Rusové postavili 37 metrů vysokou dřevostavbu bez jediného hřebíku

Bez spojovacího materiálu

Představte si obrovský, bezmála 37 metrů vysoký dřevěný mrakodrap, který nemá vůbec žádné základy zapuštěné do země a jehož nosná konstrukce drží pohromadě bez jediného hřebíku. Je to místo, kde se genialita prolíná s krutou realitou a typickým severským extrémem.

300 let stará stavba bez základů

Silueta s dvaadvaceti kaskádovitými cibulovitými kupolemi působí jako zjevení. Obrovský srub z borovicového dřeva tesaři poskládali jen za pomoci mistrovských spojů, zářezů a zámků. Kovové hřebíky použili až v samém závěru, a to výhradně k přichycení drobných dřevěných šupin na střechách kupolí. Celá budova navíc postrádá klasické základy. Je jen položena na kamenné podsadě a stabilitu jí dodává výhradně její vlastní váha a dokonalá provázanost klád. Místní legenda dokonce tvrdí, že tento zázrak nepostavila armáda dělníků, ale jediný tesař jménem Nestor. Pracoval prý pouze s jedinou sekerou. Když po letech své životní dílo dokončil, podíval se na něj, svou sekeru políbil a zahodil ji do temných hlubin Oněžského jezera. Prohlásil při tom, že takový chrám dosud nebyl, není a už nikdy nebude, čímž chtěl zajistit, aby jeho mistrovství nikdo nemohl překonat.

Komplikované vytápění v severské zimě

Obří Chrám proměnění Páně se nedal v zimě vůbec vytopit, takže fungoval výhradně jako letní svatostánek. Pro kruté mrazy sloužil sousední, o něco menší Chrám pokrovu Bohorodice. Jeho nedílnou součástí byla obrovská vytápěná místnost, které se říkalo jídelna. Ta v zimních měsících plnila funkci tepelného útočiště a hlavního komunitního centra pro široké okolí. Vesničané zde nejen rozjímali, ale také řešili běžné obecní spory, pořádali soudy, předčítali si carské výnosy nebo volili své zástupce. Kostel se tak plynule měnil v radnici a společenský sál.

Ruská povaha se nezapřela ani zde

Ačkoliv dnes ostrov vypadá jako pohádka o klidném venkově, jeho skutečná historie je zalitá krví. V 17 a 18 století se v okolí jezera našla měděná a železná ruda. Dánští hutníci a ruští podnikatelé tu rozjeli tvrdý průmysl a místní rolníky, do té doby zvyklé na svůj tesařský a zemědělský život, donutili k otrockým nuceným pracím v dolech a u pecí. To pochopitelně vedlo k rebeliím. Největší povstání v letech 1769 až 1771 potlačila carská vojska s neuvěřitelnou brutalitou. Vůdci vzpoury byli veřejně zbičováni, kat jim uřízl nosy, obličeje jim vypálil cejchem a poslal je na doživotní nucené práce na Sibiř, zatímco stovky dalších lidí vojsko zmrzačilo.