„Soused už tankuje fritovací olej z Billy,“ vysvětluje pobaveně majitel elektromobilu

Elektromobily stále budí docela vášně. Vy se svým jezdíte už třetím rokem. Setkáváte se často s předsudky svého okolí?

Za tu dobu jsem si vyslechl snad všechny myslitelné vtipy. Hlavním zdrojem je můj soused Karel. Bydlíme proti sobě v ulici. On parkuje před domem klasický diesel, já parkuju elektromobil. A jestli něco zmiňuje neustále, tak právě naše auta.

Jak reagoval, když jste auto přivezl poprvé?

Samozřejmě se hned přišel podívat. Obešel ho, chvíli zkoumal nabíjecí konektor a pak vyhrkl: „A to jako fakt budeš každý večer strkat do zásuvky?“ Když jsem kývl, že asi ano, hned měl jasno: „Tak to bych nechtěl. Já přijedu k pumpě, pět minut a jedu dál.“ Tuhle větu jsem pak během prvního roku slyšel snad dvacetkrát.

Takže takové to klasické každodenní rýpání?

Přesně tak. Potkali jsme se ráno a on zkoušel: „Máš vůbec nabito?“ Když jsem jel někam dál, vyzvídal, kolikrát budu muset cestou stavět. Jednou v zimě jsem večer v bundě zapojoval kabel, on otevřel branku a se smíchem volal, jestli už zase tankuju elektřinu. Nejvíc ho bavila představa, že zůstanu někde viset s vybitou baterkou. Do Chorvatska by s tím prý nejel, dokonce ani do Prahy. Pořád řešil, co když bude obsazená nabíječka, nebo co když vypadne proud. Po čase už jsem mu nic nevysvětloval, jen jsem se usmál a šel domů.

A jaká je realita? Opravdu je to takové drama, jak si soused představoval?

Ve skutečnosti je to podstatně nudnější. Přijedu odpoledne nebo večer domů, zaparkuju a když je třeba, připojím kabel. Zabere to tak deset sekund. Ráno ho vytáhnu a jedu. Na veřejných nabíječkách občas zastavím, ale na běžné ježdění kolem domu, do práce a na nákupy je nepotřebuju.

Pojďme k číslům. Kolik vás to domácí nabíjení vlastně stojí?

Kilowatthodina mě doma vyjde zhruba na 6 korun. Auto má dlouhodobou spotřebu kolem 15 kWh na sto kilometrů, takže stovka mě stojí asi 90 korun. Karel jezdil se svým dieselem průměrně za sedm litrů a dlouhé roky ho to nijak netrápilo. Diesel miloval, protože prý nemusel nic řešit.

Ale předpokládám, že současné ceny paliv jeho pohled trochu změnily.

Změnily a docela znatelně. Dřív jsme se bavili o mém dojezdu na jedno nabití. Pak ale Karel začal mnohem častěji mluvit o ceně nafty. Jednou přijel z benzinky a hned přes plot hlásil: „To už snad není normální.“ Další týden mi říkal, že už tankuje jen za určitou částku. Stáhl si aplikace na sledování cen a schválně si vybíral trasy přes město tak, aby jel kolem levnější pumpy. Člověk, co se mi tři roky smál za plánování nabíjení, najednou začal složitě plánovat tankování, kde mají nejlevněji.

Zmínil jste, že našel poměrně bizarní řešení.

Jedno sobotní odpoledne se vracím ze zahrady a vidím Karla, jak nese k autu plato s několika lahvemi oleje. Myslel jsem, že chystají nějakou rodinnou oslavu, tak se ptám, co bude smažit. On se jen zasmál, řekl „nic“ a otevřel kufr. Tam měl vyrovnaných dalších několik lahví slunečnicového oleje a slavnostně mi oznámil: „BILLA. Dvacet čtyři devadesát.“

On chtěl ten olej lít do nádrže?

Ano, někde si přečetl, že starší diesely dokážou jezdit na rostlinný olej, tak začal počítat, jestli by se mu nevyplatilo část drahé nafty nahradit. Technickou stránku věci jsem raději moc nerozebíral, protože moderní diesel asi funguje trochu jinak a vstřikování ani filtr pevných částic by z kuchyňského oleje asi nadšené nebyly. Mě v tu chvíli zajímalo něco jiného. Ptal jsem se ho, proč těch lahví má zrovna šest.

Akce s omezením na osobu?

Přesně. „Šest na člověka,“ zněla odpověď. V tu chvíli mi došlo, jak absurdní se ta naše tříletá debata stala. Chlap, co mi celá léta vysvětloval, jak je elektromobil nepraktický, tam stál s šesti litry oleje z Billy, protože víc mu jich nedali. Jeho auto přitom žere sedm litrů na stovku. Tak se ho ptám: „Ty jsi dneska vystál akci a nemáš ani na sto kilometrů?“ A on s naprostým klidem: „Zítra můžu koupit dalších šest.“ To už jsem se začal prostě smát celé té situaci.

Z člověka, co se posmíval strachu o elektřinu, se stal stratég slunečnicového oleje.

Byla v tom nádherná symbolika. Zkusili jsme si pak ty náklady schválně spočítat. I s tím levným olejem za 24,90 Kč by ho samotný olej stál asi 174 korun na sto kilometrů. Mě těch samých sto kilometrů stojí 90. Já přijel domů, zasunul kabel a šel si otevřít pivo na zahradu. Karel mezitím řešil, jestli má zítra do Billy poslat i manželku, aby získali dalších šest lahví.

Jak to mezi vámi vypadá dnes? Ty vtipy asi ustaly.

Dnes už si ze sebe děláme legraci oba. Když přijedu, Karel občas houkne: „Tak co, dojel jsi?“ A já mu odpovídám: „Jo. Frituješ?“ Zrovna minulý týden vykládal nákup a olej chyběl. Ptám se ho, jestli došla ropa. Jen zavrtěl hlavou, že prý nebyla akce. Role se prostě po těch třech letech obrátily. Kdyby mi někdo dřív řekl, že majitel dieselu bude plánovat svůj dojezd podle akce na olej v Bille, asi bych mu nevěřil.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.