František špatně uložil palivové dřevo. Způsobil tím škodu na domě za desítky tisíc korun

Františku, váš dům vypadá z ulice velmi udržovaně. Jak dlouho zde žijete?

Nastěhovali jsme se sem s rodinou v polovině osmdesátých let. Je to klasický rodinný dům na okraji vesnice. Máme to kousek do lesa i do města. Stavěli jsme ho z velké části svépomocí. Tehdy to ani jinak nešlo, materiál se sháněl těžko. Byla to práce na dlouhé roky. Každý víkend, každou dovolenou jsme trávili na stavbě. Pomáhala širší rodina, sousedé. Každý přiložil ruku k dílu. Dnes v dvaašedesáti letech už bych na to asi neměl energii. Ale zase k tomu domu máte jiný vztah, když víte, jak vznikala každá zeď.

Čím dům vytápíte?

Máme kotel na tuhá paliva. Dříve jsme brali hlavně uhlí, s tím bylo sice méně práce, ale zase bylo špinavější. Poslední roky jsme přešli hlavně na palivové dřevo. Je to čistší způsob a upřímně, práce kolem něj mě docela baví. Mám rád ten pohyb venku, když se chystá dřevo na zimu.

Kde dřevo nakupujete?

Většinou beru metrová polena z nedaleké pily, někdy od známého, který dělá probírky v lese. Nechám si to dovézt sem na dvůr, tam si to sám pořežu na cirkulárce a naštípu.

Pomáhá vám s tím někdo z rodiny?

Dřív mi pomáhal syn, jenže ten teď žije s rodinou v Praze a nemá tolik času sem jezdit. Někdy dorazí na víkend, tak vnoučata pomáhají skládat malá polínka z hromady do košíků. Dělají z toho spíš takovou hru. Já si na to raději udělám čas sám přes týden. Jsem v důchodu, tak nemám kam spěchat. Je to pro mě forma odpočinku na čerstvém vzduchu.

Kam naštípané dřevo ukládáte?

Máme za domem starý dřevník. Ten sloužil dobře řadu let, ale přestal kapacitně stačit. Když jsme omezili uhlí a začali topit dřevem víc, potřeboval jsem najít další prostor na uložení zásob. Nechtěl jsem s každým polenem chodit přes celou zahradu, zvlášť když napadne sníh nebo mrzne. Hledal jsem něco blíž ke kotelně, která má okénko a dveře z boku domu. Rozhodl jsem se, že další zásoby vyskládám podél té boční stěny. Je tam rovný betonový chodníček, navíc tam tolik nefouká vítr. Bral jsem to jako dobré řešení, jak využít volné místo.

Jak jste postupoval při skládání?

Udělal jsem si tam pevnou stěnu z polen. Byla vysoká necelé dva metry, na délku mohla mít tak čtyři, možná pět metrů. Skládal jsem to co nejblíž k fasádě, abych na chodníčku nechal dost prostoru pro průchod s kolečkem. Říkal jsem si, že převis střechy to dřevo trochu ochrání před deštěm, zároveň ale bude na vzduchu. Byl to plán na delší dobu. Věděl jsem, že na tuhle zásobu sáhnu až za nějaké tři roky. Dřevo má svůj čas.

Kdy jste tu odloženou zásobu u zdi začal pálit?

Bylo to loni na podzim. Začala topná sezóna, staré zásoby v dřevníku došly dřív, než jsem čekal.

Všiml jste si na dřevě nebo okolí něčeho neobvyklého?

Ze začátku ne. Odebíral jsem polena postupně. Dřevo bylo suché a hořelo dobře. Neměl jsem důvod nic zkoumat. Až když jsem se po několika měsících dostal blíž ke zdi a blíž k zemi, začal jsem tušit potíže.

Co přesně jste objevil?

Zezadu na některých polenech byla vidět plíseň. Byla cítit zatuchlina. To ale nebyl největší problém. Horší bylo, když jsem odkryl větší kus stěny za ním.

Jak fasáda vypadala?

Byla poškozená. Omítka ztratila původní barvu. Místo čisté pískové tam byly tmavé šedivé mapy. Dole u zemi se vytvořil zelený povlak, pravděpodobně řasa. A co bylo horší, omítka byla na dotek změklá.

Jednalo se o původní fasádu?

Bohužel ne. Před nějakými deseti lety jsme dělali novou fasádu. Zateplili jsme to polystyrenem a dali novou omítku. Tehdy se to vyplatilo, chtěli jsme ušetřit za topení a dům dostal modernější vzhled.

Kde se stal problém?

Došlo mi to rychle. Skládal jsem ta polena těsně k domu. Mezi dřevem a zdí nebyla v podstatě žádná vzduchová mezera. Voda, která stekla po stěně nebo napršela šikmo z boku, neměla jak vyschnout. Držel se tam vlhký vzduch a neměl kudy proudit.

O jak velkou plochu se jednalo?

Šlo o větší část toho obdélníku, co byl zakrytý. Nejhorší to bylo ve spodní polovině, tam se vlhkost držela nejdéle. Na několika místech se vrchní vrstva omítky začala drolit a loupat pod rukama, když jsem se jí dotkl nebo ji lehce promnul rukou. Ztratila pevnost.

Jak jste tento stav řešil?

Nejdřív jsem to zkusil ošetřit sám, nechtěl jsem hned volat řemeslníky. Zkoušel jsem ty mapy umýt vodou s trochou čisticího prostředku. Zelená řasa šla trochu dolů, ale pod ní byla omítka narušená do hloubky. Brzy mi došlo, že tohle houbičkou nevyřeším. Musel jsem zavolat známého zedníka. Přijel se na to podívat a jen kroutil hlavou. Nebudu lhát, trochu jsem se za tak školáckou chybu styděl.

Co bylo potřeba udělat?

Napadená místa se musela nejdřív ošetřit přípravkem proti plísním a řasám. Ale ta místa, kde se omítka drolila a odpadávala, ta se musela oškrábat celá. Zedník musel poškozená místa odstranit až na pevnou armovací vrstvu. Pak se stěna nechala delší dobu vyschnout na čerstvém vzduchu. Následně se musela znovu natáhnout fasádním lepidlem a až po dalším schnutí se dala nová finální vrstva omítky.

Předpokládám, že tím to neskončilo. Nový kus omítky musel být vidět.

Přesně. Ta nová část měla jiný odstín, i když to byla stejná značka. Stěna byla flekatá. Nakonec se musela celá ta boční stěna domu ještě navíc přetřít fasádní barvou, aby se ten opravený kus sjednotil se zbytkem domu. Jinak by to nevypadalo dobře.

Na kolik taková neplánovaná oprava vyšla?

Když se to sečetlo, nebylo to málo. Koupě chemie, nové omítky, lepidla, velkého kbelíku fasádní barvy a k tomu práce zedníka... celé mě to stálo zhruba osmatřicet tisíc korun. Kdybych to dělal dneska, postavil bych dřevo aspoň patnáct centimetrů od zdi nebo udělal jednoduchý vzdušný přístřešek.

Děkuji za sdílení vaší zkušenosti.

Také děkuji.

P.S. Zajímáte se o moderní způsoby vytápění a výrobu energie svépomocí? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.