Termální lázeň 40 °C vyrobil svépomocí jen ze dřeva a dostupných dílů. Zveřejnil podrobný návod
Mladý kutil se rozhodl postavit domácí horkou lázeň vlastními silami, bez použití hotové plastové nebo laminátové vany. Cílem bylo vytvořit jednoduchou, robustní konstrukci ze dřeva, která bude vodotěsná, mechanicky pevná a zároveň vyrobitelná běžnými dílenskými postupy. Inspirací byly klasické kulaté sudové vířivky z cedru, jejichž výroba však vyžaduje vysokou přesnost a zkušenosti. Proto zvolil hranatý tvar z běžně dostupných fošen o průřezu přibližně 40 × 140 mm.

Aby to neprosakovalo
Základním konstrukčním principem je vrstvení. Každá stěna i dno nejsou tvořeny jednou deskou, ale dvěma na sobě ležícími vrstvami prken. Mezi nimi je souvislá vrstva pružného vodotěsného tmelu, která zajišťuje nepropustnost vody a zároveň kompenzuje drobné pohyby dřeva způsobené vlhkostí a teplotou. Použil převážně cedrové dřevo, které je přirozeně odolné vůči vlhkosti a hnilobě, ale zdůrazňuje, že konstrukční princip by bylo možné aplikovat i na jiné dřeviny.
🔴 Mimořádná zpráva:
Pozítří se soutěží o krbová kamna. Soutěž probíhá na festivalu stavby, bydlení a vytápění a zúčastnit se můžete online.
Chci soutěžit →Stavba probíhala překvapivě rychle
Výroba začala přípravou bočních panelů. Nejprve na pracovní ploše rozložil první vrstvu prken vedle sebe tak, aby vytvořily kompaktní desku odpovídající délce budoucí vířivky. Prkna byla srovnána hranami k sobě a stažena pomocí dlouhých svorek. Každý boční panel je tvořen dvěma vrstvami, přičemž spoje prken v horní vrstvě jsou posunuty vůči spojům ve spodní vrstvě. Tento postup zvyšuje pevnost a snižuje riziko průsaku vody v místech spár. Aby bylo možné dosáhnout tohoto posunu, bylo nutné některá prkna podélně rozříznout na menší šířku.
Na styčné plochy první vrstvy nanesl souvislou vrstvu čirého pružného těsnicího materiálu určeného pro stavební použití. Nešetřil množstvím, protože právě tato vrstva zůstane po dokončení skrytá a nebude možné ji dodatečně opravit. Druhou vrstvu prken položil shora, opět ji stáhl svorkami a postupně ji přišrouboval nerezovými vruty o délce přibližně 65 mm. Šrouby byly rozmístěny tak, aby pevně stáhly obě vrstvy k sobě, ale zároveň nerozštíply dřevo.
Pečlivost při zpracování rohů kvůli těsnosti
U bočních panelů byl důležitý detail v dolní části. Nejprve dočasně připevnil distanční lištu o šířce přibližně 40 mm, která vytvořila mezeru mezi spodním okrajem panelu a spodní vrstvou prken. Po upevnění první desky horní vrstvy tuto lištu odstranil. Vznikl tak vnitřní schod, na který později dosedne dno vířivky. Tento přesah zvyšuje pevnost spoje a zároveň zlepšuje těsnost. Stejným způsobem vznikl i druhý boční panel. Při jeho výrobě zvolil jiné nástroje na roztírání tmelu a zjistil, že gumová stěrka umožňuje rychlejší a rovnoměrnější nanesení než štětec. Zvláštní pozornost věnoval čelům panelů, protože rohy celé konstrukce jsou z hlediska netěsností nejkritičtější. I zde nanesl silnou vrstvu tmelu.
Při výrobě dna je potřeba neudělat chybu
Po dokončení bočních stěn následovala výroba dna. Zde si nejprve rozložil prkna na zemi, aby si ověřil, jaká šířka bude pohodlná pro sezení uvnitř vířivky. Rozhodl se pro šířku odpovídající šesti prknům vedle sebe, tedy přibližně 85 cm. Konstrukce dna je opět dvouvrstvá, se stejným principem posunutých spojů a těsnicí vrstvy mezi nimi. Na rozdíl od bočních stěn však dno nemá přesah na kratších stranách, což usnadňuje montáž čelních panelů. Také u dna vznikly na delších stranách vnitřní schody o šířce přibližně 40 mm, do nichž později zapadnou boční stěny. Po vytvrzení tmelu autor ostrým nožem odstranil přebytečný materiál, který byl vytlačen ze spár při šroubování. Povrch tak byl připraven pro další montáž.
