Finské „solární sušení“ by měl znát každý český chalupář. Dřevo hoří čistě a má lepší výhřevnost

Horší podmínky, přesto lepší výsledky

Rozdíl mezi českou klasikou a severskou precizností není v tom, že by sever měl víc slunce. Je v přístupu, načasování a detailech. Seveřané si totiž dávno všimli, že i v chladném klimatu lze sluneční energii využít efektivně, jen je potřeba vědět jak. A zatímco my se často spoléháme na tradici, oni hledají způsoby, jak ji vylepšit. V českých podmínkách se dřevo nejčastěji štípe až v době, kdy už má strom plnou mízu. Kácí se v dubnu nebo květnu, protože je příjemné počasí a práce jde od ruky. Jenže právě tehdy je dřevo doslova nasáklé vodou. Na začátku může mít vlhkost klidně 50 až 60 procent, takže i když jej necháme schnout pod střechou, trvá měsíce, než vůbec začne vysychat. Často se navíc ukládá těsně k plotu nebo ke zdi, kam slunce nesvítí a vzduch neproudí. Spodní vrstvy se dotýkají země, chytají plísně a na podzim zůstávají studené a vlhké. Takové dřevo sice časem vyschne, ale pomalu a ne rovnoměrně. Když pak skončí v kotli, syčí, kouří a zanechává v komíně dehet.

Tam, kde výmluvy opravdu nikoho nezajímají

Na severu se pracuje jinak. Těžba probíhá co nejdříve po zimě, často už v únoru nebo březnu, kdy stromy ještě nespustily mízní proudění. Takové dřevo má už při pokácení nižší obsah vody. Ihned po těžbě se štípe na menší polena, aby co nejvíce otevřelo své vnitřní póry. Následuje uložení na rošt, nikdy ne na zem, a přikrytí lehkou střechou, která chrání jen shora. Boky zůstávají zcela otevřené. Vzduch proudí ze všech stran, polena se prohřívají dlouhými letními dny a vlhkost z nich přirozeně odchází. Ačkoli je Skandinávie chladnější, má v létě jednu výhodu, která se nedá přehlédnout. Jsou to velmi dlouhé dny. Slunce se sice drží nízko nad horizontem, ale svítí i osmnáct hodin denně. Spolu se suchým a pohyblivým vzduchem vytváří ideální podmínky pro pomalé, ale rovnoměrné sušení. Seveřané si díky tomu mohou dovolit luxus sušit dřevo bez jakéhokoli zásahu techniky. Prostě jej nechají na slunci a větru. Během tří až čtyř měsíců dosáhnou vlhkosti i pod 15 procent, což je hodnota, o které se českým topičům často může jen zdát.

Generace zkušeností jsou znát

Rozdíl je patrný i na konstrukci samotných přístřešků. Zatímco v Česku se často dřevo staví pod plnou střechu s bočními stěnami, někdy dokonce do uzavřených dřevníků, severské přístřešky působí spíš jako lehké rámové konstrukce. Střecha bývá z prken, plechu nebo polykarbonátu, boky zcela otevřené. Podlaha z prken nebo palet umožňuje, aby vzduch proudil i zespodu. Klíčová je orientace – vždy směrem na jih nebo jihozápad, kam dopadá nejvíce slunečního záření. Některé přístřešky mají dokonce zadní stěnu z reflexního materiálu, který odráží teplo zpět na polena. Výsledek? Dřevo se suší přirozeně, bez zapaření a bez plísní. Češi mají sice více slunečních dní než Skandinávci, ale často tento potenciál nevyužívají. Sušení dřeva se u nás vnímá jako pomalý, samozřejmý proces, nikoli jako něco, co lze optimalizovat. Přitom stačí nechat přístřešek otevřený, zvednout polena ze země a naskládat je s mezerami. I v našich podmínkách může dřevo usušit léto natolik, že na podzim hoří čistě a s vysokou výhřevností. Kdo někdy topil suchým dřevem s vlhkostí kolem 15 procent, ví, že rozdíl je obrovský. Oheň chytá okamžitě, plamen je jasný, teplo intenzivní a komín zůstává čistý.

Pat a Mat by si měl vzít příklad

Seveřané k tomu přistupují s typickou praktičností. Nezajímají je velké dřevníky ani estetika. Cílem je funkčnost. Přístřešky bývají jednoduché, ale promyšlené. Obvykle postavené na slunném místě, kam má vítr volný přístup. Dřevo se ukládá do tenkých vrstev, někdy i na kovové rošty, které se přes den ohřívají a v noci chladnou, čímž podporují proudění vzduchu. Není výjimkou, že celé komunity mají společné sušárny, kam si lidé přivážejí dřevo na léto a odvážejí na podzim suché. Není to folklor, ale čistá efektivita, něco co u nás nemá díky zkušenostem z dob socialismu, moc velkou popularitu. Zajímavé je i to, že pomalé, přirozené sušení v relativně nízkých teplotách dává dřevu lepší vlastnosti než umělé sušení v teplovzdušných sušárnách. Dřevo si zachová svou pevnost, nepraská a nedeformuje se. Suší se zevnitř ven, takže výsledná vlhkost je rovnoměrná. To se projeví nejen při topení, ale i při skladování. Suché dřevo se tolik nekroutí a nepřibírá vlhkost z okolí.

Neskutečný rozdíl ve výsledku ale i v postupech

Když se podíváme na výsledky, rozdíl je ohromující. Český chalupář často počítá s tím, že dřevo musí schnout alespoň dva roky. Po prvním létě je „na půl cesty“, po druhém konečně připravené. Severský způsob zvládne totéž za jedno léto. Dřevo, které se štípalo v březnu, může být v říjnu v kamnech – a přitom s nižší vlhkostí než to, které u nás stálo dva roky za stodolou. Proč to u nás neděláme stejně? Možná proto, že jsme zvyklí dělat věci tak, jak se dělaly vždycky. Nebo proto, že „na severu je jiný vzduch“. Ale pravda je, že naše podmínky jsou pro solární sušení ještě vhodnější než ty skandinávské. Máme teplejší léta, víc přímého slunce a dostatek prostoru. Co chybí, je ochota trochu změnit přístup. Uvolnit dřevník, otevřít ho větru, orientovat ho na jih. Nebát se nechat dřevo „na očích“ a věřit, že přirozené síly to zvládnou lépe než jakákoli plachta nebo stěna.

Přitom to stačí jen okopírovat

Zkušenosti ze severu ukazují, že solární sušení není exotická kuriozita, ale systém, který dává smysl ekologicky, ekonomicky i prakticky. Nepotřebuje elektřinu, ventilátory ani speciální vybavení. Jen slunce, vzduch a trochu přemýšlení. Pokud bychom se naučili přemýšlet o dřevu ne jako o odpadu z lesa, ale jako o materiálu, který si zaslouží péči už při sušení, mohli bychom topit čistěji, s menší spotřebou a větším respektem k přírodě. Kdo někdy viděl, jak na severu stojí v řadě jednoduché přístřešky, v nichž dřevo zraje na letním slunci, ten pochopí, že za tím není romantika, ale fyzika. A že i u nás by mohla hromada dřeva vypadat jinak. Ne jako stoh pod střechou, víc jako chytrá solární sušárna. Až příště budete štípat polena, zkuste si vzpomenout na Skandinávce. Možná vám kousek jejich rozumu a disciplíny pomůže ušetřit rok čekání a pár metráků dřeva.

P.S. Zajímáte se o moderní způsoby vytápění a výrobu energie svépomocí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.