Termosifon brání poškození trubek mrazem. Metoda známá z Alpských vesnic nic nestojí a funguje bez elektřiny

V Alpách na to přišli před stovkami let

Přitom existují jednoduchá řešení, která nevyžadují moderní materiály ani elektřinu. V alpských vesnicích totiž lidé žili po staletí v prostředí mnohem náročnějším, než je typická česká zima. Přesto dokázali přivést vodu do domů a udržet ji v tekoucí i při dlouhodobých mrazech. Neměli plastové trubky, polyuretanové izolace ani topné kabely. Měli jen fyzikální zákonitosti, zkušenosti předků a vlastní všímavost. Výsledkem je metoda, která je dnes známá hlavně jako termosifon. Jednoduchá, funkční a překvapivě spolehlivá technika, která může zabránit prasknutí trubek i dnes. A co je důležité, bez nákladů a bez toho, aby se majitel stal závislým na dalším prvku, který je nutné servisovat.

Když fyzika pracuje za nás

Termosifon stojí na dvou principech, teplá voda má nižší hustotu než voda studená a tudíž stoupá vzhůru, zatímco studená klesá dolů. Druhým principem je, že voda v pohybu zamrzá výrazně pomaleji než voda stojatá. V tradičních systémech alpských domů tedy stačilo jedině a to vytvořit uzavřený okruh potrubí, jehož část byla přirozeně teplejší než zbytek, a umožnit vodě, aby obíhala sama. Tento pohyb je velmi pomalý, někdy sotva znatelný, ale naprosto dostačující. Voda se nikde nezastaví, ani v místech, která jsou venku, pod podlahou nebo v nevytápěných částech domu. V důsledku toho nedojde k jejímu zmrznutí, expanzi a následnému poškození trubky.

Bez elektřiny i stavebních úprav

K užitečnosti termosifonu přispívá i to, že nevyžaduje žádné mechanické části. Není v něm pumpa, ventil ani elektrický ohřev. Vše, co je potřeba, je malá část potrubí umístěná v blízkosti místa, kde se trvale udržuje byť jen mírné teplo. Ve starých domech to bývala zadní stěna kamen, prostor u dřevěné pece, teplá strana nádrže kotle nebo místo, kde prochází výstupní část kouřovodu. Dnes to může být například bok elektrického bojleru, jehož povrch má i při nízkých teplotách stabilně několik stupňů nad teplotou okolí, nebo tělo plynového kotle, které bývá teplé i při malé zátěži. Aby termosifon fungoval, je klíčové dodržet několik fyzikálních podmínek. Trubky musí tvořit uzavřený oběh bez slepého konce, jinak by se voda nikam neposouvala. Systém musí mít mírný spád, aby se v trubkách nemohly tvořit vzduchové kapsy, které proudění zastaví. Ideální je vertikální okruh, ale funkční je i mírně šikmý, pokud je dostatečně dlouhý a rozdíl teplot dostatečný. A nakonec, spodní část okruhu musí být vystavena teplu nepřetržitě. Nemusí to být horko, stačí několik stupňů nad nulou, aby se vytvořil rozdíl hustot a tedy i pohyb vody.

Svépomocí na chatě nebo na domě

Jak si takový termosifon může majitel běžného rodinného domu zrealizovat sám? Celý postup lze popsat poměrně jednoduše. Nejprve je nutné identifikovat potrubí, které je v zimě ohroženo. Většinou jde o přívodní trubku z venkovní šachty do domu, potrubí vedené v garáži, v nevytápěné technické místnosti nebo třeba u stropu sklepa. Poté je třeba najít místo, kde se po celý den udržuje alespoň mírné teplo. Nejčastějším zdrojem je bojler nebo kotel, případně topná trasa, která vede v domě. Nejjednodušší variantou bývá využít právě bojler, protože jeho povrch má stabilní teplotu bez ohledu na to, zda se zrovna ohřívá voda. Následně se vytvoří krátký obtokový okruh. To znamená, že se z ohrožené trubky vyvede odbočka směrem k teplému místu. U bojleru stačí vést trubku kolem jeho těla tak, aby se přiměřeně ohřívala, a poté ji vést zpět a připojit do původního potrubí o něco níže. Vznikne tím smyčka, ve které bude teplá větev stoupat a studená větev klesat. Pokud je část trubek plastová, není problém je mírně přiložit k teplé části spotřebiče, pokud jsou kovové, funguje vedení tepla ještě lépe. Systém lze realizovat i s minimem materiálu, často jen s dvěma tvarovkami a jedním metrem potrubí.

Uvádíme systém do provozu

Po spuštění termosifonu není vidět žádný výrazný pohyb vody. Proudění je klidné a někdy se projeví jen nepatrným teplotním rozdílem mezi horní a spodní částí smyčky. To však naprosto stačí k tomu, aby voda nikde nestála. Je důležité, že okruh je stále uzavřený. Nic se nikde nevypouští, nikde neteče pryč. Na rozdíl od metody pootevřeného kohoutku, při níž voda skutečně odtéká, zde je pohyb zajištěn pouze teplotními rozdíly. Z toho vyplývá zásadní výhoda a to že systém je zdarma a spotřeba vody je nulová. Existují samozřejmě i jiné metody prevence zamrzání potrubí. Klasickým řešením je izolace, která je účinná, pokud je provedena kvalitně a pokud je trubka dostupná. Další možností je elektrický topný kabel, který je velmi efektivní, ale jeho provoz i pořízení stojí peníze. Oběhová čerpadla dokážou vodu rovněž udržet v pohybu, ale opět vyžadují elektřinu a pravidelný dohled. Termosifon mezi nimi vyniká tím, že jediný zdroj energie mu poskytuje samotná fyzika. Neplatíme za elektřinu, neodebíráme vodu a není co servisovat.

Prasklých trubek bude nejspíš přibývat

Problém prasklých trubek se v budoucnu pravděpodobně nezmenší. Kombinace nepravidelného vytápění domů, degradujících spojů, ekonomických tlaků na úspory a nevyzpytatelného počasí vytvoří situaci, kdy budou podobné incidenty běžnější. O to více dává smysl vrátit se k principům, které fungují dlouhodobě a bez nutnosti spoléhat se na moderní technologie. Termosifon není módní novinka, ale osvědčené řešení, které si lidé v Alpách předávali po generace, protože věděli, že trubku zachrání nejen teplo, ale i pohyb.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 19. ledna – 1. února 2026. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.