Výroba čelních panelů
Následovala výroba čelních panelů, tedy kratších stěn vířivky. Ty jsou konstruovány jako plné desky bez přesahů. Jejich rozměr byl odvozen přesným změřením vzdálenosti mezi bočními stěnami po usazení dna. I zde autor použil dvouvrstvou konstrukci, tentokrát však místo tekutého tmelu zvolil čirý silikon, který se lépe kontroluje a méně vytéká ze spár. Aby zajistil rovinnost panelů při lepení, použil masivní trámy jako přítlačné prvky a stáhl je svorkami.
Montáž konstrukce
Samotná montáž probíhala postupně. Nejprve bylo na rovný podklad položeno dno. Do jeho vnitřních schodů byly vsazeny boční panely, které autor zajistil dočasnými úhelníky, aby držely pravý úhel. Na styčné plochy nanesl silnou vrstvu silikonu a panely stáhl dlouhými svorkami. Pro pevné spojení použil nerezové vruty o délce přibližně 75 mm, u dna dokonce šrouby o délce kolem 140 mm, které zajistily hluboké kotvení. Čelní panely byly nejnáročnější částí montáže, protože bylo obtížné je stáhnout svorkami po celé ploše. Autor si pomohl gumovou paličkou, kterou panely opatrně zatloukl na místo. Jakmile byly spodní šrouby dotaženy, panely se pevně přitáhly ke konstrukci. Následně byly zajištěny dalšími šrouby skrz boční stěny.
A máme hotovo
Po sestavení celé vany odstranil dočasné podpěry a zevnitř očistil vytlačený silikon. Některé rohy nebyly zcela lícované, rozdíly se pohybovaly v řádu několika milimetrů, proto bylo nutné jemné přebroušení. Vnitřní rohy pak autor preventivně znovu přetěsnil souvislými housenkami silikonu. Dalším krokem byla výroba odtoku. Do jednoho z čelních panelů byl vyvrtán otvor, do kterého byl osazen mosazný ventil. Na jeho vnitřní stranu autor připojil krátký kus měděné trubky zakončený záslepkou s vyvrtanými otvory, které slouží jako jednoduchý filtr, aby se do odtoku nedostaly větší nečistoty. Hotové dílo váží několik stovek kilogramů, proto jej přemísťoval pomocí páky. Po usazení na místo přišel rozhodující test. Lázeň byla naplněna vodou až po horní okraj a několik dní ponechána bez zásahu. Přestože mu všichni říkali, že bez ocelových pásů se stěny mohou vlivem tlaku vody rozevírat, konstrukce zůstala stabilní a neobjevily se žádné netěsnosti.
Jdeme ohřát vodu oběhovým čerpadlem
Ohřev vody byl řešen pomocí přenosného plynového průtokového ohřívače původně určeného pro kempování. Nejprve byla vířivka naplněna vodou, která protékala přímo přes ohřívač. Tímto způsobem se podařilo dosáhnout teploty těsně pod 38 °C, což odpovídá spíše teplé lázni než plnohodnotné vířivce. Pro zvýšení teploty zapojil oběhové čerpadlo napájené z akumulátoru. Voda byla kontinuálně čerpána z vířivky přes ohřívač a vracena zpět. Tímto postupem se během zhruba 90 minut podařilo zvýšit teplotu z přibližně 32 °C na 40 až 41 °C. Dílo je plně funkční, vodotěsné a mechanicky stabilní. Autor hodnotí projekt jako úspěšný a překvapivě jednoduchý vzhledem k výsledku. Spokojen je zejména s tím, že nebylo nutné použít žádné kovové výztuhy kolem obvodu. Pokud by projekt realizoval znovu, zvažoval by experiment s jiným materiálem, například s vrstvenou vodovzdornou překližkou, případně by hledal dostupnější alternativy k cedru. Také by se od začátku snažil vyhnout bílým tmelům, které jsou náročnější na čištění. Základní konstrukční princip by však neměnil, protože se v praxi osvědčil.
P.S. Řešíte zahradu nebo vybavení kolem domu? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který probíhá 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete také na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.
SDÍLET ČLÁNEKAutor:
Mgr. Jan Dvořák
Redaktor
Vydáno dne:
24.01.2026
Photocredit: Jan Dvořák
Zdroj: Rozhovor s autorem
NEJHLEDANĚJŠÍ DOMY
- Bungalovy do L
- Bungalovy inspirace
- Bungalovy na klíč
- Dřevostavby bungalovy
- Dřevostavby do 1,5mil
- Dřevostavby na klíč
- Moderní domy
- Modulové domy
- Montované domy na klíč
- Projekty bungalovů
- Rodinné domy na klíč
- Roubenky na klíč
- Sruby na klíč
- Tiny house
UŽITEČNÉ
NOVINKY E-MAILEM ZDARMA
Přihlaste se k odběru a dostávejte nejžhavější novinky:
