Správně nastavený bojler má v Česku jen málo domácností. Za ohřev lidé bězně platí i dvakrát víc, než je nutné

Přehnané obavy z bakterií

Normální je bojler prostě zapnout, nastavit nějak na polovinu výkonu a dál se o něj nestarat. Není to lenost, spíš absence informací a srovnání. Pokud člověk nikdy neviděl účet souseda, který má stejný byt, stejný počet lidí a přesto platí za teplou vodu o polovinu méně, nemá důvod se ptát, zda to dělá správně. Když pak náhodou začne hledat odpovědi, narazí na směs polopravd, strašení a zjednodušení, která spíš děsí, než vysvětlují. Nejčastějším argumentem, proč se na bojleru nemá šetřit, je bakterie legionella. Tato argumentace však často zaznívá od lidí, kteří o tom fakticky mnoho neví. Instalatéři, energetičtí poradci i správci větších objektů se shodují, že mediální obraz legionelly je často zkreslený. Ne že by riziko neexistovalo, ale způsob, jakým se o něm mluví, vede domácnosti k úplně zbytečně vysokým nákladům. Mnoho lidí má bojler nastavený trvale na 60 až 65 stupňů Celsia, někdy i víc, v domnění, že jen tak jsou v bezpečí. Ve skutečnosti tím ročně spálí tisíce korun navíc, aniž by to přinášelo odpovídající hygienický přínos. Ale to je teprve začátek.

Nastavení teploty pro maximální úsporu a bez bakterie?

Základním kamenem úspor je správné nastavení teploty. Legionella se množí především v rozmezí přibližně 25 až 45 stupňů. Jakmile teplota dlouhodobě přesáhne hranici 50 stupňů, množení se zastavuje. Při 55 stupních bakterie postupně odumírá a při 60 stupních je během desítek minut zlikvidována. Z toho plyne jednoduchý závěr. Není nutné držet vodu neustále na 60 stupních. Pro běžný provoz domácnosti je ideální teplota mezi 52 a 55 stupni. To je pásmo, které je z hlediska hygieny bezpečné a zároveň výrazně snižuje tepelné ztráty bojleru. Zkušení instalatéři zároveň doporučují takzvaný antilegionelový ohřev. V praxi to znamená, že jednou týdně, případně jednou za čtrnáct dní, se bojler krátkodobě nahřeje na 60 až 65 stupňů. Tím se zničí případné bakterie, které by se mohly v systému objevit, aniž by bylo nutné tuto vysokou teplotu udržovat trvale. Moderní bojlery mají tuto funkci často zabudovanou, u starších ji lze řešit ručně nebo pomocí jednoduchého časového spínače. Rozdíl ve spotřebě mezi trvalými 60 stupni a kombinací 55 stupňů s pravidelným dohřevem činí podle zkušeností z praxe zhruba 10 až 15 procent energie ročně.

40 % úspory lze získat prakticky okamžitě

Další obrovskou rezervou, o které se mluví překvapivě málo, je využívání nízkého tarifu elektřiny. V domácnostech s dvoutarifní sazbou je elektřina několik hodin denně výrazně levnější. Přesto mnoho bojlerů ohřívá vodu prakticky nonstop, bez ohledu na to, zda je elektřina drahá, nebo levná. U novějších zařízení je běžné, že jsou přímo propojena se signálem hromadného dálkového ovládání a spínají se automaticky jen v době levného proudu. U starších bojlerů tato možnost často chybí, ale řešení existuje. Chytrá zásuvka nebo externí stykač, který reaguje na signál nízkého tarifu, stojí řádově stokoruny až nízké tisíce. Úspora na penězích však může dosáhnout 20 až 40 procent nákladů na ohřev vody, aniž by se změnila spotřeba energie jako taková. Rozdíl je čistě v ceně kilowatthodiny. Dalším zásadním faktorem, který domácnosti systematicky podceňují, je zateplení. Nejen samotného bojleru, ale především rozvodů teplé vody. Instalatéři se shodují, že právě tady vídají největší ledabylost. Holé měděné nebo plastové trubky vedené sklepem, technickou místností nebo šachtou ztrácejí teplo nepřetržitě. Často jen proto, že při stavbě nebo rekonstrukci nikdo neřešil pár metrů izolace navíc. Přitom právě prvních jeden až dva metry trubek od bojleru jsou kritické. Pokud nejsou zaizolované, uniká z nich teplo prakticky okamžitě po ohřevu. Správné zateplení bojleru a rozvodů dokáže snížit tepelné ztráty o dalších pět až deset procent ročně.

Úspory, které nestojí vůbec nic

Správná teplota, pravidelný, ale krátký antilegionelový ohřev, využívání nízkého tarifu a kvalitní izolace tvoří dohromady systém, který je bezpečný a zároveň výrazně úsporný. K tomu je však potřeba přičíst ještě změny v chování, které nestojí vůbec nic. Kratší sprchování, úspornější sprchové hlavice a vědomé zacházení s teplou vodou snižují samotný objem ohřívané vody. A právě množství odebrané teplé vody má na konečný účet větší vliv než jakýkoli technický detail. Podle zkušeností z praxe není nereálné snížit náklady na ohřev vody o třicet až padesát procent, aniž by se domácnost dostala do hygienického rizika. Nejde o experimenty na hraně, ale o postupy, které se běžně používají v bytových domech, hotelech i administrativních budovách, kde by si nikdo hazard s legionellou nemohl dovolit. Rozdíl je jen v tom, že v domácnostech se o těchto věcech málo mluví a ještě méně se vysvětlují souvislosti. Možná právě proto se téma ohřevu vody stále vrací v podobě strašení místo informování. Legionella se stala argumentem, kterým se umlčí každá snaha o úspory. Přitom realita je mnohem střízlivější. Riziko vzniká při dlouhodobě vlažné stojaté vodě, ne při promyšleném a kontrolovaném snížení teploty.

P.S. Vybavujete interiér ve Vašem domě či bytě? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.