Stát zabaví pozemek a začne na něm stavět dříve, než se dohodne na finanční náhradě

Mezitimní rozhodnutí, aneb sebereme vám pozemek a pak se uvidí

Jednou z nejvíce kontroverzních pasáží této novely je úprava pravidel pro vyvlastňování soukromého majetku, a to konkrétně plošné rozšiřování takzvaného mezitímního rozhodnutí. V demokratickém právním státě totiž historicky vždy platila neměnná zásada, že stát nebo jakýkoliv soukromý investor nemůže obyčejného člověka připravit o jeho pozemek, dokud s ním není pravomocně vyřešena a dohodnuta definitivní výše spravedlivé finanční náhrady. Nově navrhovaná legislativa však tento klíčový pilíř majetkových práv bourá. U mnoha typů staveb bude moci správní úřad rozhodnout o nuceném vyvlastnění a investor bude moci na váš pozemek rovnou poslat těžkou stavební techniku ještě předtím, než vůbec padne konečný verdikt o tom, kolik peněz jako původní majitel vlastně dostanete. Lidem tak bude na účet vyplacena pouze záloha vypočítaná podle posudku investora. Zbytek svých peněz si budou muset v krajním případě vymáhat u soudů.

Přesné znění návrhu

Abychom byli v naší analýze naprosto přesní, tato konkrétní změna se promítá přímo do zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, který se novelizuje. Přesná citace z návrhu zákona zní následovně: „Dospěje-li vyvlastňovací úřad ve vyvlastňovacím řízení k závěru, že podmínky pro vyvlastnění jsou s výjimkou určení výše náhrady za vyvlastnění splněny, vydá na žádost vyvlastnitele mezitímní rozhodnutí obsahující výroky podle § 24 odst. 3 zákona o vyvlastnění (dále jen „mezitímní rozhodnutí“), týká-li se vyvlastňovací řízení práva k pozemku nebo ke stavbě potřebného k uskutečnění vyhrazené stavby podle stavebního zákona a dále c) energetické infrastruktury, stavby těžební infrastruktury nebo stavby infrastruktury pro ukládání oxidu uhličitého.“

Přeloženo do češtiny

Tento na první pohled suchý úřednický jazyk v praxi znamená obrovskou a často až likvidační zátěž pro běžné lidi. Představte si situaci, že vlastníte pole nebo louku, kterou vaše rodina obdělává již po několik generací. Velká energetická korporace se rozhodne, že přesně přes váš pozemek povede nová infrastruktura. Logicky nesouhlasíte s jejich směšně nízkou výkupní cenou, protože zkrátka neodpovídá tržní realitě v dané lokalitě. Podle nových pravidel už ale investor nebude muset čekat na konec občanskoprávního soudního sporu. Úřad prostě vydá své mezitímní rozhodnutí, na váš bankovní účet přistane jakási záloha, v katastru nemovitostí okamžitě přijdete o své vlastnické právo a bagry začnou nemilosrdně pracovat.

Veřejný zájem, sorry jako

Jiným děsivým příkladem z praxe může být nadnárodní těžební společnost, která nutně potřebuje rozšířit svůj obří povrchový lom přímo směrem k vaší nemovitosti. Firma obratem využije tuto novou legislativní kličku a získá váš pozemek zrychleně. Než si stihnete vůbec uvědomit situaci, najmout si dobrého advokáta a nechat vypracovat vlastní nezávislý znalecký posudek, váš pozemek nenávratně zmizí pod pásy těžkých těžebních strojů. Státní aparát pochopitelně potřebuje budovat strategickou infrastrukturu, nicméně podle kritiků Sněmovního tisku 67 by se tak v žádném případě nemělo dít za cenu, že se z občanů stanou jen bezmocní statisté. Pokud tento vládní návrh projde legislativním procesem beze změn, obyčejný občan se ocitne ve vysoce asymetrickém postavení, kdy ho stát i korporace mohou zcela legálně převálcovat ve jménu takzvaného veřejného zájmu.