HLEDEJ


ČLÁNKY ▸
KATALOG DOMŮ
FIRMY ▸
OSTATNÍ ▸

„Stavební pozemek máme už čtrnáct let. Stavět ale pořád nesmíme,“ říkají zoufalí manželé

reklama

Martin (46) s rodinou už roky plánuje vyměnit panelákový byt za dům se zahradou. Když v roce 2012 kupovali parcelu v menším středočeském městě, zdálo se, že mají to nejtěžší za sebou. Dnes je rok 2026, děti vyrostly a na pozemku stále roste jen tráva. Důvodem není nedostatek peněz ani neochota úřadů, ale nenápadná podmínka v územním plánu.


„Stavební pozemek máme už čtrnáct let. Stavět ale pořád nesmíme,“ říkají zoufalí manželé
VÍCE FOTOGRAFIÍ V GALERII »
i Foto: Martin Matějovský (se souhlasem)
Chcete náš obsah v Google přednostně?
reklama

Martine, kde dnes s rodinou žijete?

Bydlíme v menším městě tady ve středních Čechách, v klasickém panelovém bytě tři plus jedna. Máme dvě děti, klukovi je dneska šestnáct, dceři čtrnáct. Když byli malí, dalo se to celkem zvládat, ale jak rostou, prostor se logicky zmenšuje. Dva dospívající v jednom dětském pokoji, do toho věci, kola, práce z domova... Prostě klasický scénář většiny rodin. Člověk o sebe doma neustále zakopává a soukromí postupně mizí.

Neuvažovali jste tedy někdy o rodinném domě?

Jasně. Oba s manželkou jsme vyrůstali na maloměstě a dům se zahradou byl náš cíl v podstatě od začátku, co jsme spolu. Chtěli jsme, aby děti měly kde běhat venku, aby se dalo v létě sednout na terasu, mít garáž nebo dílnu na nářadí. Nechtěli jsme žádný zámek, prostě obyčejný, funkční přízemní domek se zahradou, kde by se dalo normálně žít a dýchat.

Dneska sehnat slušný stavební pozemek za rozumnou cenu je ve středních Čechách skoro zázrak. Je to ten hlavní důvod, proč dům ještě nemáte?

To je právě ten vtip. My ten pozemek máme. A máme ho už čtrnáct let.

Čtrnáct let? Takže jste ho kupovali někdy v roce 2012?

Přesně tak, na podzim 2012. Tehdy se nám naskytla příležitost koupit parcelu na okraji města. Něco kolem devíti set metrů čtverečních, mírný jižní svah, hezké klidné místo. Stálo nás to tehdy okolo osmi set padesáti tisíc korun, což sice nebyly malé peníze, ale vzali jsme si na to menší úvěr, něco měli našetřeno a říkali si, že máme to nejdůležitější vyřešené. Pozemek byl v územním plánu vedený pro bydlení v rodinných domech, takže jsme měli jasno.

Proč jste tedy nezačali stavět hned tehdy?

Byli jsme mladí, děti byly úplně malé, dceři nebyl ani rok. Chtěli jsme nejdřív splatit ten úvěr na pozemek a něco málo našetřit do začátku, abychom si nemuseli brát hypotéku úplně na krev. Navíc jsme od začátku věděli, že ta lokalita je rozdělena na dvě etapy a my jsme v té druhé. Tehdy nám to nepřišlo jako nějaký zásadní problém. Brali jsme to tak, že se nejdřív zasíťuje a rozestaví první část a za pár let přirozeně naváže ta naše. Stejně se nám nehodilo stavět hned.

Kdy přišel ten moment, kdy jste si řekli: Teď je ten správný čas, jdeme do toho?

Kolem roku 2019. Úvěr na parcelu byl doplacený, měli jsme slušný základ na účtu a děti šly do věku, kdy už ten dům opravdu potřebovaly. Oslovili jsme projektanta, začali řešit studii, usazení domu na pozemku, napojení na sítě... Byli jsme plní nadšení. Jenže když šel projektant na úřad ověřit podmínky pro zahájení povolovacího řízení, přišla studená sprcha.

Co se stalo? Zjistilo se, že pozemek není stavební?

Ne, to ne. V územním plánu to pořád byla plocha určená pro rodinné domy. Nikdo nám to nepřeškrtl na pole ani na zeleň. Zádrhel byl v té etapizaci, kterou jsme před lety brali jen jako formalitu na papíře. V regulativech územního plánu je totiž černobíle napsáno, že výstavba v naší druhé etapě může být povolena teprve ve chvíli, kdy bude z minimálně osmdesáti procent zastavěna etapa první.

A v té první etapě se nestavělo?

Právě že téměř vůbec. To byla ta rána z čistého nebe. Člověk by čekal, že když se otevře lokalita na rodinné domy, do pěti let tam stojí ulice. Jenže v té první etapě koupili pozemky z velké části lidé, kteří tam stavět vlastně vůbec nechtěli. Někdo to koupil jako čistou spekulaci na zhodnocení peněz, jiní to pořídili pro své děti, kterým je dneska třeba deset, a další na to prostě neměli finance. Na patnácti parcelách stály tehdy jen tři domy. Tím pádem podmínka osmdesáti procent ani zdaleka nebyla splněna. A úřad nám řekl jasně: Dokud nebude splněna podmínka 80% zastavěnosti první etapy, nemůžeme vám vydat stavební povolení. Platný územní plán jim totiž nic jiného neumožňuje.

Zkoušeli jste to nějak řešit přímo s městem? Přece není vaše vina, že cizí lidé nestaví.

Jasně, chodili jsme tam od roku 2020 opakovaně. Mluvili jsme se starostou, s vedoucím stavebního odboru i s územními plánovači. Z lidského hlediska nám ti úředníci i vedení města rozuměli, říkali, že je to mrzí. Ale z pozice samosprávy měli své argumenty, které z jejich pohledu dávají smysl. Město nechce mít rozestavěné celé okolí naráz. Mají omezenou kapacitu čistírny odpadních vod, musí hlídat kapacity v mateřské a základní škole a nechtějí táhnout asfaltky a osvětlení přes prázdné louky, kde nikdo nebydlí. Etapizace je pro obec legitimní nástroj, jak řídit svůj rozvoj. Problém je, že ten nástroj v našem případě funguje jako past.

Máte nějakou páku na ty majitele v první etapě, aby stavět začali?

Nulovou. V soukromém právu nikoho nemůžete donutit, aby si vzal hypotéku a začal kopat základy jen proto, že soused vedle chce bydlet. Ti lidé vlastní své pozemky legitimně, platí z nich daň z nemovitosti a je čistě jejich věc, kdy a jestli vůbec tam něco postaví. My jsme se stali rukojmími cizího majetku a cizích životních plánů, aniž bychom to mohli jakkoliv ovlivnit.

Napadlo vás ten pozemek prostě prodat a koupit jiný, kde se stavět smí?

Napadlo, a nejednou. Zvlášť v posledních letech, kdy ceny materiálů i práce vyletěly nahoru a nám docházelo, jak moc ztrácíme čas. Kdybychom ho prodali, sice bychom za něj dostali víc než v roce 2012, ale co dál? Koupit jiný hotový pozemek v okolí znamená zaplatit násobky, na což už bychom dneska finančně nedosáhli.

Jsme v roce 2026. Jaká je situace dnes, po čtrnácti letech čekání?

Pořád stejná. Pozemek sekáme, platíme z něj daň z nemovitých věcí, peníze na stavbu máme připravené, projekt v šuplíku, ale na stavebním úřadě máme stopku. V první etapě přibyly za ty roky dva další domy, takže do osmdesáti procent zbývá hrozně moc. Děti mezitím pomalu dorůstají do věku, kdy už budou odcházet z domova. To je na tom asi to nejvíc frustrující. Ten dům jsme chtěli pro společný život rodiny s dětmi, a ten čas už nám nikdo nevrátí.

Děkuji za sdílení zkušenosti.

Také děkuji.

P.S. Chcete se dozvědět, jak levně sehnat stavební pozemek? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

SDÍLET ČLÁNEK

reklama

Vydáno dne:
09.11.2026

Photocredit: Martin Matějovský (se souhlasem)

0