HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

„Spolehlivý ultralehký stan dnes pořídíte za zlomek ceny,“ radí zkušený cestovatel

Procestoval mnoho zemí na všech kontinentech a většinu času se snažil spát venku na divoko, buď přímo pod širákem, nebo ve stanu. Místo cestovatelských zážitků a doporučení na ta nejlepší místa k navštívení jsme se však dnes zaměřili na trochu něco jiného. Něco, co fakticky souvisí s bydlením. Byť ne trvalým na vlastním pozemku, tak bydlením na cestách. Zeptali jsme se proto Honzy na zkušenosti a doporučení, která za ty roky nabyl.



VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: © Dřevostavitel

Jak jsi se vůbec dostal k cestování?

Asi jako mnoho jiných, jako malého mě k tomu vedli rodiče, poté jsem jezdil s partou a dnes když mi táhne na třicet, tak už cestuju hlavně sám, protože většina kamarádů má rodiny a nemají čas jezdit se mnou. Tak to vlastně přišlo trochu samo od sebe.

Jezdíš tedy výhradně sám?

Ano, ani by mě to jinak už nebavilo.

Není to tak trochu smutné nebo osamělé?

Vůbec ne, když člověk cestuje sám, tak se lépe soustředí na to co je kolem něj. Když se jede ve dvou nebo v partii, tak se většina času povídá a člověk zapomene, kde vlastně je. Takhle jsem pořád v přítomným okamžiku a učím se nové věci, posouvá mě to. A většina lidí, co takhle cestuje potvrdí, že člověk není nikdy sám. Stále někoho potkáváte a něco zažíváte.

To zní super, za jak dlouho jsi se do toho dostal

Tak asi rok mě to trochu nebylo komfortní, ale pak jsem si zvykl a dnes už mě jinak než o samotě cestovat nebaví.

Tématem dnešního rozhovoru jsou stany, tedy konkrétně tvoje zkušenosti a doporučení. Kolik jsi jich za život vystřídal?

Odhadem tak šest typů. Záleží v první řadě samozřejmě na tom, v kolika lidech člověk cestuje a podle toho si vybírá velikost, to je hlavní rozlišovací prvek. A pak typ stanu podle náročnosti výpravy, i když to je trochu zavádějící. Stany se často označují jako expediční nebo kempovací, ale ve výsledku je potřeba si to vyzkoušet až v praxi, kdy teprve člověk zjistí, jak to je doopravdy. Jinak to může vše být akorát marketing.

A něco, na co bys doporučil si dávat obecně pozor?

Zkušeností tu pár je. Většina stanů třeba nejde postavit bez kolíkování, to se na první pohled zdá jako jasná věc a člověk to tak bere, že stan a kolíky, to přece k sobě patří. Jenže pak se dostanete na místa, kde prostě kolíky použít nejde, můžou to být různé skalnaté útvary, tvrdé podloží na sopečných ostrovech, nebo klidně v extrému i parkoviště, kde člověk potřebuje přespat. A to je konec, když pak začne pršet, máte problém.

Jde to nějak řešit?

Existují „samostojné“ stany a já už bych v dnešní době nic jiného nepořizoval. Ty se vyznačují tím, že je prostě postavíte i bez kolíkování. Zakolíkovat jdou, ale i bez kolíků drží stabilitu a fungují tak jak mají. Stačí si pak do nich lehnout a fungují. Sice ne tak dobře a při silnějším větru to může být problém, pokud je ale konstrukce stanu dobrá, tak ani bez zakolíkování nepromoknou, což dřív tak neplatilo. Dnes už jsou stany, které takovou konstrukci mají.

Je nějaký stan, který sis vysloveně oblíbil?

V současné době cestuju se stanem Waterfall Double, který je určený pro dva lidi, ale to je tak trochu na těsno. Vyhovuje mi mít ho jen pro sebe, takže mám místo druhého spolucestujícího prostor pro uložení batohu vedle sebe a odložení věcí. Super na něm je, že váží jen něco málo přes kilo, takže spadá to kategorie ultralehkých luxusních kousků a přitom stojí zlomek.

