoufalství přišel nápad. Petr si vzpomněl na jednu dobrou radu, kterou kdysi zaslechl, a to že když chceš někomu ukázat, že nemá pravdu, nech ho to nejprve napsat. Všechno. Do posledního detailu. A tak Petr Romanovi odepsal krátce a jasně. Požádal ho, aby mu poslal přesný rozpis prací, den po dni, položku po položce. Roman to udělal, protože byl přesvědčený, že tím jen upevní své argumenty. Jenže netušil, co přijde. Ve chvíli, kdy Petr obdržel detailní seznam, byla pravda naprosto jasná. Bez debat. Bez prostoru na výmluvy. Bylo v něm totiž černé na bílém uvedeno, které hodiny byly věnované opravě chyb, které Roman udělal sám. Tím, že to Roman sepsal, vlastně sám přiznal, co jsou vícepráce a co je oprava vady díla.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

„Spolehlivý ultralehký stan dnes pořídíte za zlomek ceny,“ radí zkušený cestovatel

Zákon sebral řemeslníkovi vítr z plachet

A tehdy Petr vytáhl své eso z rukávu. Sepsal krátký, ale o to silnější e-mail, v němž citoval příslušné části občanského zákoníku. Vysvětlil, že odstranění vady díla je povinností zhotovitele a nemůže být účtováno. Dodal, že nyní, když má od Romana doloženo, které práce byly opravné, nemůže tyto položky uhradit. Ať už si to Roman uvědomoval nebo ne, jeho vlastní rozpis se stal důkazem proti němu. Roman odpověděl jen jednou. Působil popuzeně, podrážděně, ale i rezignovaně. Nakonec uznal, že danou částku nebude požadovat. Věděl, že nemá kam ustoupit. Věděl, že se chytil do pasti, kterou si sám pomohl vytvořit. A tak mu nezbylo než naštvaně přiznat svou porážku. Manželé to, jak sami říkají, ani nebrali jako pomstu. Brali to jako chytré vyřešení problému, který by jinak mohl trvat týdny a stát je další peníze i nervy. A protože sami věděli, jak nepříjemné je dostat se do podobné situace, rozhodli se svůj příběh zveřejnit. Chtějí lidem poradit a ukázat, že i když jste laik, můžete mít navrch. Stačí klid, rozvaha a trochu chytrého myšlení.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.