Termální jezírko vybudoval rodičům na zahradě. Použil kamna na dřevo a bazénovou cirkulaci

Práce rukama se rozhodně nebál

Tak vznikl projekt přírodního horkého jezírka, zapuštěného do zahrady jejich domu, inspirovaného horskými prameny. Projekt se postupně změnil z dárku v několikaměsíční stavební experiment na hraně stavebnictví, zahradní architektury a improvizovaného inženýrství. Zahrada rodičů, na které se mnoho let nic moc nezměnilo, se během několika dní proměnila ve staveniště. Nejdřív bylo nutné vyhloubit přibližně jeden a půl metru hluboký výkop pro elektrické vedení a vodu. Autor si velmi rychle uvědomil, kde jsou jeho limity. Elektrické rozvody proto svěřil profesionálním elektrikářům. Kabely zakopal v hloubce přes metr. Do zahrady přijel první náklaďák s kamenem. Zhruba dvacet tun zvětralého vápence, kameny o hmotnosti od dvou set do téměř devíti set kilogramů. V té chvíli ještě nikdo přesně nevěděl, kam který kámen přijde. Šlo spíš o vizualizaci prostoru. Teprve když kameny ležely na trávníku, bylo možné si představit, co se vlastně bude stavět.

🔴 Mimořádná zpráva:

Jednoho dne přijel s bagrem

Samotná jáma pro jezírko vznikala postupně. Hrubý výkop provedl bagrem, jemné tvarování ručně. Vznikl stupňovitý terén, budoucí sezení, náznak vodopádu. Každý kořen, každý ostrý kámen musel pryč. Protože to nejdůležitější, co mělo přijít, byla fólie. Jezírková fólie o tloušťce přibližně jeden milimetr. Materiál určený běžně pro zahradní jezírka, ne pro horkou vodu. Cena kolem třiceti čtyř tisíc korun. Pod ni přišla ochranná textilie, několik milimetrů silná, aby minimalizovala riziko protržení. V tu chvíli se projekt dostal do fáze, kdy už nebylo cesty zpět. Jakmile byla fólie rozprostřena začal usazovat kameny. Ty se zvedaly bagrem, pomocí popruhů s nosností přes čtyři a půl tuny. Jeden kámen se někdy usazoval i hodinu. Z důvodu dokonalé stability, která je u stavby, ve které budou lidé sedět ve vodě, klíčová. Jediný špatně usazený blok by mohl časem povolit.

Obavu z protržení folie se povedlo vyřešit

Právě v této fázi poprvé otevřeně přiznává pochybnosti. Strach, že jeden ostrý bod prorazí fólii. Obavu, že se konstrukce časem pohne. Po kamenech nastal čas na betonování. Na dně vznikla betonová deska o tloušťce zhruba deset centimetrů, přibližně z deseti pětadvacetikilových pytlů betonu. Následovalo zdění stěn a lavic. Bez ocelové výztuže, což později označil za chybu, která ho v tu chvíli ani nenapadla. Beton se míchal ručně, jednalo se o desítky pytlů. Cena betonu a malty se postupně vyšplhala do desítek tisíc korun. Do zdí se zároveň rovnou instalovalo potrubí a to konkrétně plastové hadice o průměru přibližně čtyřicet milimetrů, dva sací okruhy pro čerpadla a jeden okruh vratný s několika tryskami. Vše muselo být schované za zdmi, nepřístupné, ale zároveň servisovatelné. Každý spoj v sobě nese určité riziko, jelikož chyba by se objevila až ve chvíli, kdy by bylo všechno hotové. Jak stavba probíhala krok po kroku si koneckonců můžete prohlédnout v naší fotogalerii.

S interiérem jezírka si pohrál

Interiér jezírka byl obložen říčními oblázky. Každý kámen přilepil ručně. Práce to byla na několik dní, monotónní, fyzicky náročná, ale klíčová pro výsledný pocit. Spárování, čištění a na závěr znovu čištění. Teprve tehdy začalo jezírko vypadat jako místo vhodné pro relax. Zásadní otázkou zůstával ohřev. Původní plán svařit vlastní nerezový ohřívač nakonec opustil, jelikož sváry netěsnily. Nakonec se proto rozhodl pořídit hotový dřevem vytápěný ohřívač o výkonu přibližně dvacet kilowattů. Cena byla někde kolem zhruba třiceti tisíc korun. Ohřev funguje až překvapivě jednoduše. Voda cirkuluje přes výměník, zatímco se v topeništi zatápí dřevem. Při počáteční teplotě vody kolem dvaceti čtyř stupňů Celsia trvá zhruba tři až čtyři hodiny, než se jezírko ohřeje na třicet pět až třicet osm stupňů.

Zážitek, který lze jen těžko slovy popsat

Zatopit, čekat, přikládat každou půlhodinu. Mezitím se stmívá, z vody se zvedá pára, vodopád jemně teče. Voda v tomto případě není přechlorovaná a sterilní jako v bazénu, ale lehce minerální, filtrována štěrkem s cirkulací. Celý systém popisuje jako něco mezi jezírkem a lázní. Náklady na tento projekt se nakonec vyšplhaly na přibližně tři sta čtyřicet tisíc korun. Kámen, který stál něco přes sto tisíc. Dále pak fólie, beton, technika, ohřívač, rostliny, osvětlení. Když se ohlédne zpět, říká, že by dnes některé věci udělal jinak. Už například ví, že voda ve zdech může v zimě zamrznout. Nebo to, že tlak kamene pracuje a může docházet k deformaci. Přesto považuje projekt za úspěch. Hlavně proto, že se v něm schází rodina. Nejen rodiče, ale i jeho děti. V teplé vodě, uprostřed zahrady, která se proměnila v termální lázně.

P.S. Řešíte zahradu nebo vybavení kolem domu? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.