Jak je to možné?

Situace se dost za poslední roky změnila a outdoor byl vždycky takový luxus pro labužníky. Určitě si každý vybaví, jaké jsou cenovky, když přijde do značkového outdoorového obchodu a taky si uvědomí, že ty ceny asi úplně neodpovídají ceně toho materiálu, ani výroby. Jde o ty značky. Poslední dobou se ale objevilo spousta dalších menších výrobců, kteří jednoduše konkurují těm silným značkám, akorát stojí zlomek. Přijde mi to super, protože to umožňuje objevit kouzla cestování na lehko i lidem, kteří by na to dřív neměli peníze. A pak taky nemít strach na cestách, že se něco stane, protože když už se něco stane, tak pořízení nového vybavení vás nebude stát dvě výplaty.

Na co dál by si lidé měli dát pozor?

Další zajímavost, kterou mám vysledovanou je cestování letadlem. Obecně si lidé myslí, že se do letadla nesmí se stanem vůbec, protože tam jsou kolíky a tyčky. Ale pravda je taková, že tyčky do letadla legálně mohou. Nemohou tam akorát kolíky. To znamená, že existují dvě cesty. Buď mám samostojný stan a letím rovnou bez kolíků a nebo, a to je lepší cesta, pořídím si na cestu plastové kolíky. Ty projdou skenerem a není s tím žádný problém. Mám to vyzkoušeno už na několika letištích, nikdy nebyl problém. Plastové kolíky fungují podobně jako kovové nebo hliníkové, ale mohou do kabiny letadla, což je ve výsledku výhoda v ceně letu třeba i polovina ceny letenky. Navíc pak nemusíš stát jak hůlka u pásu a čekat až ti přijede batoh.

Využíváš nějaké alternativy místo stanu?

Dřív jsem občas jezdil jen s plachtou, kterou jsem si natáhl nad sebe. Důvodem je ale nejlepší úspora co se týče velikosti a hmotnosti. Blbé na tom je, že vás v noci žerou komáři. A tak jak stárnu, tak si raději postavím jen vnitřní část stanu, tedy moskytiéru. Při dnešních hmotnostech moderních ultralehkých stanů je už jedno, jestli máte nabalenou velkou plachtu nebo menší ultralehký stan. Takže vlastně už ne. Ale dříve jsem využíval hodně. A nebo spaní úplně pod širákem, ale to mě hodněkrát nepříjemně vyškolilo.

Co spaní v hamace?

Tomu nefandím, protože se v ní nedokážu vyspat. Někteří lidé si to oblíbili, ale nějak jsem nepochopil jaké to má výhody. Existují hamaky, které mají i přístřešek, to je docela chytré, na člověka neprší a je izolován od země. Takhle na pohled to dává smysl a asi to někomu sedne. Mě to ale dost vadí, protože se v tom potřebuju často převalovat a otáčet a mam strach, že v noci z hamaky vypadnu na zem a nedopadne to dobře (smích).

A co spaní ve sněhu a v náročných podmínkách?

Obecně se dá říct, že není dobré v takových situacích spoléhat na to, že stan obstojí. Není to o tom který obstojí a který ne, ale o tom, jakou dostane čočku. To znamená, že je potřeba si ty podmínky vždycky trochu upravit. Pokud spíte ve sněhu, je dobré udělat aspoň co to jde záhrab. Pokud sníh není, ale je silný vítr, tak si vyhledat vhodné závětří. Představa, že si koupím nějaký super extra nejdražší stan na světě a pak ho postavím někde na větrné hůrce, je zcestná. Tak to nefunguje.

To je super rada, díky za ní a díky za Tvůj čas.

Rádo se stalo.

P.S. Líbil se vám článek? Využijte možnost bezplatného přístupu k dalším kvalitním článkům, které pro vás připravujeme. Jednoduše klikněte zde a následně potvrďte tlačítkem Přidat.


SDÍLET ČLÁNEK

Vydáno dne:
21.07.2025


Zdroj: Rozhovor s cestovatelem Honzou R.

3