Statisíce zahrádkářů stále platí poplatky svazům. Většina nechápe proč

Za komunistů to mělo svůj smysl

Historická role těchto organizací byla během minulého režimu nezastupitelná a jejich existence dávala z tehdejšího pohledu jasnou logiku. Stát tehdy podporoval rekreaci pracujících a přiděloval půdu k pěstování plodin. Samotný svaz následně fungoval jako centrální hybatel dění v koloniích. Zajišťoval údržbu společných cest, organizoval hromadné brigády, rozhodoval o tom, komu bude přidělen volný pozemek, a především sloužil jako distributor nedostatkového zboží. Pokud chtěl tehdejší zahrádkář sehnat specifické sazenice, kvalitní semena, postřiky nebo speciální nářadí, bez členství ve svazu to často nebylo vůbec možné. Členský poplatek tak fungoval jako vstupenka k věcem a službám, ke kterým se běžný občan jinak nedokázal dostat.

Svazy dál kasírují, ale nikdo neví proč

Současná finanční realita však ukazuje odlišný obrázek, přestože platby běží dál. Pokud budeme počítat s průměrným ročním poplatkem ve výši 350 korun a odhadovaným počtem 160 tisíc členů napříč republikou, jednoduchá matematika potvrzuje, že každoročně mluvíme o částce 56 milionů korun, což není zrovna málo. Tato suma směřuje od plátců do pokladen dnešních soukromých neziskových organizací. Ačkoliv se 350 korun ročně může jednotlivci jevit jako zanedbatelná částka, v celkovém součtu jde o desítky milionů, u nichž se jen stěží daří dopátrat adekvátní protihodnoty pro samotného platícího člena. Většina lidí tyto peníze odevzdává čistě ze zvyku a neklade si otázku „proč“.

Využívání neznalosti seniorů

Základním nedorozuměním, které tento systém udržuje při životě, je nepochopení současných vlastnických vztahů. Řada starších zahrádkářů se mylně domnívá, že jejich příspěvky slouží k údržbě společných prostor v kolonii. Zde dochází k časté záměně s fungováním společenství vlastníků jednotek. Zatímco v bytovém domě vybrané peníze směřují do fondu oprav a platí se z nich správa budovy nebo odměna výboru, v dnešních zahrádkářských koloniích je situace odlišná. Příjezdové cesty, ploty a ostatní plochy už zpravidla nepatří žádnému svazu, ale jsou zpravidla v podílovém spoluvlastnictví samotných majitelů jednotlivých zahrádek. Členské příspěvky tedy neslouží k fyzické údržbě bezprostředního okolí, ale odvádějí se managementu organizace.

Čím obhajují svazy svou existenci?

Nabídka deklarovaných služeb, kterými se svazy v dnešní době snaží svou existenci ospravedlnit, není úplně přesvědčivá. Jedním z hlavních argumentů pro výběr poplatků bývá poskytování odborného a právního poradenství nebo vzdělávací činnosti. Praxe ovšem ukazuje, že o tyto služby není mezi běžnými členy zájem a většina o nich ani neví. V době moderních technologií ztrácí smysl volat na svaz kvůli radám ohledně pěstování zeleniny, když si lidé potřebné informace vyhledají na internetu nebo se rovnou poradí s umělou inteligencí. V případě potřeby řešení právního problému se racionálně uvažující člověk obrátí na advokáta, nikoliv na bezplatnou svazovou poradnu. Pořádání soutěží či výstav se pak týká jen úzké skupiny nadšenců.

Bizarní placení členských známek

Samotný proces placení a prokazování členství působí v dnešním digitálním světě až neuvěřitelně. Platící členové si za své peníze vyzvedávají papírovou známku, kterou si následně vlepují do členské knížky. Tento úkon uměle vytváří dojem, že za zaplacený poplatek člověk dostává do ruky hmatatelnou hodnotu, ačkoliv reálně jde o kousek papíru s nulovou hodnotou. Případný tištěný časopis, který se ke členství někdy váže, spousta lidí nečte a většina si jej ani nevyzvedne. Pokud by o něj měli zájem, mohou si podobnou tiskovinu zakoupit v běžné distribuci.

Jak je možné, že to stále funguje?

Jádro celého problému spočívá v tom, že systém finančně spoléhá především na seniory. Ti z dob minulých často cítí silný pocit povinnosti a respekt k formálním autoritám. Jsou zvyklí nedělat potíže, neklást zbytečné otázky a plnit to, co se od nich očekává. Jakožto ohrožená skupina obyvatel pravidelně odevzdávají své prostředky, aniž by tušili, že v kapitalismu platí jiná pravidla hry. Spotřebitel má plné právo požadovat za své peníze odpovídající hodnotu a svobodně se rozhodnout, zda chce v podobném závazku pokračovat. Je proto namístě úvaha o podpoře finanční gramotnosti v této oblasti, aby starší generace lépe chápala svá spotřebitelská práva.

Lidé se začínají ptát

Budoucnost tohoto modelu je vzhledem k nástupu nové generace ohrožena, protože dosud fungoval hlavně díky tomu, že se lidé neptali. Noví majitelé zahrádek jsou ale zvyklí své výdaje racionálně zvažovat. Nemají potřebu sdružovat se ve svazech, pozemky si obhospodařují sami a nehodlají platit za nostalgii. Pokud tyto organizace nedokážou jasně obhájit svou užitečnost a nabídnout služby odpovídající současné době, jejich přežívání založené na zvyku brzy narazí na své limity.

P.S. Řešíte zahradu nebo vybavení kolem domu? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.