„Při obyčejné procházce mě a mého syna málem zastřelili,“ říká Lukáš. Podle policie o nic nejde

Nebudeme přece sedět doma

Lukáš si chtěl po náročném pracovním dni vyčistit hlavu a užít si klid přírody. Proto vytáhl svého osmiletého syna na večerní procházku. Jednalo se o krátký okruh nedaleko jejich domu, který absolvovali už nesčetněkrát. Tato trasa byla běžně využívána místními obyvateli, turisty i cyklisty, proto se jim často stalo, že zde narazili na někoho známého, s kým se mohli dát do řeči. Teplý červnový večer byl jako stvořený pro plánování léta. Tuto idylku však přerušilo něco naprosto nečekaného.

Tohle má od klidné procházky daleko

Ozval se náhlý, hlasitý zvuk, který Lukášem doslova otřásl. Na zlomek vteřiny si myslel, že se mohlo jednat o petardy, za okamžik však přišel druhý a třetí, totožný zvuk. Lukáš si byl stoprocentně jistý – jednalo se o výstřely. „Bylo to velmi blízko, cítil jsem, jak se mi sevřel hrudník. Vůbec jsem netušil, odkud výstřely přicházejí, ale měl jsem pocit, že jsme v nebezpečí. Syn mě chytil za ruku a já jsem se před něj instinktivně nahnul,“ popisuje události Lukáš. Stáhl svého syna z cesty a oba se přikrčili u křoví.

Rychle, foť to!

Po krátké chvíli spatřili muže se zbraní. Vypadal sebejistě a odhodlaně, jako by právě vykonával každodenní činnost. Lukáš se synem ho pozorovali z bezpečné vzdálenosti. Jeho oděv připomínal myslivce nebo hajného, Lukáš si však nebyl jistý. A na druhou stranu, to, že je někdo oblečený jako myslivec, ještě nemusí nic znamenat.

Nacházeli se poblíž rodinných domů, a navíc u cesty, kde denně projdou desítky, ne-li stovky lidí. Lukášovi přišlo absurdní, že někdo na takovém místě střílí. Jakmile se vydal dotyčný podél cesty, patrně za svým úlovkem, Lukáš ho pohotově vyfotil a vytvořil také záznam okolí, kdyby bylo nutné prokázat lokalitu.

Tohle musí vidět muži zákona

„Podle mě se jednalo o velmi nebezpečnou situaci. V tu dobu se v okolí pohybovalo opravdu mnoho lidí,“ vysvětluje Lukáš. Neustále mu vrtalo hlavou, zda je takové chování legální a zda jím dotyčný opravdu nemůže ohrozit zdraví či dokonce životy svých spoluobčanů. Rozhodl se proto napsat dotaz na polici, kde také přiložil fotografii dotyčného a uvedl přesnou polohu.

Ať si střílejí, jak chtějí

Odpověď přišla o několik dní později. Policie Lukášovi sdělila, že lokalita, kde k incidentu došlo, spadá pod území, na kterém je možné vykonávat právo myslivosti. Jinými slovy – legálně lovit zvěř. Pokud myslivec dodržuje zákon o myslivosti a zákon o zbraních a střelivu, může v takovém prostoru lovit. A protože při této konkrétní události nebyla prokázána škoda na zdraví ani na majetku, nedošlo podle policie k žádnému protiprávnímu jednání.

To se mi snad jenom zdá…

„Musím přiznat, že mě to zaskočilo,“ přiznává Lukáš. „Když mě a mého syna málem trefí kulka a já mám štěstí, že ne, tak je všechno v pořádku? Kdyby šel někdo o deset metrů blíž, mohl být zasažen. Jedná se o místo, kde se běžně procházejí lidé, a to i s kočárky.“ Přestože Lukáš respektuje právo myslivosti, měl by podle něj systém více zohledňovat realitu. Tedy fakt, že se v lesích pohybují civilisté, a ne každý výstřel končí tam, kde má. Lukáš si nyní dává velký pozor, kam se na vycházku vydá a varuje také ostatní, aby se rovněž měli na pozoru.

P.S. Líbil se vám článek? Využijte možnost bezplatného přístupu k dalším kvalitním článkům, které pro vás připravujeme. Jednoduše klikněte zde a následně potvrďte tlačítkem Přidat.