Státní dotace na zpracování ropy jsou 18x větší než kolik jde do elektromobility

Málo do čeho se cpe tolik dotací jako do „spalováku“

Téma státních dotací do dopravy pravidelně vyvolává veřejné diskuse, přičemž pozornost často směřuje k podpoře elektrických vozidel. Historický kontext a ekonomická data však odhalují daleko širší obraz. Od chvíle, kdy německý konstruktér Carl Benz v roce 1885 sestrojil první prakticky použitelný automobil se spalovacím motorem, který disponoval jedním válcem a dosahoval rychlosti šestnáct kilometrů za hodinu, uplynulo již více než 114 desetiletí. Za tuto dobu se kolem spalovacích motorů a ropného průmyslu vybudoval spletitý systém státní podpory. Pokud se podrobně podíváme na posledních deset plně sledovaných let, přesněji na období od roku 2015 do roku 2024, mezinárodní statistiky ukazují, že finanční toky směrované do ropného sektoru mnohonásobně převyšují prostředky investované do elektromobility.

Pojďme začít třeba popíráním dat OECD a IEA

Jasné srovnání získáme, pokud postavíme celosvětovou podporu ropných produktů vedle veřejné podpory nákupu elektromobilů. Z rozsáhlých databází Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, zkráceně OECD, a Mezinárodní energetické agentury, známé pod zkratkou IEA, vyplývá, že v letech 2015 až 2024 bylo ve dvaaosmdesáti sledovaných ekonomikách vynaloženo na podporu ropných produktů zhruba 78 bilionů korun, vztaženo k aktuální cenové hladině roku 2026. Proti tomuto číslu stojí údaj o státních výdajích na nákup elektromobilů za totožné desetiletí. Instituce IEA ve své zprávě Global EV Outlook 2025, doplněné o historická data z Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, vyčíslila tyto globální dotační pobídky přibližně na "pouhých" 4,4 bilionu korun v dnešních cenách.

Biliony napumpované do ropy

Porovnání těchto dvou částek přináší velké překvapení pro mnohé obhájce ekonomického smyslu vozů na fosilní paliva. Systémová státní podpora fosilního ropného odvětví je za stejné desetiletí osmnáctkrát větší než veřejné prostředky směřující k zákazníkům při pořízení elektrického vozu. A to nepočítáme předchozích více než 100 let, kdy elektromobily neexistovaly a dotace tekly pouze do odvětví fosilního, které tak získalo gigantický finanční náskok. Je klíčové do detailu vysvětlit, co přesně tento osmnáctinásobný rozdíl v praxi znamená. Suma 78 bilionů korun v sobě skrývá široké spektrum podpory těžby, rafinace a samotné spotřeby ropy, a to včetně jejího uplatnění v průmyslové výrobě. Nejde tedy jen o přímé dotování benzinových a naftových osobních aut, nýbrž o financování celého rozvětveného ekosystému. Na druhé misce vah leží 4,4 bilionu korun za elektromobily, jež představují primárně státní příspěvky vyplacené při nákupu osobních vozidel a daňová zvýhodnění uplatněná samotnými spotřebiteli.

Ať děláme co děláme, stále jsou misky vah na téže straně

Popsaný mezinárodní model pochopitelně nepokrývá úplně všechny myslitelné investice. U elektromobilů v základním výpočtu chybí započtení státních pobídek na výstavbu továren produkujících bateriové články či veřejné výdaje na budování sítě dobíjecích stanic. Výzkumné středisko CSIS kupříkladu spočítalo, že Čína věnovala na podporu elektromobility v letech 2009 až 2023 více než pět bilionů korun, protože zahrnula také státem financovaný výzkum a vývoj. Nicméně ani přidání těchto širších nákladů nevyrovná prostředky vydávané na ropu. Jestliže budeme chtít srovnání metodicky zúžit jen na sektor dopravy, nabízí se kategorie ze zprávy Inventory of Support Measures for Fossil Fuels 2025. V ní organizace OECD vyčíslila podporu čistě fosilní dopravy za zmiňované desetiletí na 22 bilionů korun. I v tomto vysoce zúženém srovnání převyšují státní dotace do fosilní dopravy globální nákupní podporu elektromobilů zhruba pětinásobně.

V reálu je to spíš horší

Zmiňované užší srovnání fosilní dopravy nicméně neodráží pouze jeden typ vozidel. Vedle klasických osobních automobilů se týká také nákladní, železniční, letecké a lodní přepravy. Data pocházejí z devětačtyřiceti zemí měřených OECD, přičemž v nich nejsou zahrnuty mnohé trhy v čele se Spojenými státy americkými. Skutečná podpora fosilní dopravy napříč planetou je tudíž reálně ještě vyšší. Porozumění těmto číslům vyžaduje důkladný pohled na to, jak veřejná podpora funguje v praxi. U elektrických aut je účetní metodika velmi dobře čitelná, jedná se ve většině případů o slevu pro kupce nebo lokální odpuštění daně. Fosilní paliva naproti tomu využívají strukturálně komplikovanější mechanismy, které se do konečných cen u čerpacích stanic promítají velkou oklikou a jsou pro běžného laika zvenčí hůře pozorovatelné.

Daňové úlevy a další „dárečky“ pro fosilní giganty

Do mezinárodních výpočtů podpory spotřeby ropných paliv spadají situace, kdy státní podniky dodávají pohonné hmoty koncovým zákazníkům pod referenční tržní cenou. Podstatnou část tvoří také úlevy. Ty v praxi zahrnují plošné snižování spotřebních daní v obdobích energetických krizí nebo cílené vratky daně z motorové nafty pro vybrané komerční obory. Do rozsáhlých čísel vstupují i výhody pro těžaře, jako jsou odpočty nákladů na průzkumné vrty, z nichž mnohé se ve světových ekonomikách etablovaly už během dvacátého století. V kontextu fosilního průmyslu se tak nejedná pokaždé o peníze přímo vyplacené ze státní pokladny, ale velmi často o promyšleně nevybranou daň, garantovaný úvěr nebo tolerovaný ušlý příjem veřejných rozpočtů.

Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat

Data shromážděná expertními institucemi za období 2015 až 2024 srozumitelně dokládají, že obě zkoumaná odvětví fungují za výrazného finančního přispění státních rozpočtů. Zásadní odlišnost spočívá ve finančním měřítku. Zatímco zákazníci vyčerpali na pořízení elektromobilů necelého 4,5 bilionu korun, ropný sektor do sebe pojal jen za posledních deset let veřejnou podporu osmnáctkrát větší. I po zúžení výpočtů výhradně na segment dopravy vychází dotace tradičních paliv 5x větší. Ropný průmysl a spalovací technologie dlouhodobě těží ze stabilního systému pobídek, který byl pozvolna budován bezmála jedno a půl století a jenž svým objemem mnohonásobně převyšuje veřejné výdaje na postupnou elektrifikaci silniční dopravy.

P.S. Je nutné stavět novostavbu už jen s řízeným větráním nebo to jde i jinak? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.