Řepka. Zlatý důl agrobaronů, který lidem zdražuje naftu a autům ničí motory

Zatímco z ekologického hlediska její plošné pěstování přináší hmatatelné problémy, pro úzkou skupinu velkopodnikatelů představuje vysoce stabilní a lukrativní byznys. Systém je nastaven tak, že ekologická rizika a negativní externality nese běžný občan a krajina, zatímco finanční benefity plynou cíleně směrem k několika dominantním hráčům na trhu s agrochemií a palivy.

Příroda podle hladových miliardářů

Snaha o maximalizaci zisku a zjednodušení sklizně vede k tomu, že česká krajina dlouhodobě trpí vznikem monokultur. Historicky pestrá mozaika menších polí, luk, sadů a remízků postupně ustoupila rozlehlým lánům jediné hospodářské plodiny. Pěstování řepky na takto velkých plochách má prokazatelně neblahé důsledky pro celkovou kvalitu zemědělské půdy. Půda přichází o svou přirozenou strukturu, mnohem rychleji se vyčerpává z hlediska potřebných živin a stává se výrazně náchylnější k vodní i větrné erozi. Monokulturní hospodaření navíc citelně snižuje přirozenou biodiverzitu. V místech, kde v minulosti žila pestrá paleta polního ptactva, zvířat a hmyzu, se dnes rozkládá biologicky chudé prostředí. Voda se v takto utužené krajině hůře vsakuje do hlubších podzemních vrstev. Při silnějších deštích pak voda poměrně rychle stéká po povrchu rovnou do řek, čímž bere s sebou úrodnou zeminu a krajina zbytečně ztrácí svou odolnost vůči výkyvům počasí.

Chemie, chemie a zase chemie

S rozlehlými monokulturami souvisí další vážný problém naší přírody, kterým je opakovaná chemická zátěž. Řepka olejka je agrotechnicky poměrně náročná plodina, a to zejména co se týče ochrany před různými škůdci a chorobami. Její pěstování je proto v současné praxi spojeno s intenzivním používáním pesticidů, herbicidů, fungicidů a také velkého množství průmyslových hnojiv. Během jediné vegetační sezóny musí těžká technika vyjet na stejné pole s postřikovačem i několikrát po sobě. Tyto aplikované látky ovšem nezůstávají jen na povrchu pěstovaných rostlin. Postupně se vsakují hlouběji do zemědělské půdy a nepozorovaně se splavují do zásobáren spodních i povrchových vod. Tento proces následně ztěžuje a významně prodražuje úpravu čisté pitné vody. Kromě znečištění vodních zdrojů chemizace polí prokazatelně škodí užitečnému hmyzu, včetně klíčových opylovačů, jakými jsou včely a čmeláci. Běžný občan tak skrytě platí za pěstování řepky zhoršeným životním prostředím a zvýšenými zdravotními riziky, ačkoliv z pěstování samotného nemá reálný užitek.

Drancování přírody, které nemá žádnou logiku

Významná část současné tuzemské produkce existuje pouze díky podpoře biopaliv, což představuje jeden z nejvíce kritizovaných aspektů celého řetězce. Původní myšlenka povinného přimíchávání biosložky do běžné motorové nafty vycházela ze snahy o snižování emisí v dopravě. Praxe však ukázala iracionalitu celého konceptu. Energetická bilance, tedy poměr energie vložené do pěstování, hnojení a průmyslového zpracování řepky vůči energii získané z výsledného biopaliva, je velmi sporná. Navíc povinné přimíchávání metylesteru do nafty prokazatelně škodí. Vznětové motory automobilů často trpí zvýšeným zanášením palivových filtrů a rychlejší degradací celého palivového systému. Zvláště v situacích, kdy vozidlo nejezdí denně a palivo zůstává déle v nádrži, biosložka na sebe snadno váže vlhkost. Vytváří tak kaly a usazeniny, které vedou k drahým servisním opravám. Běžný motorista si tedy kupuje palivo, které mu zkracuje životnost auta, a to ve jménu pochybné, úředně nařízené ekologie.

Našim lidem to nevadí, takže jedeme dál

Zatímco společnost tiše nese skryté náklady v podobě zničených motorů, znečištěných vod a degradované krajiny, pro vybrané velkopodnikatele představuje legislativa spolehlivou garanci odbytu. Celý výrobní a zpracovatelský řetězec, který sahá od prodeje osiv a chemikálií přes výkup úrody až po lisování oleje a chemickou výrobu metylesteru, je v České republice značně monopolizován. Tento byznys je koncentrován do rukou několika velkých společností, z nichž nejvýznamnější je nejmenovaný holding, který „nepatří“ českému premiérovi. Menší zemědělci fungují často jen v roli subdodavatelů suroviny a musí přistupovat na podmínky diktované velkým zpracovatelem. Zákonem vynucená spotřeba biopaliv v dopravě tak vytvořila ekonomický model, který nemá s volným trhem mnoho společného. Je to mechanismus, ve kterém stát zajišťuje bezrizikový odbyt pro produkt, aniž by o něj měl koncový zákazník zájem. Výsledkem je ustálený stav, kdy regulace slouží primárně k transferu financí od běžných lidí k agroprůmyslovým holdingům, které z dotovaného pěstování těží na úkor všech ostatních.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.