HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

Šikovný svářeč si dnes sáhne na 700 Kč za hodinu. Stačí umět metody TIG a MMA

Na pracovním trhu panuje dlouhodobý nedostatek kvalitních svářečů. Starší generace mistrů postupně odchází do důchodu a mladým se do tohoto fyzicky i psychicky náročného oboru příliš nechce. Svařování na špičkové úrovni totiž není jen o spojování železa. Je to práce v extrémních podmínkách, často ve vynucených polohách, v prachu a horku. Právě proto si ti nejlepší svářeči na volné noze mohou bez problémů účtovat hodinovou sazbu přesahující 700 Kč. Zákazníci, typicky velké průmyslové, energetické nebo farmaceutické firmy, tyto částky rádi zaplatí, protože sebemenší chyba na vysokotlakém potrubí by je stála miliony.



i Foto: Jan Dvořák / Midjourney

Živnost jako každá jiná

Při účtované tržní sazbě 700 Kč za hodinu hraje velkou roli, zda je svářeč plátcem DPH, nebo ne. Pokud svářeč plátcem není, je fakturovaných 700 Kč konečnou částkou. Při plném vytížení se ale takový specialista snadno přiblíží nebo i překročí zákonný limit pro povinnou registraci k DPH, který je aktuálně 2 miliony korun. Mnozí se navíc stávají plátci dobrovolně. V takovém případě si k základní sazbě 700 Kč přičtou 21 % DPH. Pro firmu, pro kterou pracují, to neznamená žádné zdražení, protože si DPH odečte. Svářeči to naopak přináší výhodu v tom, že si může uplatnit odpočet DPH na veškeré své drahé vybavení, od svářečky přes plyn až po dodávku.

Jak vypadá účetnictví běžného svářeče

Když svářeč fakturuje, zdaleka to neznamená, že mu celá částka zůstává. Práce vyžaduje vstupní a průběžné investice. Musí si pořídit profesionální svářecí agregát, jehož cena se běžně pohybuje ve stovkách tisíc korun. K tomu potřebuje spolehlivou dodávku na převoz techniky, kvalitní ochranné pomůcky, jako je svářecí kukla s odsáváním a filtrací vzduchu, a množství spotřebního materiálu. Ten zahrnuje ochranné plyny jako argon, wolframové elektrody a brusivo. Dále musí platit pojištění odpovědnosti za škodu a pravidelně investovat do obnovy svých certifikátů. Když tyto reálné výdaje rozpočítáme na odpracovaný čas, zjistíme, že samotné provozní náklady na jednu hodinu práce vyjdou svářeče přibližně na 150 Kč.

Daně, odvody i platby, ale pořád slušné

Předpokládejme, že pracuje 11 měsíců v roce a jeden měsíc si vyhradí na dovolenou a případnou nemoc. Každý měsíc odpracuje a vyfakturuje standardních 160 hodin. Za rok tak vyfakturuje celkem 1 760 hodin, což při sazbě 700 Kč dělá hrubý roční obrat zhruba 1 232 000 Kč. Většina těchto řemeslníků využívá pro daňové účely takzvané výdaje paušálem, které u řemeslné živnosti činí 80 %. To znamená, že stát automaticky považuje 80 % z jejich obratu za náklady, aniž by museli schraňovat účtenky. Daňový základ se tedy počítá jen ze zbylých 20 %, což je v tomto případě zhruba 246 400 Kč. Díky základní slevě na poplatníka tito svářeči často nezaplatí na dani z příjmů vůbec nic. Musí ale odvést sociální a zdravotní pojištění, které při tomto zisku a minimálních zálohách spolkne ročně zhruba 80 000 až 90 000 Kč. Pokud od hrubého obratu (1 232 000 Kč) odečteme reálné provozní náklady (cca 300 000 Kč za rok) a odvody státu (90 000 Kč), zůstane svářeči čistý zisk kolem 842 000 Kč ročně. V přepočtu si tak měsíčně přijde na velmi solidních 70 000 Kč čistého, které může reálně utratit.

A co musí takový svářeč zvládnout?

K dosažení těchto částek musí svářeč ovládat pokročilé techniky, především metodu TIG 141 a metodu MMA 111. Metoda TIG představuje svařování netavící se wolframovou elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu. Je to čistá a přesná práce, která připomíná spíše hodinářství než těžký průmysl. Svářeč v jedné ruce drží hořák a druhou rukou plynule přidává svařovací drát. Tímto způsobem se svařují ty nejnáročnější materiály, jako je nerezová ocel nebo hliník, a vaří se s ní takzvané kořeny svarů u vysokotlakých potrubí, které musí být zevnitř naprosto hladké a sterilní. Metoda MMA je známá jako svařování obalenou elektrodou. Často se používá v kombinaci s TIGem, kdy se elektrodou vyplní a uzavře zbytek svaru. Výhodou MMA je obrovská pevnost spoje a možnost svařovat i venku v silném větru, kde by ochranný plyn u jiných metod selhal.

Nikdy není pozdě

Kvalifikace pro tyto metody se nezískává snadno. Svářeč musí projít oficiálními kurzy ve svářečské škole a složit náročné státní a evropské zkoušky, typicky podle normy EN ISO 9606-1. Zkouška probíhá tak, že svářeč zavaří kontrolní vzorek v předepsané pozici a tento vzorek následně putuje na rentgen nebo ultrazvuk. Pokud defektoskopie odhalí uvnitř svaru sebemenší bublinku, pór nebo trhlinu, zkouška končí neúspěchem. I když certifikát získá, nemá ho na celý život. Musí ho pravidelně, většinou každé dva nebo tři roky, obnovovat novými zkouškami, čímž neustále dokazuje, že jeho schopnosti jsou stále na špičkové úrovni.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 11. – 19. dubna 2026. Vstupenku lze stáhnout na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

Vydáno dne:
18.03.2026

Photocredit: Jan Dvořák / Midjourney
Zdroj: ČSN EN ISO 9606-1, CWS ANB, Zákon o daních z příjmů

0