Rok s elektromobilem na sídlišti. „V něčem měli kamarádi pravdu,“ přiznává Roman
Roman přešel na elektromobil přibližně před rokem a něco. Do té doby byl spokojeným vlastníkem benzínového vozu. Jak sám říká, když si nové auto pořídil, vyvolal ve svém okolí velké překvapení. Kamarádi mu věštili, že nikam nedojede a že tím, že nemá dům s fotovoltaikou, tak ani nebude mít kde nabíjet. Jak dnes Roman zpětně přiznává, v mnohém měli pravdu. Jak tedy dnes vidí své rozhodnutí po roce provozu, v čem je to lepší, v čem horší a jak by se dnes rozhodl kdyby si mohl znovu vybrat zda elektromobil nebo spalovací vůz?

Běžná představa je taková, že elektromobil dává smysl jen tehdy, pokud máte rodinný dům s fotovoltaikou. Vy ale bydlíte na běžném sídlišti. Přesto už rok jezdíte autem na baterky nejen po České republice, ale i po Evropě. Jak se na tuto zažitou představu díváte dnes?
Moji kamarádi mě před tím na začátku varovali a říkali, že to do mých podmínek není vhodné auto. Dnes musím zpětně uznat, že v něčem měli pravdu a život se spalovacím motorem má svá specifika, ale po roce a mnoha kilometrech to vidím docela střízlivě. Vyžaduje to jiný přístup. Mohu to zhodnotit ze všech úhlů, od nákladů, přes pohodlí, až po samotné pořízení.
Začněme tím, co zajímá lidi ze sídlišť nejvíce a to je nabíjení. Pokud nemůžete nabíjet levně doma přes noc, musíte spoléhat na veřejné sítě. Panuje názor, že veřejné nabíječky jsou drahé. Je to pravda?
Není to tak jednoznačné. Často slýchávám, že drahé jsou především ty rychlé stanice, ale ani to neplatí plošně. Záleží na tom, jakou síť využíváte. Já mám například k dispozici síť nabíječek přímo pro mou značku auta. Jsou to rychlonabíječky, které dodávají energii rychlostí kolem 150 kW, a tam mě kilowatthodina stojí zhruba 10 korun.
Co to znamená v přepočtu na ujeté kilometry?
V takovém případě jezdím zhruba za korunu padesát na kilometr. Když si to porovnáte s jakýmkoliv spalovacím autem, tak to není drahé. Kromě této sítě využívám i další veřejné nabíječky, u kterých mám registraci, a tam se cena pohybuje kolem 8 korun za kilowatthodinu. A pak je tu samozřejmě možnost nabíjet u známých nebo u rodičů na domě z obyčejné 230V zásuvky. Tam to vychází na 5 až 7 korun za kilowatthodinu, podle toho, jaký mají tarif a jestli elektřinou například i topí.
Zmínil jste registrace v určitých sítích. Co se stane, když vyjedete mimo tento svůj vyzkoušený okruh stanic?
Tady už se dá mluvit o určitých omezeních. Dokud se pohybuji ve svém vytyčeném ekosystému, kde mám aplikace a čipy, všechno funguje podle mých očekávání. Problém nastává, když potřebuji nabít na stanici jiné značky nebo provozovatele. Někdy je to opravdové utrpení, protože musíte zjišťovat, jestli se s nabíječkou vůbec spojíte, jestli se proces spustí a za jakou cenu.
Narazil jste někdy na vyloženě nefunkční infrastrukturu?
V Česku bohužel docela často. Objevují se tu nabíječky, které nefungují tak, jak by měly. Působí to na mě tak, že je někdo postavil jen kvůli získání dotací, ale na následný provoz už nebere ohled. Vybrali peníze a dál se nestarají. Kolem elektromobility se pohybuje dost dravců, kteří sami jezdí ve spalovacích autech a snaží se na novém trendu jen vydělat, čímž celý obor v očích veřejnosti poškozují. Naštěstí je tu i dost spolehlivých provozovatelů.
Musel jste kvůli nefunkční stanici někdy výrazně měnit plány na cestě?
Nedávno se mi to stalo na dálnici. Zastavil jsem u neznámé nabíječky u jedné čerpací stanice s kvalitní restaurací. Byly tam dva stojany a oba odmítly splnit můj požadavek na nabíjení. Chvíli jsem s tím bojoval, ale nakonec jsem se musel vrátit asi deset kilometrů zpátky na jinou nabíječku, kterou jsem znal a věděl, že tam nabiju s jistotou.
Takže jste obětoval původní plánovaný odpočinek?
Přesně tak. Ta funkční nabíječka byla jen u obyčejné benzinky. Místo kvalitního jídla v restauraci jsem si musel dát gulášovku a párek na čerpací stanici. Elektromobilisté se zkrátka naučí stavět na zaběhlých místech, kde mají jistotu, že stojany fungují. Často pak raději přijmou horší doplňkové služby, než aby riskovali problémy jinde.
A co čekání? Bývají rychlonabíječky obsazené?
Na těch rychlých stanicích, které využívám nejčastěji, je stojanů vždycky dost. I když je zrovna špička a nabíjí se hodně aut najednou, maximálně se stane, že jsem druhý ve frontě. V takovém případě čekám třeba pět minut. To je to nejhorší, co jsem zažil, a neděje se to často. Myslím, že každý řidič spalovacího auta už někdy čekal pět minut u stojanu, takže to nevnímám jako nestandardní situaci. Horší je, když nabíjecí místo blokuje spalovací auto. Přijde mi to bezohledné a někdy si říkám, jestli to ti řidiči nedělají naschvál.
Přejděme k výhodám. Objevil jste na elektromobilu něco, co vám u předchozího auta chybělo?
Velkou výhodou je parkování ve městech. Když jedu na schůzku do Prahy, nehledám běžné parkovací místo. Najdu si nabíječku co nejblíž místu schůzky. Záměrně tam přijedu s vybitější baterií a auto připojím k pomalému AC stojanu. Ten nabíjí rychlostí 11 kW za hodinu, což znamená, že tam auto může stát a nabíjet se i několik hodin. Spojím tak užitečné s příjemným. Nemusím řešit omezení na modrých zónách, kde se běžně smí stát jen tři hodiny.
Mnoho diskusí se vede o spotřebě. Zastánci elektromobility tvrdí, že se dá jezdit za 15 kWh na sto kilometrů, odpůrci mluví klidně o 30 kWh. Kde je pravda?
Pravda je, že oboje je možné. Záleží výhradně na stylu jízdy a rychlosti. Osobně jsem ujel dvousetkilometrovou trasu se spotřebou 13 kWh na sto kilometrů, a tu samou trasu ve stejném počasí i se spotřebou 30 kWh.
V čem byl ten rozdíl?
V rychlosti. Když jsem jel za 13 kilowatthodin, držel jsem průměrnou rychlost kolem stovky. Dvousetkilometrovou cestu jsem ujel za 2,5 hodiny. Nebyla to dynamická jízda, pro spoustu lidí by to bylo pomalé, ale čas dojezdu nebyl špatný. U druhé varianty jsem měl průměrnou rychlost 170 až 180 km/h na zahraniční dálnici, cestu jsem zvládl za hodinu a půl, ale spotřeba stoupla na zmíněných třicet. Optimum je podle mě cestovat rychlostí kolem 120 km/h. Tehdy se spotřeba pohybuje kolem 16 kWh a dojedete v čase, který ukazuje navigace. V zimě si k tomu musíte připočítat zhruba 20 % navíc kvůli topení. V létě se do spotřeby zase mírně promítne klimatizace.
Zmínil jste pořizovací hodnotu a údržbu. U spalovacích aut se běžně mění oleje, filtry, svíčky. Jak je to u vás?
Za rok provozu mě tyto věci stály nula korun. Nic jsem za tu dobu nemusel řešit. Mám navíc celoroční pneumatiky, takže mi odpadá i přezouvání. Co se týče pořizovacích nákladů, kupoval jsem ojeté auto, čtyři nebo pět let staré. Stálo mě zhruba 600 tisíc korun, protože potřebuji jezdit i delší trasy. Kdyby ale někdo hledal auto jen na ježdění kolem komína, dá se sehnat funkční a pohodlný ojetý elektromobil i kolem 200 tisíc korun. Spalovací auta v posledních letech také zdražila, takže se ty nůžky svírají.
Zmínil jste, že se v autě dá i spát. Je na to elektromobil něčím lépe vybavený než běžný kombík?
Když sklopíte zadní sedačky, získáte dvoumetrovou plochu. Dám si tam matraci a můžu pohodlně spát. Zásadní rozdíl je v tom, že si u elektromobilu můžete nechat zavřená všechna okna, i když prší nebo jsou venku komáři. Pustíte si větrání na pomalou rychlost a systém vám celou noc vhání do kabiny čerstvý vzduch. Běží to jen z baterie, není tu žádný motor, který by musel být nastartovaný. Za celou noc si to vezme jen jedno nebo dvě procenta baterie. Musím ale přiznat, že u mého vozu je ten větrák trochu hlučnější.
Hraje ta nezávislá klimatizace roli i v běžném provozu?
Je to velmi praktická věc. Lidé s přídavným topením znají komfort, kdy ráno nastoupí do vyhřátého auta. Elektromobil ale umí totéž i v létě s chlazením. Přes aplikaci si nastavím teplotu předem. V zimě si můžu sundat kabát už venku a sedám si do vyhřáté kabiny. V létě nastupuji do vychlazeného vozu a nemusím čekat, než se systém po nastartování rozběhne a horký vzduch vyfouká.
Zažil jste někdy takzvanou dojezdovou úzkost? Strach, že k nabíječce vůbec nedojedete?
Úplně na začátku ano, bál jsem se, abych někde nezůstal stát. Ale člověk si zvykne, naučí se s autem i sítí stanic pracovat a ten pocit zmizí. Zjistíte, že nabíječek je u nás opravdu hodně. I kdyby vám jedna stanice selhala a v baterii zbývalo jen 5 %, s jistotou dojedete k nejbližší další. Není to situace, kterou byste chtěli zažívat denně, ale je to podobné, jako když přijedete k běžné benzince a zjistíte, že má zavřeno. Prostě musíte popojet o kousek dál.
P.S. Umí úsporný dům opravdu ušetřit dost energie na vytápění a chlazení? Opravdu to potřebuji? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.
SDÍLET ČLÁNEKAutor:
Daniel Krejčí
Redaktor
Vydáno dne:
24.09.2026
Photocredit: Roman Kaděra (se souhlasem)
NEJHLEDANĚJŠÍ DOMY
- Bungalovy do L
- Bungalovy inspirace
- Bungalovy na klíč
- Dřevostavby bungalovy
- Dřevostavby do 1,5mil
- Dřevostavby na klíč
- Moderní domy
- Modulové domy
- Montované domy na klíč
- Projekty bungalovů
- Rodinné domy na klíč
- Roubenky na klíč
- Sruby na klíč
- Tiny house
UŽITEČNÉ
NOVINKY E-MAILEM ZDARMA
Přihlaste se k odběru a dostávejte nejžhavější novinky:
