„Sucho je už netrápí.“ Rousínov našel řešení, jak obelstít klimatickou změnu

Když se dnes člověk prochází mezi Rousínovem a Slavkovem naráží na nové vodní plochy, výsadby kolem cest, pásy zeleně členící lány orné půdy a další krajinné prvky které do území vracejí život. Přitom se nacházíme v intenzivně využívané zemědělské oblasti s velkými bloky orné půdy, která bojuje s erozí, rychlým odtokem vody a chybějící zelení. Jak se vám daří tuto krajinu léčit a chránit před suchem?

Na Rousínovsku řešíme krajinu přes deset let a to nejdůležitější je, že se daří nepostupovat jednotlivými nahodilými akcemi. Proměny krajiny, které tu děláme, jsou cílenou adaptací území na proměňující se vláhové podmínky a prodlužující se období sucha. Za deset let tu vznikly dvě desítky menších i rozsáhlých realizací, které dohromady vytvářejí síť pro zpomalení odtoku, ochranu půdy a návrat přírodních struktur do intenzivně zemědělské krajiny. A práce zdaleka nejsou u konce. Když se řekne adaptační opatření, lidé si často představí osamocenou tůň, alej nebo biocentrum. Rousínov je ale zajímavý tím, že se projekty nesnažíme dělat izolovaně, nýbrž se skládají do dlouhodobě plánovaného systému. Nejde o jeden projekt, ale o celkový způsob práce s krajinou. Přitom nám nejde o co největší počet tůní nebo vysazených stromů, ale o to dát co nejvhodněji koncipované opatření do optimální polohy jak vzhledem k vlastnostem krajiny tak i vzhledem k poloze navazujících opatření.

Na sociálních sítích teď postupně představujete proměny krajiny kolem Rousínova. Proč právě teď?

Je k tomu příjemný důvod. Soubor rousínovských opatření se letos dostal mezi finalisty soutěže Cena za krajinu 2026. Bereme to jako příležitost ukázat, že adaptace krajiny nemusí stát na jednom velkém projektu ani na nahodilém budování jednotlivých prvků, ale na dlouhodobém a promyšleném systému vzájemně navazujících opatření. Na sociálních sítích proto představujeme konkrétní realizace, ale vždy jako jednotlivé díly jednoho dlouhodobě budovaného systému. Tůně, biocentra, protierozní pásy, aleje nebo úpravy niv tu nevznikají samy pro sebe – jejich účinek se má v krajině vzájemně doplňovat. Pokud se někomu právě tento způsob práce s krajinou líbí, může Rousínov podpořit také v hlasování veřejnosti zde. Hlas je následně potřeba potvrdit v e-mailu a budeme za něj moc rádi.

Kde se tedy bere ta jistota, že konkrétní zásah dává na daném místě smysl a skutečně pomůže přírodě i lidem?

Základem je zodpovědné plánování založené na pečlivém čtení krajiny. Na ně naváže projektování a pomoc s funkčním začleněním nových prvků do území. Tento přístup umí posunout soubor opatření k efektivnímu vynaložení prostředků. Město si nechalo zpracovat koncepce přístupu k adaptaci krajiny Generel zeleně pro nezastavěné území a Krajinný plán. Ten pracuje mimo jiné s erozním ohrožením, s tím, jak se povrchová i podzemní voda chová v reliéfu krajiny, a bere v úvahu, kde jsou dostupné pozemky. Co je podstatné, tento plán byl zpracován tak aby nezůstal ležet v šuplíku, ale do území se skutečně začal propisovat. A to se tu daří. Při změně územního plánu město výslovně požadovalo prověřit nové krajinné prvky a vodní plochy ve všech katastrech. Výsledkem bylo doplnění vybraných změn přímo do územního plánu. Zjednodušeně řečeno, krajinný plán nám říkal, kde má zásah největší smysl, územní plán pro něj vytváří prostor a projektová dokumentace pak řeší, jak má skutečně fungovat. K tomu se přidávají komplexní pozemkové úpravy, které vytvoří územní podmínky pro realizaci a doplní zpřístupnění krajiny sítí polních cest.

Váš přístup stojí na tom, že každý kus nové přírody musí plnit více úkolů najednou. Můžete to přiblížit?

Říkáme tomu polyfunkčnost. Zastávám názor, že pokud už v zemědělské krajině zabíráme prostor a investujeme veřejné peníze, měl by být každý jeden prvek schopen naplňovat celou řadu krajinných funkcí současně. Nerealizujeme jen jednotlivá ekologická opatření, ale budujeme polyfunkční krajinnou infrastrukturu. Třeba obyčejná tůň v tomto pojetí zadržuje vody, podporuje biodiverzitu, zlepšuje mikroklima a ještě najdeme způsob jak ji zpřístupnit návštěvníkům. Biokoridor napomáhá tlumit erozní účinek dešťů, funguje jako větrolam, zasakuje vodu přitom rozčleňuje souvisle obhospodařovaná území a vnáší do území tolik potřebnou konektivitu prostor pro život. A například niva nabízí bezpečný rozliv vody, mokřadní biotopy a zároveň místo pro rekreaci. Děláme zkrátka opatření tak, aby každý kus krajiny poskytoval co nejvíce užitků a byl tak ideálně zapojen do území.

Pojďme ke konkrétním příběhům z praxe. Biocentrum Kroužek je jedním z vašich klíčových projektů. Vznikalo ale za poměrně napínavých okolností, je to tak?

Ano, v případě téhle rozsáhlé plochy jsme museli být velmi kreativní. Biocentrum má 5,24 hektaru a vzniklo jako výsledek komplexních pozemkových úprav na intenzivně obdělávaném svažitém poli nad zástavbou Kroužku. Investorem zde byl Státní pozemkový úřad. Záměrem nebyla jen příroda, ale současně ochrana půdy před erozí a zamezení ohrožení zástavby povrchovým odtokem. Nevytvořili jsme jen plošné ochranné zalesnění, ale vzájemně interagující krajinnou mozaiku skupin dřevin, luk a keřových lemů s členitou prostorovou strukturou. Realizace s následnou péčí ale narazila na velmi suché období let 2018 a 2019. Hrozilo, že velká část výsadby nepřežije. Rychle jsme proto vytvořili experimentální projekt s jednoduchým systémem kapkové závlahy, který rostlinám pomohl přežít i bez výraznějších změn ve financování péče. Experimentovali jsme s managementem seče lučních porostů a mulčování, aby si půda lépe držela vlhkost. Když se pak na suché roky navázalo kalamitní přemnožení hraboše, systematickými drobnými zásahy jsme do lokality přilákali dravce, kteří s redukcí přemnožení významně pomohli. Z toho plyne, že vedle kvalitního projektu je občas nutné na různé situace reagovat i během realizace a následné péče.

Dalším pěkným příkladem návratu života je prameniště Němčanského potoka. Jak se vám podařilo probudit toto místo?

V roce 2022 zde na třech a půl hektarech vznikla kaskáda pěti tůní, které zadrží přibližně 9 500 kubíků vody. Současně jsme obnovili vysokokmenný sad a přidali několikakilometrovou síť interakčních prvků. Místo se postupně stalo oázou života mezi souvislými lány polí a vyhledávaným výletním cílem. To je přesně ten rozdíl mezi přístupem „vyhloubit tůň“ a „proměnit část zemědělské krajiny” tak, aby lépe pracovala s vodou, byla ostrovem přírody i vyhledávaným cílem pro odpolední procházky z blízkých obcí. Při řešení byl kladen velký důraz na detail. Projektanti tůní pracovali s nepravidelným dnem, využívali různé hloubky, proměnlivou hladinu a v okrajích vodních ploch využívali kompozice kamenných rovnanin, větví a pařezů. Tyto detaily vytvářejí více mikrostanovišť, díky kterým tam dnes fungují obojživelníci, mokřadní hmyz i vegetace.

V lokalitě Hrubé Kusy město proměnilo nivu ještě jinak. Potoku Rakovci tam nabídli prostor k nadechnutí…

U Hrubých Kusů projektanti měnily nivu vodního toku a pro tu platí úplně jiný princip. Řídili se tím, že vodu nemusí vždy někam odvést nebo tok zahloubit mezi úzké břehy, někdy je nejlepším vodohospodářským opatřením dát vodě prostor. Niva tak může při vyšším průtoku vodu bezpečně přijmout, zpomalit proud a část nechat vsáknout. Pole a zemědělské plochy se tu mění na květnaté louky, skupiny stromů, tůně a mokřady, přibyly pěšiny a pobytové prvky. Ideová studie vznikla už v roce 2006, později byla aktualizována a prostor se realizuje po etapách od roku 2018. Je to důkaz, že dobré území se může rozvíjet postupně klidně celých deset let.

Proměnit tolik hektarů půdy stojí velké úsilí a finance. Kde hledáte podporu a co byste doporučil obcím, které chtějí následovat váš příklad?

Důležité je nečekat na jeden konkrétní dotační titul, ale pro vybrané typy opatření mít v zásobě předpřipravené projekty. Biocentrum Kroužek financoval Státní pozemkový úřad. Prameniště Němčanského potoka nebo mokřady v Hrubých Kusech byly naopak podpořeny z Operačního programu Životní prostředí, tedy programu v gesci Ministerstva životního prostředí. Pokud chtějí obce uspět, musí být dopředu projekčně připraveny a schopny zareagovat jakmile se objeví vhodná dotační výzva. Základem jsou pak smysluplně řešené krajinné prvky na kterých je zřejmý přínos pro území. Návrhy by měly jít cestou polyfunkčních opatření, opatření kvalitně projektovat s ohledem na ekologii i krajinný obraz a využít různé finanční mechanismy. A to neméně důležité na závěr - po realizaci nesmíte dílo zcela opustit.

Výsadby se musí nejen ujmout a zapěstoval, ale musí být zřejmé že zdárně odrůstají, vodní prvky je třeba kontrolovat zda naplňují svůj záměr, sledovat jak se zapojují do území a jak se vyvíjí jejich funkce na toku... Proto je důležité už při návrhu myslet na následnou péči a údržbu, ta má být jednoduchá, nenákladná a zvládnutelná v běžném provozu města či obce. Právě taková řešení mají šanci přetrvat a stát se inspirací pro své okolí.

P.S. Řešíte zahradu nebo vybavení kolem domu? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 17. – 31. ledna 2027. Vstupenku lze získat již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.